“For most of us, design is invisible until it fails.”
Bruce Mau
Často (a rád) o sobě tvrdím, že nesnáším design (v českém slova smyslu, ne anglickém). Nejsem si úplně jist proč (jeden z důvodů je určitě názor, že je mu na rozdíl od architektury věnováno až příliš mnoho pozornosti), ale je to tak. Věřím na neviditelnost designu a částečně i architektury. Nevšímám si toho, co je uděláno funkčně a krásně, naopak chyby mě vyrušují. Napadlo mě prověřit tento fakt vysypáním a rozložením obsahu vlastních kapes na stůl ... no, a moc se to nepotvrdilo, spíše naopak. Došel jsem k závěru, že věci, které nosím u sebe, které používám každý den, tak na jejich konkrétním vzhledu, chcete-li designu, mi extrémně záleží. Přesný opak, než u těch ostatních. Čím dál častěji sleduju, jak s rozvojem technologií si vytváříme i ve městě vlastní virtuální prostředí, jehož přímým důsledkem je čím dál větší zanedbávání toho společného (skutečného).
A ještě jsem z té fotky pochopil, že mám rád jednobarevné věci. Není nad vizuální analýzu sebe sama.
