Valná hromada

Včera jsem poprvé navštívil Valnou hromadu České komory architektů. Byl to silný zážitek, a proto vkládám pár poznámek a otázek.

Vysoká účast – jednu chvíli kolem 350 autorizovaných architektů (tedy necelá desetina všech členů), ale oproti předchozím ročníkům několikanásobný nárůst. Mylně jsem očekával, že se budou prezentovat VÝSLEDKY činnosti ČKA (představenstva, pracovních skupin, kanceláře). Že se představí, co se udělat mělo, co z toho se podařilo, co nikoliv, a že se odhlasuje, co jsou úkoly a především priority na další rok. Výsledky se rozhodně neprezentovaly. Zato jsme byly svědky popisu mnoha PROCESŮ („absolvovali jsme třicet tři schůzek s různými neustále se obměňujícími se ministry a jejich náměstky – všichni byli vyjmenováni, uspořádali jsme tolik a tolik tiskových konferencí – na které přichází spousty novinářů, kteří se aktivně ptají, ale pak jim „jakýsi záhadný editor zakáže tyto informace otisknout“ – to cituji, atd. – k čemu ovšem tyto schůzky a tiskové konference vedly, jsme se nedozvěděli. Vtip dne zněl: Uspořádali jsme masivní mediální kampaň – asi o tom nevíte, kolego …). Na priority nedošlo rovněž, struktura diskuse pro mě byla od začátku naprosto záhadná.

Postupovalo se podle předem odsouhlaseného programu, ale jeho logika mi zůstala po celý den utajena. Nejvíce času se strávilo na suverénně nejméně podstatných věcech. Vznik ceny za architekturu Josef (dobrá hodinka a půl), a zda vystoupit či nevystoupit z UIA kvůli 80 000,- které lze použít na činnost pracovní skupiny pro zahraničí. Těžko se rozhodnout bez jakýchkoliv faktografických údajů, což také většina unaveného publika konstatovala a požádala vedení ČKA o tyto informace na další Valné hromadě, tedy přesně za rok.

Šokovala mě (doopravdy) neuvěřitelně nízká úroveň vedení diskuse a předávání slova. Členové představenstva oslovovali sebe a své dlouholeté kolegy křestními jmény, jiné pak zase natvrdo příjmením. Kultura tohoto způsobu diskuse mi připomínala výměnu názorů ve fotbalové šatně po prohraném poločase. Dobrý start pro příště bude svěřit vedení a moderování Valné hromady někomu jinému, než samotným členům představenstva – byla by tak naděje, že se mj. vyhneme trapasům, jako je nepřivítání předsedy ČKAIT.

Ale abych pouze nekritizoval, pokládám pár otázek, na které jsem těžko hledal odpovědi. Jak vysvětlit někomu, kdo se upřímně snaží o dobrou věc, dává do toho množství energie za minimum peněz a je nade vší pochybnost morálně bezúhonný, že za špatnými výsledky může stát kromě vnějších okolností rovněž jeho neschopnost? Jak vysvětlit, že všechno nezvládnete sami a potřebujete s někým spolupracovat? (Zde bych začal kvalitou vizuálních výstupů ČKA. Informacím by určitě dodalo na váze, kdyby měly vysokou vizuální kulturu. Těžko někomu věřit, že se stará o kvalitu prostředí, když jeho web a tiskoviny vypadají tak, jak teď). Architekti jsou zvyklí najímat profesanty ze všech různých oborů, proč podobně nepostupuje jejich vedení, je pro mě nepochopitelné. V posledních letech se v Česku rovněž jednoznačně ukazuje jedna věc. Čím větší množství lidí, tím menší šance se na něčem smysluplném dohodnout. Proč má tedy představenstvo 12 členů a ne podstatně méně? Proč je ve stavovském soudu celkem 9 lidí (předpokládám, že naprostá většina, pokud ne všichni bez právního vzdělání)? Proč je v dozorčí radě dalších 9 lidí?

Nesprávné očekávání
Z diskuse jsem pochopil, že si velká většina přítomných autorizovaných architektů myslí, že posláním vedení ČKA je zvyšovat prestiž architektů, bojovat za jejich zájmy všemi zákonnými prostředky, a že absolutní většina jeho činnosti by měla být směřována VEN, mimo profesi. Na druhou stranu, vedení se projevovalo tak, že jeho úkolem je působit DOVNITŘ profese. Informovat své členy - pravidelným tiskovým servisem, včetně ročenky, která po změnách řádů může vycházet jednou za několik let, nebo dokonce několikrát ročně (sic) – trestat architekty, kteří se účastní neregulérních soutěží. Návrh: Ať ČKA rozdělí soutěže na regulérní a neregulérní a v těch neregulérních, svým členům neposkytne žádnou pomoc, pokud dojde k problémům … ale ať jim účast nezakazuje a netrestá je za to (chápu, že to vyžaduje změnu řádů).

Závěrečná poznámka. Častokrát zaznělo: Chceme věci medializovat, ale nejsme lékaři, o nás nikdo nemá zájem, naše problémy a starosti jsou neatraktivní, fňuk. Pokud tedy chcete věci medializovat, nabízí se otázka. Víte, jak se to dělá? Pro začátek by bylo vhodné srovnat četnost televizních a novinových výstupů Asociace cestovních kanceláří ČR (která je pro společnost x krát méně významná) a ČKA. Hádejte v čem je rozdíl. Malá nápověda: Novináři se neinformují pořádáním tiskových konferencí.

PS/
Účast na další Valné hromadě bych doporučil všem začínajícím architektům a studentům, jako naprosto nezbytnou součást jejich vzdělání, pro lepší se zorientování v prostředí, ve kterém se budou profesně pohybovat a v lidech, kteří je zastupují.

A závěrečná otázka. Zajímalo by mě, kolik bylo na Valné hromadě žen - autorizovaných architektek? Optickým odhadem pár procent. To je zoufale málo. Myslím, že jejich větší přítomnost by vedla k mnohem vyšší úrovni diskuse.