Závislost je mnohými chápána negativně (viz: "Nemůže věc objektivně posoudit, není nezávislý."). Nezávislost pak často pozitivně, jako nutná podmínka. Ale nezávislost neexistuje. Není nad osobní příklad. Já jsem finančně závislý na svých zaměstnavatelích (Fakulta umění a architektury TU v Liberci, Lidové noviny, Český rozhlas, soukromí i veřejní klienti). Pracovně jsem závislý na všech, kteří se podílejí na vzniku architektury (stavitelé, architekti, stavební firmy, řemeslníci, stavební inženýři, statici, atd.). Nebýt jich, neměl bych o čem mluvit, psát, přemýšlet, přednášet, teoretizovat. Bez telefonu a internetu už bych asi nedokázal nic. A to jsem ještě nemluvil o citové závislosti na přátelích, známých, rodině a přítelkyni. Spolupracoval jsem s představiteli všech parlamentních stran, vyjma té komunistické. Takže tolik k vlastní nezávislosti. Jiná otázka zní, nakolik tato závislost ovlivňuje úsudek, ale to ví pouze každý sám.
Souhlasím, že osobní nezávislost prakticky neexistuje. Právě proto je tu zákon o střetu zájmů, aby, kupříkladu, předseda sboru expertů pro památkovou péči magistrátu neprojektoval městské zakázky v památkové rezervaci. Tolik tématická poznámka k domu v Lodecké. Dokud se nenaučíme ctít zákony, tak furt budeme někde v Bělorusku.
OdpovědětVymazatprekrasna ilustrace.
OdpovědětVymazat