"Na každý problém existuje rychlé, jednoduché a pohodlné řešení. To chybné."Umberto Eco
Doba se zrychluje (klišé, ale pravdivé) a s tím všechny naše činnosti. Na všechno je méně času. Vše se snažíme urychlit. Chrlíme ze sebe názory během milisekund. Jsou obory, ve kterých je to zcela nesmyslné a dokonce velmi nebezpečné. Architektura, a především urbanismus.
"Judgement postponement", neboli
"Benefit of Doubt"Aneb další věc, ve které mě vyškolila Amerika. Pokusit se odložit úsudek na co nejzazší dobu. Co nejpozději to půjde. Tím si protáhnete periodu, během které se můžete dozvědět užitečné informace. A zpracovat je. Vždy jsem tvrdil, že mě zajímají názory více než informace. Ale názory nepodložené pečlivě shromážděnými informacemi jsou většinou k ničemu.
Jeff Kipnis mi kdysi řekl:
"Pečlivě studuji i projekty, které vypadají mizerně a nezajímavě. Přestože hodnocení na první pohled často nezklame, občas se tak stane. A právě kvůli tomu stojí za to si počkat s rychlými soudy. Dostaneš se ke kvalitám, které ostatním zůstanou skryty."Konkrétní příklad. 11ti členná porota v Ostravě, složená s rozličných osobností různých oborů, tři dny pečlivě prozkoumávala návrhy. Diskutovala, přesvědčovala se, argumentovala, vysvětlovala, hádala se a nakonec se naprostou většinou shodla na vítězi. Hodinu po jejím rozhodnutí jsou uveřejněny dva miniaturní obrázky reprezentující vítězný projekt a spousta lidí už ví:
"... že porota totálně selhala, projekt je mizerný a výsměch všem, jedním slovem katastrofa." Fascinující.
Urbanismus a urbanisté to mají v současnosti těžké. Jejich práce se rychle číst nedá. Hodně lidí na jeho hodnocení používá stejná měřítka, kterými hodnotí architekturu. Kompozice, celistvost, dokončenost, výtvarný koncept, jednoduchost, přehlednost, srozumitelnost. Zásadní omyl. Slavných architektů dokáže každý vyjmenovat desítky, možná stovky. Ale slavných urbanistů (kteří by zároveň nebyli slavnými architekty) naprosté minimum. Možná dokonce žádného. A přitom je urbanismus pro 21. století mnohem důležitější než architektura.
Proč jsou výborní architekti často tak mizerní urbanisté? Protože ta snaha o kontrolu nad návrhem, která má v určitém měřítku oprávnění, ta v jiném měřítku přestává absolutně platit. A měla by se posunout k
"vytváření rámce, podmínek, aby mohli věci vznikat." Nečekané, překvapivé.
Na závěr doplňuji definici úspěšného Masterplanu:
Nalezení vhodné míry jasně definovaného charaketru a přitom dostatečné otevřenosti pro budoucí vývoj. Vytvoření podmínek pro vznik kvalitní architektury. Kvalita hned od začátku, ale postupným dostavovaním se musí hodnota celku zvětšovat.
