CONTACT

4/15/2012

SuMo 73 / O minimalizaci rizika


'Jediným skutečným dlouhodobým rizikem je systematická snaha jakémukoliv riziku se vyhýbat.'
Alejandro Zaera Polo

'Víte jak jsem se stal pilotem s největším množstvím sestřelů? Pokaždé, když jsem viděl, že jsem v nevýhodě, že jdu proti přesile, vždy jsem letadlo otočil a uletěl pryč.'
Manfred von Richthofen

Architektonických soutěží je málo. Obchodních výběrových řízení v oblasti stavebnictví docela dost. V čem jsou tyto způsoby tak odlišné, že je jeden uplatňován masově a druhý skoro vůbec ne? Pojďme si jich pár vyjmenovat (na mnohé určitě zapomenu, ale to není podstatou tohoto textu).

Dobře připravit architektonickou soutěž je časově i obsahově náročnější. Jak její příprava, tak následné vyhodnocení. Je to riskantní způsob. Nevíte kdo vyhraje a způsoby, kterými se toto riziko běžně snažíte minimalizovat u jiných rozhodnutí, nejsou u soutěže myšlenek příliš vhodné. Tady vidím jádro celého problému (korupci v této úvaze zcela vynechávám). Všímám si systematické snahy veřejné správy minimalizovat riziko. V zadáních veřejných zakázek se tak čím dál tím častěji objevují požadavky na velikost obratu firmy, pojištění, počet referencí, atd. Snaha je vyloučit z možnosti přihlásit se jakýkoliv začínající subjekt, přesto těmito kritérii bez problémů projde subjekt, který v nejmenším nemá kapacitu kvalitní řešení přinést. Kde se tato snaha bere? Odkud pramení? Jaká je její motivace? Zkusím napsat něco provokativního. Je to tlak (ať už myšlený, nebo skutečný) veřejnosti. Politici i úředníci mají strach riskovat. Nechtějí nést zodpovědnost za proces jehož výsledek je značně nejistý. Tuší, nebo se domnívají, že takové chyby společnost neodpouští. Žijeme přece ve státě, kde za jedno z oblíbených přísloví platí 'kdo nic nedělá, nic nepokazí.'

Kam v této společnosti zapadají architekti? Architekti jsou zvyklí riskovat takřka neustále. Možná se dají označit za hazardéry. Vstupují do nových zakázek se spoustou neznámých. Soutěží s minimální šancí na vítězství. Často projektují s velmi malými, nebo žádnými finančními zálohami od klientů. Vstupují do projednávání projektů s nejrůznějšími typy lidí a profesí. Možná nejsou právě nejúspěšnější ve vciťování se do pocitů lidí, kteří riskovat nechtějí.

Pokud najdou partnera na straně zadavatele, který je ochoten riskovat (vložit důvěru do někoho jiného), existuje naděje na skvělý výsledek. A stejně tak na mizerný. Asi v daleko větší míře. Ty skvělé stavby, které vstoupily do historie, které obdivujeme dodnes, byly vesměs výsledkem obrovských rizik, odvahy. Na straně zadavatelů, tak na straně zpracovatelů. Pokud dnes tato rizika podstupovat nechceme, řekněme i za b. Vzdáváme se naděje na výborné stavby. Mělo by to stát v záhlaví každé zakázky. Tato zakázka se snaží svým zadáním minimalizovat případná rizika a předem tak rezignuje na šanci výrazně obohatit prostředí, ve kterém žijeme. Její vypisovatelé se spokojí s průměrným výsledkem, který tímto způsobem poptávají.

Žádné komentáře:

Okomentovat