CONTACT
2/20/2011
SuMo 26 / Krátkodobý vs. dlouhodobý
Dnes hodně naivní, osobní pohled na světové dějiny a vývoj lidstva :))). Myslím si, že vrcholná období jakéhokoliv státu, národa, společnosti, firmy, představuje nalezení rovnováhy, harmonie. Když se podaří skloubit rozdílné priority a přístupy pod jeden směr, pod jeden přístup. Vždy mě zajímal rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobým pohledem na věc.
Pracoval jsem ve velké architektonické kanceláři, kde by se zaměstnanci dali rozdělit přesně na dva typy. Na vytrvalce a na sprintery. Vytrvalci byli ve firmě delší dobu a pracovali konstatním tempem, ať se dělo, co se dělo. Žádný termín, žádná nepředvídaná byť třeba šokující událost je nemohla vyvést z konceptu. Jejich pohled jsem dost pochopil, když jsem v únoru 2005 začal pracovat na projektu, který strašně spěchal. S úsměvem mi ukázali, že tento projekt firma získala na základě vítězné soutěže v roce 1988.
Sprinteři (mezi které se počítám) se naopak dokázali vypnout k neuvěřitelným výkonům během krátké chvíle. Nespat několik dní. Práce je začala bavit, když se vše kolem začalo hroutit. V situacích zmatku se cítí jako ryby ve vodě. Improvizace je jejich přirozenost. V období klidu a stability jsou takřka nepoužitelní. Jejich výkon klesá na deset procent. Jednou jsem svůj výkon z předchozího dne (asi osmi hodinový) dokázal zopakovat za 18 minut. Firma si uvědomovala důležitost přítomnosti obou typů lidí. Jejich množství bylo poměrně vyrovnané. Vytrvalci mírně převažovali, ale ne nijak dramaticky. Odhadem bych to viděl na 70/30 ve prospěch vytrvalců.
Naše postkomunistická současnost je ovládána dvěma krátkodobými pohledy na svět. Rychlostí návratu investice soukromých investorů a čtyřletým volebním obdobím politické reprezentace, které osobně považuji za dvouleté. První rok se snaží zorientovat a poslední rok, už nechce udělat nic, co by mohlo být eventuálně přičteno k dobru jejich možným opozičním následovníkům.
Zažíváme řadu volání po větším uplatnění dlouhodobého pohledu ze strany politiků. Velmi se těším, až uslyším, některého politika říci, že se bude ve svém úřadě chovat tak, jako kdyby měl mandát na třicet let. A že bude podle toho i postupovat. Bude investovat do věcí, které budou mít příležitost se projevit, až za hodně dlouho. Uvidíme, jak s takovým přístupem dopadne u příštích voleb, ale třeba to není tak beznadějné.
Nicméně. Asi existuje větší naděje, že dlouhodobý pohled budou mít spíše soukromníci. Už jen proto, že například rozumná doba návratu investice u stavění se pohybuje kolem 8-9 let (což je více než 2x více, než již zmíněné volební období). Dříve tomu tak bylo - navíc to bylo podpořeno rodinným nástupnictvím, kontinuitou rodinných následovníků. Největší vynález firmy Baťa spočíval ve způsobu práce, jejíchž hodnota by se dala charakterizovat takto: "vytvořit svůj díl práce tak, aby ten, kdo v ní bude pokračovat (na výrobě jednoho páru bot se podílelo asi deset typů pracovníků), měl co nejlepší podmínky k pokračování." Všichni byli totiž finančně velmi přehledně závislí na kvalitě a komerční úspěšnosti společně vytvořeného produktu.
V Česku jsem se nejčastěji setkal s přístupem: Pracovat tak, aby se mně osobně pracovalo co nejlépe, a co se s produktem stane, až na něm já svou práci dokončím, a zákonitě na něm začnou pracovat jiní, mě nezajímá (i kdyby to bylo v rámci jedné firmy). To je dominance krátkodobého pohledu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
super prispevek
OdpovědětVymazatMyslím, že celá planeta sní krátkodobý sen. My své životy žijeme v krátkodobých horizontech (teď nebo nikdy - i když na něco si rádi v rámci vytčených cílů počkáme - ad. "Hold the dream"). Ale stejně jsou naše zastavené okamžiky rozjeté, a chvíle ubíhají rychleji (se stále spuštěnou kalkulačkou v hlavě jak a co se nám hodí). Neexistuje pomalý čas. A život se krátkodobě krájí, mnohdy bez skutečných generačních provázání (které jediné beru jako dlouhodobý horizont - řekněme před námi a po nás). Nestíháme ani dýchat - a život vyvíjíme v neskutečných otáčkách, čím větší město tím větší rychlost života. Tak nevím - mám pocit, že to co nám právě urgentně chybí je absence dlouhodobých horizontů. Ale to je trochu složitější téma a asi širší než jste popisoval Vy. ML
OdpovědětVymazat