SuMo 62 / Architekt a architekt

Pojem architekt zdánlivě popisuje jeden typ činnosti. Nemám na mysli jeho etymologické souvislosti (první tesař, vedoucí stavitel), ale snad všeobecně vžité "je to ten, kdo navrhuje (častokrát nepřesně: staví) domy." A tady začínají problémy. Architekt je tedy chápán jako někdo, kdo nese zodpovědnost za vše postavené kolem nás. Je to doopravdy tak?

Nemám přesnou statistiku, ale jsem přesvědčen, že architekti (absolventi vysokých škol s oborem architektura) dnes navrhují naprostou menšinu staveb, které nás obklopují.

A teď si to ještě zkomplikujme. Když sám používám slovo architekt, myslím automaticky dobrý (chcete-li výborný, kvalitní) architekt. Když někde napíšu, že už při výběru pozemku (nebo při konzultaci stavebního záměru, objemu, velikosti investice) by měl asistovat architekt, mám doopravdy na mysli ty, které považuji za kvalitní. A jsme u klasického problému, jak a kdo určuje, co kvalitní je a není. Více v tomto mém starším článku, zde.

Za poslední tři roky se systematicky snažím poznat (většinou osobně) každého architekta, u kterého mám pocit, že se o vytváření kvality úspěšně pokouší. Tedy, že se snaží navrhovat stavby, řečeno s Vitruviem, trvalé, funkční a krásné. Zatím jsem jich poznal tak kolem stovky. Když trochu slevím ze svých vysokých kritických nároků, tak to možná budou stovky dvě. Řekněme, že jsem zdaleka nepoznal všechny, a že jich bude ještě jednou tolik. Tak je to stále pouze 10% autorizovaných architektů, tedy těch, kteří se podílejí na menší částí postaveného. Za kvalitní tedy považuji 10% z těch, kteří ovlivňují maximálně 25% postaveného. To je jedna stavba ze 40!

Pak se není co divit, že spousta lidí chápe pojem architekt, jako něco velmi negativního. Asociuje si ho totiž s těmi 39 stavbami, ne s tou jednou. Když se k tomu přidá používání přeneseného významu slova architekt, jako organizátora veškerého zla (viz nedávno "Nyní to jsou „architekti“ přechodu od tehdejšího k dnešnímu marasmu a ti, kdo z něj těžili, a zbytek obyvatel." v článku na České pozici) máme zaděláno na pořádný problém, jehož důsledky neseme (a ještě dlouho nést budeme) všichni.