CONTACT

4/25/2012

Ještě jedna poznámka k Valné hromadě

Lidé, kteří chtějí kandidovat do vrcholných orgánů komory (představenstvo, dozorčí rada, stavovský soud) mohou (nemusí!) svůj záměr oznámit s předstihem a umístit svůj kandidátský projev na stránky komory. Učinili tak pouze někteří, členové minulého představenstva se tím neobtěžovali, jsou přeci dostatečně známi. Vůbec nechápu, jak to, že to není povinnost? Na místě se tak objevilo několik kandidátů, kteří se prostě přihlásili tak, že své jméno napsali na nástěnku a oznámili svůj záměr kandidovat volební komisi. Pak někteří (opět ne všichni) přednesli tří minutový projev a šlo se na věc. Vyvozuji z toho jednu, dost zásadní úvahu. Hlasujícím architektům nečiní problém učinit důležité rozhodnutí na základě neexistujících, nebo velmi útržkovitých podkladů. Pokud podobným způsobem přistupují k navrhování, máme zde jedno z vysvětlení stávající produkce. Doporučuji představenstvu prosadit prostý dodatek ke způsobu voleb. Kdokoliv se chce voleb zúčastnit, musí se přihlásit v předstihu a svůj kandidátský program umístit na stránky ČKA.

4/22/2012

Valná hromada ČKA 2012












'Velká skupina hlasujících vždy rozhoduje extrémně konzervativně. A je to tak správně.'


Včera jsem se zúčastnil jako pozorovatel Valné hromady ČKA (dojmy z té loňské najdete zde). Byl to opět silný zážitek. Příští rok si ho už ale nechám ujít. V průběhu loňského roku jsem odstoupil z pracovní skupiny pro PR, poté co jsme dokončili práci, o kterou jsme byli požádáni. A poté co jsme byli představenstvem vyzváni k organizaci, teď cituji: 'koordinace ročních oslav připomínajících dvacetileté výročí ČKA'. Tam jsem si uvědomil, že chci být od této organizace spíše dále, než blíže.

Než to zapomenu, vložím pár dojmů, které jsem si zorganizoval podle SWOT kategorií a přidávám H pro Highlights, C pro Curiosities a R pro Results.

S/ Strengths / Silné stránky
Vysoká účast. Hlasovalo přes tři sta architektů. Je to sice pouze necelých 10%, ale s výjimkou loňska je to výrazně vyšší účast, než v minulých letech. Velmi slušná výdrž všech zúčastněných. 12 hodin v kuse s krátkou pauzou na oběd, i na úplném konci hlasovalo přes 100 registrovaných účastníků. Dva čerství absolventi, zástupci Spolku posluchačů architektury ČVUT. Jejich vpuštění trvalo hodinu. Doufám, že o tom co viděli, budou informovat své kolegy. Málo neplatných hlasů. Oproti loňsku v řádu jednotek, nikoliv desítek. Architekti tedy v naprosté většině dokážou vyplnit hlasovací lístek. Nejlepší a pohříchu jedinou informativní prezentaci dne (ze které jasně vidíme, že zatímco náklady na vnitřní chod komory stále stoupají, náklady na služby členům naopak dosti prudce klesají) má Josef Panna, bývalý předseda dozorčí rady, který je následně zvolen do představenstva. V dlouhé diskusi o PR, organizaci komunikace a tiskovém mluvčí se VH přiklání k názoru, že ČKA musí na veřejnosti zastupovat architekt. Souhlasím. Asi by představenstvu stálo za to připomenout, že až bude svého nového předsedu jmenovat, schopnost vystupovat na veřejnosti a komoru reprezentovat by měla být jedním z nejdůležitějších kvalifikačních předpokladů, pokud ne tím nejdůležitějším.

W/ Weaknesses / Slabiny
Myslím si, že se nacházíme v době, která pro vznik kvalitní architektury, alespoň v Česku (ale nejen v něm) příliš příznivá není. Honorářový řád je cár papíru, který nebere vážně vůbec nikdo, porušování autorských práv je na denním pořádku, veřejné zakázky se stále zadávají naprosto netransparentním způsobem. Z valné hromady byste to ale neměli šanci zjistit. Hlasování: Nechápu, jak je možné v 21. století hlasovat zdvíháním rukou se žlutými lístečky, které sčítají 4 skrutátorky (pokud to není zákonná povinnost, což nepředpokládám). Nevím kolik stojí pronajmutí sálu s elektronickým způsobem hlasováním, ale za ty dvě hodiny, co se hlasy sčítaly, by to asi stálo. Řekněme 2h. x 300 lidí x 500,- to je 300 000,- Tak do toho se to asi vejde. Celková organizace a způsob diskuse veden úplně stejně jako loni. Předsedá trojice, předseda a dva místopředsedové. Opět mix oslovování. Křestními jmény, pouze příjmeními, ukazovacími zájmeny, atd. Jedinou výjimku tvoří blok diskuse. Na podnět z pléna je navržen a následně (relativně těsně) odsouhlasen moderátor - Radek Kolařík. Zaplať pánbůh. Odvádí skvělý výkon. Najednou je všechno jinak. Diskuse má spád i kulturu. Nevím, kdo sestavuje harmonogram, ale je to diletant. Předpokládat, že se 300 architektů, co se sjede do Brna, rozejde v 16.00, je doopravdy naivní. Během hodiny má program skluz přesně 45 minut a nakonec předem stanovený rámec překročí o více než 5 hodin. Je zajímavé, že v tomto časovém komfortu se projevy kandidátů zkracují z předpokládaných pěti minut na tři, které jsou navíc doopravdy vyžadovány a kontrolovány a kandidáti tak ve svých projevech zastavováni.

O/ Opportunities / Příležitosti
Zlepšit organizaci VH (především pak způsob vedení diskuse) nemůže být tak těžké. Zorganizovat ji hůře by musel být mimořádný výkon.

T/ Threats / Hrozby
Z celého jednání je videozáznam. Myslím si, že jakýkoliv právník by po jeho shlédnutí dokázal VH zneplatnit. Hlasování tzv. optickou většinou (důsledek neschopnosti, časové neefektivnosti a neochoty sčítat takto velké množství hlasů) byl silný koktejl.

H/ Highlights
Ke konci diskuse navrhuje Michal Kuzemenský do usnesení, podle mě naprosto logický a správný požadavek, aby příští (a všechny další Valné hromady) byly přístupné veřejnosti, každému, kdo o to projeví zájem. Připomínám, nemluvíme o valné hromadě soukromé firmy. Reaguje Josefa Smola osobním příběhem a vyjádřením své ženy, které se dá shrnout takto: 'pokud na vaši valnou hromadu vezmete nějakého klienta, už od něj nikdy nedostanete žádnou zakázku.' Michal reaguje slovy: 'právě z toho důvodu to chci udělat.' O zařazení bodu na program musí rozhodnout 3/5 většina. Pro je 67. Proti a zdržuje se 59. Výsledek tohoto hlasování je pro mě šok.  Zvláště po diskusi na téma, že intranet je zbytečný, protože ČKA a architekti navzájem nemají co skrývat. Jsem přesvědčen (respektive doufám), že při účasti veřejnosti by se předsedající, prezentující i diskutující chovali jinak.

C/ Curiosities
V programu najdeme hodinu (10.00), do kdy je nutné se na VH registrovat (podobně jako soutěže mají svůj přesný termín odevzdání). Ta evidentně není dodržena a tak počet registrovaných v průběhu dopoledne neustále stoupá. Jednu chvíli je oznámen počet účastníků: 302. V následujícím hlasování je 159 pro a 154 proti, nebo se zdrželo. Na dotaz z publika jak je to možné, reaguje jeden z místopředsedů slovy, že někteří z účastníků jsou zřejmě v předsálí a hlasování se nezúčastnili. Pozoruhodný případ představuje kandidatura Darka Laciny z Brna za region Čechy, kterou sám označuje za účelovou a následně vysvětluje. Nechci, aby o mně rozhodovali Pražáci. Z volby se tak vyřazuje sám.

R/ Results
Do představenstva byli na další tři roky zvoleni Pavel Hnilička, Ladislav Kuba, Josef Panna a Jan Sapák. VH schvaluje omezení mandátu ve vrcholných orgánech komory na maximálně dvě volební období v řade. Konečně. Po dvaceti letech. Pavel Joba navrhuje snížit počty členů orgánů reprezentujících komoru. Představenstva z 12 na 6. U ostatních z 9 na 5. Jan Sapák říká, že je to protizákonné, právnička komory říká, že nikoliv. Zajímalo by mě, jak to tedy je. Pro hlasování se vyslovuje 67, proti 52. Jen těsně není naplněna 3/5 většina a tak se o návrhu nehlasuje. Neprošla ani snaha o vytvoření rezervy, 10% úspory z ročního rozpočtu. Snížení počtu členů komorových orgánů by takovou úsporu vytvořilo. Takže zamítnutí obojího je konzistentní. Všemi oblíbené téma soutěží se odkládá až úplně na závěr a nakonec se zdá (z důvodu únavy a časového skluzu), že se nebude diskutovat vůbec. Nakonec k tomu přeci jen dojde, opět na popud Michala Kuzemenského a jeho stručného odůvodnění: 'já tedy unaven nejsem.' O činnosti pracovní skupiny pro soutěže tak informuje Petr Všetečka. Hlasuje se o netrestání architektů za účast v neregulérních soutěžích. Tento návrh velkou většinou není přijat. Spousta zajímavých námětů naprosto propadá. Diskusi o rozdílu mezi zakázkou a dílem evidentně nepovažuje VH za zajímavou, na autorskoprávní problematiku vlastně nedošlo vůbec. Je schváleno 250 000,- na přípravu nového webu.

Pár osobních poznámek
Měl jsem radost z vystupování Josefa Patrného, který si veřejně jako jediný uvědomoval souvislost mezi činnostmi komory a rozpočtem a nadhodil možnost navýšení členských příspěvků. Spousta výborných architektů se VH neúčastní, o to více vyniklo příkladné vystupování Ladislava Lábuse. Vždy jasně, stručně, věcně správně, s jasnou snahou věci nekomplikovat, ale zjednodušovat. Absolutně nechápu dělení na tzv. starší a mladší generaci, která se v průběhu VH takřka neustále opakovala. Je sice sympatické, že za mladé jsou označováni čtyřicátníci, ale jinak je to úplně mimo.

Konečně jsem se dozvěděl, kolik je momentálně autorizovaných architektů. 3420.

4/15/2012

SuMo 73 / O minimalizaci rizika


'Jediným skutečným dlouhodobým rizikem je systematická snaha jakémukoliv riziku se vyhýbat.'
Alejandro Zaera Polo

'Víte jak jsem se stal pilotem s největším množstvím sestřelů? Pokaždé, když jsem viděl, že jsem v nevýhodě, že jdu proti přesile, vždy jsem letadlo otočil a uletěl pryč.'
Manfred von Richthofen

Architektonických soutěží je málo. Obchodních výběrových řízení v oblasti stavebnictví docela dost. V čem jsou tyto způsoby tak odlišné, že je jeden uplatňován masově a druhý skoro vůbec ne? Pojďme si jich pár vyjmenovat (na mnohé určitě zapomenu, ale to není podstatou tohoto textu).

Dobře připravit architektonickou soutěž je časově i obsahově náročnější. Jak její příprava, tak následné vyhodnocení. Je to riskantní způsob. Nevíte kdo vyhraje a způsoby, kterými se toto riziko běžně snažíte minimalizovat u jiných rozhodnutí, nejsou u soutěže myšlenek příliš vhodné. Tady vidím jádro celého problému (korupci v této úvaze zcela vynechávám). Všímám si systematické snahy veřejné správy minimalizovat riziko. V zadáních veřejných zakázek se tak čím dál tím častěji objevují požadavky na velikost obratu firmy, pojištění, počet referencí, atd. Snaha je vyloučit z možnosti přihlásit se jakýkoliv začínající subjekt, přesto těmito kritérii bez problémů projde subjekt, který v nejmenším nemá kapacitu kvalitní řešení přinést. Kde se tato snaha bere? Odkud pramení? Jaká je její motivace? Zkusím napsat něco provokativního. Je to tlak (ať už myšlený, nebo skutečný) veřejnosti. Politici i úředníci mají strach riskovat. Nechtějí nést zodpovědnost za proces jehož výsledek je značně nejistý. Tuší, nebo se domnívají, že takové chyby společnost neodpouští. Žijeme přece ve státě, kde za jedno z oblíbených přísloví platí 'kdo nic nedělá, nic nepokazí.'

Kam v této společnosti zapadají architekti? Architekti jsou zvyklí riskovat takřka neustále. Možná se dají označit za hazardéry. Vstupují do nových zakázek se spoustou neznámých. Soutěží s minimální šancí na vítězství. Často projektují s velmi malými, nebo žádnými finančními zálohami od klientů. Vstupují do projednávání projektů s nejrůznějšími typy lidí a profesí. Možná nejsou právě nejúspěšnější ve vciťování se do pocitů lidí, kteří riskovat nechtějí.

Pokud najdou partnera na straně zadavatele, který je ochoten riskovat (vložit důvěru do někoho jiného), existuje naděje na skvělý výsledek. A stejně tak na mizerný. Asi v daleko větší míře. Ty skvělé stavby, které vstoupily do historie, které obdivujeme dodnes, byly vesměs výsledkem obrovských rizik, odvahy. Na straně zadavatelů, tak na straně zpracovatelů. Pokud dnes tato rizika podstupovat nechceme, řekněme i za b. Vzdáváme se naděje na výborné stavby. Mělo by to stát v záhlaví každé zakázky. Tato zakázka se snaží svým zadáním minimalizovat případná rizika a předem tak rezignuje na šanci výrazně obohatit prostředí, ve kterém žijeme. Její vypisovatelé se spokojí s průměrným výsledkem, který tímto způsobem poptávají.

4/08/2012

31 let ve 40 minutách.