CONTACT

2/26/2011

SuMo 27 / O rozpoznání kvality


„Expert vám nedá jistotu. Ale měl by umět předložit a vysvětlit kvalifikovaný odhad.“
Jeff Kipnis

Bylo by skvělé, kdyby každý uměl aspoň jednu ze tří věcí:
a/ Kvalitu vytvářet. Což je určitě nejobtížnější.
b/ Kvalitu rozpoznat a vysvětlit.
c/ Porozumět, že někdo jiný, na rozdíl ode mne, umí kvalitu rozpoznat a dokázat změnit svůj intuitivně vytvořený názor.

Myslím si, že v oblasti architektury jsem zvládl body b/ a c/. Už to samo o sobě zní v zemi, kde se demokracie zaměňuje za anarchii a sebevědomí za největší neřest, jako hodně arogantní tvrzení. Tvrzení expertů (skutečných i zdánlivých), že právě oni dokážou kvalitu rozpoznat a mohou tím pádem spolu-určovat co je vhodné pro nás pro všechny, působí na většinu populace jako rudý hadr na býka. „Proč právě vy byste měl rozhodovat o tom a tom,“ bývá často skloňovaná fráze.

Přemýšlel jsem, kde se bere moje přesvědčení, že dokážu kvalitu rozpoznat. Mimochodem, pacienti psychiatrických ústavů v 99% tvrdí, že jsou zcela normální – tolik k případné poznámce těch, kteří si myslí, že kvalitu rozpoznat nedokážu. Když se dnes zpětně podívám, které věci jsem považoval v architektuře za kvalitní, když mi bylo 14 let, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě. Co se tedy od té doby stalo? Pokusím se to kvantifikovat. Studoval jsem architekturu celkem 8,5 roku, na třech školách (v Liberci, Amsterdamu a v Los Angeles). Přečetl jsem desítky (stovky by asi bylo přesnější) knih o architektuře, jejích dějinách a teorii. Pracoval na osmdesáti projektech po celém světě. Absolvoval asi dvě stovky rozhovorů o architektuře, jako tázající se i jako odpovídající. Zúčastnil se více než stovky přednášek světově proslulých architektů a teoretiků, dalších stovek studentských prezentací jako externí kritik, a určitě více než stovky výstav zabývajících se architekturou a souvislostmi jejího vzniku. Napsal hodně přes sto článků o architektuře (které si, věřte nebo ne, vyžadují nějakou přípravu). Osobně navštívil přes 4000 špičkových staveb, na 4 kontinentech a ve více než 50ti zemích světa. A po celou dobu studia architektury jsem byl tímto oborem doslova posedlý (což potvrdí pravděpodobně každý, kdo mě v této době poznal). Dnes jsem přesvědčen, že existují mnohem důležitější věci, než architektura, ale během studia jsem to nevěděl. A nijak toho nelituji.

Určitě platí okřídlená fráze „cvičení dělá mistra“. Tedy dokážu ještě jakžtakž rozpoznat kvalitu v oborech, kterým jsem věnoval dost času. Myslím, že už sem spadá pouze fotbal, mluvení a psaní. Ve všech ostatních profesních oborech bych se rád zařadil aspoň do skupiny c/, ovšem ve spoustě z nich to neumím. V těch oborech, ve kterých se nevyznám vůbec, se stávám ultra konzervativním, aniž bych si to uvědomoval.

Na závěr asi to nejtěžší. Existuje nějaký způsob, jak v oblasti architektury definovat, co je to ona kvalita? Obecně nejspíš neexistuje. Ten odstavec, ve kterém jsem se pokoušel popsat svůj „profesní trénink“ se přeskočit nedá. Ale věřím, že kvalitu je možné nahradit jiným, možná ještě záhadnějším slovem – a to je adekvátnost. Za nejlepší stavby dodnes považuji ty, které dokázaly odpovídajícím, adekvátním, přiměřeným způsobem zhodnotit potenciál místa a klienta. A pak ještě ty, které se pokusily o nemožné.

Nerespektování expertů, odborníků, profesionálů je naše zajímavá národní charakteristika. V Česku žije více lidí, kteří si myslí, že fotbalu, nebo hokeji rozumějí více, než trenér národního týmu, než ve zbytku celé planety.

11 komentářů:

  1. Za nejlepší stavby dodnes považuji ty, které dokázaly odpovídajícím, adekvátním, přiměřeným způsobem zhodnotit potenciál místa a klienta. A pak ještě ty, které se pokusily o nemožné.
    ...zaujmalo by ma ktore to su..top 10...nech chapem o com hovoris..miso

    OdpovědětSmazat
  2. TOP 10 nemám, ale zkusím napsat seznam pár staveb, ze kterých jsem měl obrovskou radost ... Koolhaasovo Educatorium v Utrechtu, Borrominiho San Carlo Alle Quatro Fontane, Maison Floirac opět OMA, Casa Malaparte, SESC Pompeia (Lina Bo Bardi), Maison de Verre (Pierre Chareau), Bergpolderflat (Brinkman & van der Vlugt), památník Tomáše Bati od F.L. Gahury, tréninkový atletický stadion v Olotu od RCR, Itamaraty Oscara Niemeyera, MAC v Niteroi (opět ON) úpravy Monte Carassa od Luigi Snozziho, venkovní koupaliště od Sizy v Matosinhos, ... tolik bez velkého přemýšlení ...

    OdpovědětSmazat
  3. K tématu mě napadá poznámka o problematice památkové péče. Řada památkářů si stále ještě dnes myslí, že rozhodujícím faktorem k ochraně staveb je její stáří, nikoliv kvalita. Kvalitu často rozpoznat nedokážou - možná proto, že ji ani nikdy nevytvořili.
    Včera na kolokviu o SIALu zazněl zajímavý příspěvek libereckého památkáře J. Křížka: Obhajobou stavby není ani sentimentální vzpomínka na určitý osobní vztah k ní, ani argument, že se jedná o doklad doby (dokladem doby je všechno). Kvalitní stavbu je potřeba nejdříve demýtizovat, fundovaně popularizovat a fundovaně vysvětlovat veřejnosti, aby ji pochopila, a následně kanonizovat. Na plátně za přednášejícím běžela slideshow fotek z bourání OD Ještěd.
    Zazněl dotaz prof. Suchomela, proč to tedy památkáři nedělají (anebo dělají ve značně omezené míře). Emotivní odpověď jiného památkáře M. Strakoše zněla, že sami architekti mají máslo na hlavě, protože s památkáři v rámci obhajoby staveb vůbec nespolupracují. Trochu se mi tady vytrácí smysl památkové péče, protože prvořadým úkolem architekta je podle mě bod a - kvalitu vytvářet. Obhajovat ji je na bedrech právě památkářů, popř. teoretiků. Z odpovědi M. Strakoše mi tedy vyplývá, že většina památkářů není dostatečně kvalifikovaná kvalitu rozpoznat a vysvětlit. Proto je dobře, když se část architektů rekrutuje do řad popularizátorů, jako to dělá Adam.

    Rozhodujícím orgánem o zapisování staveb mezi památky je nakonec stejně Ministerstvo kultury. A tak se stalo, že zodpovědnost za rozdílné rozhodnutí o památkové ochraně mezi obchodním domem Máj v Praze a obchodním domem Ještěd v Liberci nese jediný člověk, který naštěstí nebyl při rozhodování o Máji přítomen (Zdeněk Novák)... To se už trochu dostáváme k předchozímu příspěvku o krátkodobosti vs. dlouhodobosti a k limitu čtyřletého volebního období. Nakonec jde o politiku a asi jediná cesta k nápravě je ta, že vzdělaní lidé schopní rozpoznat a vysvětlit kvalitu, tzn. lidé schopní vidět jiné než finanční hodnoty, by měli začít kandidovat...

    OdpovědětSmazat
  4. Mě především udivuje, že hodně lidí má schopnost poznat kvalitu/nekvalitu i z jedné jediné fotografie za zlomek sekundy. Stále si nemohu zvyknout na to, že ještě než jsem schopen stavbu posoudit - ať už z fotografií a dokumentace, nebo při osobní návštěvě, mnoho mých kolegů studentů při prvním pohledu vyřkne soud typu "To je úžasný/ To je ale hnus!". Zvláštní je i to, že při tomto rychlém rozhodování se takřka vždy přikloní k jednomu z extrémů.
    Ale je to asi celospolečenský problém, lidé jsou nuceni si na vše okamžitě vytvořit názor (příp. přejmout cizí názor) a zaujmout jednu stranu barikády. Kdo bez znalostí všech okolností zaujme neutrální postoj, je označen za bezcharakterního nebo neschopného.

    OdpovědětSmazat
  5. Tohoto tématu se týkalo SuMo č.5: http://ag-ent.blogspot.com/2010/06/sumo-05-rychlost-usudku-odsudku.html

    OdpovědětSmazat
  6. co si mám představit pod slovním spojením "v zemi, kde se demokracie zaměňuje za anarchii"?
    díky, milan.

    OdpovědětSmazat
  7. Asi to není vhodná formulace ... měl jsem na mysli představu, že demokracie je "vláda většiny" ...

    OdpovědětSmazat
  8. Hezký článek, jen poznámka, nepíše se "na 80ti projektech" ale jen "80 projektech".

    Moc díky za tvůj blog
    Lukáš

    OdpovědětSmazat
  9. Dík za koment i upozornění. S pravopisem mám celoživotní problém.

    OdpovědětSmazat
  10. Pod tento clanek se myslim nejlip hodi to co me uz nekolikrat pri cetbe tohoto blogu napadlo. Pre nekolika lety na nejakem letisti me asi ve 4 rano ze spanku vzbudila hlasita debata na bezici CNN, kde dustojne vypadajici osoba X vysvetlovala zasady uspechu - "don't try to prove to everyone that you are smart". O par o par let pozdeji jsem to slysel pri prednasce jako jednu ze zasad Sama Waltona. (ktery, pokud neznas ti mozna doda par zajimavych podnetu k psani)

    Obcas mi prijde ze nektere clanky jsou adresovany prototypickemu blbovi z fora.

    Jinak za potrebny blog high five.

    OdpovědětSmazat
  11. Je fakt, že tu udílím nevyžádané rady anonymnímu publiku jak na běžícím pásu. Tak můžu i nějaké přijímat. Díky za oplácení stejnou mincí.

    OdpovědětSmazat