Dnes mě architekt Michal Kuzemeský krátce vyprovokoval k najití si záznamu 7 let staré přednášky. Jean Philippe Vassal (z týmu Lacaton & Vasssal) v ní prezentoval svou představu, jak rekonstruovat panelová sídliště. Tady je:
"Závěrečná část přednášky se týkala problémů kolektivního bydlení ve Francii a velké otázky, která je podle Vassala ve Francii velmi aktuální (a nejenom ve Francii). Zda je lepší nechat zbourat velké nepopulární obytné věže (ekvivalent českých panelových sídlišť) a postavit úplně nové byty. Anebo zda je lepší přeci jen se pokusit o jejich rekonstrukci. Pro Vassala byla odpověď jasná. Zvítězila ta druhá varianta. Jeho řešení však bylo v lecčems pozoruhodné. Celou tuto úvahu vedl při zobrazení interiéru jednoho z Case Study Houses od Pierra Koeniga s nádherným panoramatickým výhledem skrz celo-prosklené plochy stěn na Los Angeles. Vassal svou úvahu uvedl slovy:
„Je třeba začít od kvalit každého jednotlivého bytu. A ne se nejdříve zabývat urbanismem.“
Následovaly zajímavé dvojice ukázek. Vždy nad sebou jsme mohli porovnat stejný prostor s jinými okenními otvory. Obyčejný panelový byt se změnil v luxusní prostředí, když jeho malá, ekonomická okna nahradila skla od podlahy až ke stropu. Z bytu ve dvacátém patře panelového domu na periferii Paříže se stal rázem prostor s neuvěřitelným výhledem. Atmosféra interiéru se zcela proměnila. Naopak Koenigův masterpiece, opatřený panelákovými okny, nedával příliš možností obdivovat noční Los Angeles. Dalším objektem, který prošel Vassalovou photoshopovou zhoršovací kůrou, byl Miesův Farnsworth House. Výměna fasádního pláště mu opravdu příliš nepomohla.
Dalším argumentem, který podpořil Vassalův názor o ne-likvidování a spíše rekonstruování, byla čistě ekonomická stránka věci. Když chcete zbourat panelový bytový dům ve Francii, vyjde vás to asi na 30 000 Euro/ byt. Výstavba nového stojí 150 000 Euro. To už je dohromady 180 000 Euro. A to je skoro 10x více, než stojí obyčejná rekonstrukce. „Ve Francii momentálně chybí přibližně 600 000 bytů. Je tedy velice hloupé začít tím, že začneme bourat již ty existující.“
„Z této kalkulace vyplývá, že pokud budeme byty rekonstruovat, můžeme jich mít 2-3x více a můžeme je udělat 2-3x lepší. Normální postup je dívat se na město jako na nějakou homogenní masu z veliké dálky. My naopak tvrdíme, že je potřeba jít do interiéru každého domu, každého bytu, každého pokoje – a tam začít přemýšlet, jaké úpravy k lepšímu mohu vykonat.“
„Tuto urbánní práci musíme začít uvnitř, ne venku.“ Následovala dlouhá sekvence obrázků typu ‘předtím a potom‘. Obyčejné panelové byty s malými okny byly nahrazeny exkluzivními lofty (alespoň se to tak jevilo) s rozměrnými balkóny a terasami.
„Když dokončíme úpravu jednoho bytu, můžeme začít s úpravou dalšího. Pokud bude potřeba, přidáme více výtahů. V přízemí můžeme bytový dům doplnit o jiné programy. Třeba ordinace doktorů, nebo pracovní příležitosti pro jiné profese. Budou zde služby. Pro hlídaní dětí, pro konzumaci jídla a pití, bazény, sauny, kina, místa pro hraní karet, tancování, …, atd. V horních podlažích budou solária a zahrady“, pokračoval emotivně Vassal. Další série ‘předtím a potom‘ ukázala co má na mysli.
„Je to jako s tím domem, který jsem ukazoval na začátku přednášky. Tím, kde jsme neskáceli jediný strom. Bez bourání těchto domů můžeme vytvořit lepší byty. Pouze prací na interiéru a jen malou dodatečnou prací vně budov můžeme vytvořit mnohem lepší životní podmínky. Když takto upravíme každou obytnou věž, nebude již tak ošklivá, jak bývá často označována politiky. Zanikne tak hlavní důvod pro její odstranění.
Podle mě můžete klidně pracovat jako urbanisté od každého jednotlivého domu směrem k celku. Ne naopak. Děkuji za pozornost."
Pár projektů, které ilustrují výše uvedené transformační představy:
http://www.lacatonvassal.com/index.php?idp=56
http://www.lacatonvassal.com/index.php?idp=57
http://www.lacatonvassal.com/index.php?idp=46
Více o jejich názorech a projektech v knize PLUS
Závěrem bych rád upozornil na jejich mimořádně důležitý projekt, tentokrát novostavby: http://www.lacatonvassal.com/index.php?idp=19
S tím předchůdným řešením zevniř bych byl v Čechách trochu opatrnější (nemám domyšlené). V podstatě souhlasím, ale souvisí s tím něco, čemu říkám „malý urbanismus“. V případě sídlišť je to nabízející se „komunitní“ život. Nemám to podložené, ale tvrdím, že jeden, či skupina paneláků funguje „sousedsky“ lépe, než satelitní městečko. Tedy k zvedání zevnitř bych přidal ještě nutnost řešení rozhranní „poloveřejné“ (malý urbanismus). Je to poměrně nepopulární téma. Jeho nepopulárnost (a zároveň platonické volání po něm) má kořeny, kde jinde než v prožitém „socialismu“. Slova „komunitní“ „společný“ jsou velice zatěžkaná ve státě, kde prim momentálně hraje „individualita“ , „soutěž“ a „ruka trhu“. K tomu jsem si napsal komickou antitezi: „Silnější ne vždycky vyhrává“.
OdpovědětVymazatKonkrétně mám na mysli doplnění paneláků a sídlišť o logické mezičlánky „komunitního občanského pohodlí“. Myslím tím banální trapnosti: plochá střecha je skvělé společenské místo, krček mezi domy, který si může kdokoliv pronajmout na oslavu narozenin zvedá kvalitu celku … atd … atd … atd … atd …
(K tomu Vassalem proklamovanému startu zevnitř: je třeba si projít, jestli „jejich“ sídliště, o jejichž znalost se opírá, jsou v takové jednostrunné monofunkční prdeli jako ta naše. Každopádně otočení priorit je skvělý. Miluju řešení, který startujou automatický pohyb kýženým směrem)
Myslím, že by ses divil, jak je jejich celková strategie podobná té, co zmiňuješ ty. Když proklikáš tady ty obrázky tak to uvidíš jen částečně. Myslím, že ta jejich knížka za 43 Euro je skvělý nákup. Poštovné stojí 21 Euro, bez ohledu na počet knih. Já bych si ji objednal. Jak to vidíš? Snížíme si poštovné na polovinu?
OdpovědětVymazatNavrhoval jsem Davidovi Kašparovi, abychom Lacaton & Vassal pozvali na letošní Street for Art v květnu. Snad se to podaří.
OdpovědětVymazatNejsem si jist, že problém transformace paneláků je jen věcí nějakého psychického bloku, který stačí překonat a všechno půjde hladce.
OdpovědětVymazatEkonomicky: pojem "obyčejná rekonstrukce":
náklady na hrubou stavbu (základy, zdi, stropy, střecha, izolace) jsou necelou polovinou celkových nákladů na novostavbu.
Pokud lze při rekonstrukci původní stavby použít bez dalších investic jen hrubou stavbu, stojí rekonstrukce o trochu víc než polovina ceny novostavby. Pokud ale to, co z původní stavby zbude vyžaduje další péči (sanace, úpravy, statické zásahy) může se taková rekonstrukce blížit ceně novostavby. Je pak na zvážení, jestli stojí za to investovat třeba 3/4 nákladů novostavby do rekonstrukce na jejímž konci je sice lepší, ale stále tentýž dům nebo byt.
Pokud vím, u většiny systémů českých panelových domů jsou základní nosné prvky stěnové panely. Nelze je tedy vyjmout tak jednoduše, stejně jako nelze jednoduše posunout vnitřní stěnu a přidat výtah. Jednoduše myslím levně.
Kdyby novej byt v činžáku o ploše 80m2 - kubatura cca 300M3 stál stavebně 1,5mega, za kolik se daj starýmu vyměnit obvodový zdi s celoplošným prosklením včetně všech vnitřních povrchů a instalací?
Sociálně: Jak by se to dělalo?
Pokud jsem mohl zjistit, většina domů je rozprodána po jednotlivých bytech. Otázka: Lze provést zásadnější stavební změnu domu v takovémto kolektivním vlastnictví?
Proč vždycky v Česku řešíme prvně "proč to nepůjde" místo abychom začali, "jak by to mohlo jít?"
OdpovědětVymazatMáte úplnou pravdu, cena kompletní rekonstrukce je (skoro) vždycky vyšší než u novostavby. Má to jeden háček. V tomto případě se investiční náklady nerovnají ceně. Ze dvou důvodů. Paneláky mají v našem státě jiné, než sociální a okrajové měřítko. Tedy, je samozřejmě levnější nabídnout obyvatelům jiné bydlení … které ovšem nikdy nebude tak intenzivní jako „panelák“. Developery nabízené bytovky či domky mají několik vlastností: kvalitou (a trvanlivostí) se blíží panelákům, jsou většinou ošklivější a především více exploatují město a krajinu. To je ta cena. Hustota paneláků je historický nonsens, který je nyní, po několika desítkách let poměrně zajímavá společenská výzva. „Jako kdybychom je našli“. Mluvím jako kacíř, ale to co dříve znamenalo de-urbanizaci, může nyní znamenat pravý opak. Nemusí. Může. Michael Jackson je mrtev a možná je na místě promýšlet uměřenost pobytu na Kouli.
OdpovědětVymazatU různých workshopů, mne zajímá „mozková bouře“, které jsme schopni sami. Chytré přednášky z chytrého zahraničí mi přijdou zatěžující. Raději vždy říkám „pojďme o tom mluvit“. A nemyslím tím populární dvacetiminutovky, doplněné něčí dobrou radou. Věřím v selský rozum. Raději znovu vymýšlím kolo, je to relativně pomalé, ale má to výhodu: kolu pak opravdu rozumím.
Sídliště – paneláky je jedno z témat, kde architekt musí stát v poloze uctivého naslouchajícího odborníka. Není špatné začít na společné startovní čáře s obyvateli a majiteli paneláků, městy a státem. Nemusím nutně vypadat chytře, stačí, pokud chytrý jsem. Trapně pomalá metoda „dejme hlavy dohromady“ plodí nejpevnější fundament shody. Nic nepůjde hladce, to je pravda. Předchůdná a nejdůležitější je společenská shoda a tam může být přednáška někoho z Marsu spíš kontraproduktivní a společnost našlápnout protichůdně. Opatrně s mudrci „vyšší formy civilizace“. Zde jsou lvi … (jak se dočtete jinde).
Fascinuje mě naše současná nedůvěra k zahraničním věcem, myšlenkám a realizacím (kterou cítím i z tvého příspěvku). Myslím, že je historicky jasně doloženo, že jsme jí dříve netrpěli. Když dnes vidíme něco fungujícího v zahraničí, vždy řekneme: "to by u nás nefungovalo, u nás jsou zcela jiné společenské podmínky, jiná situace, nejsme natolik ekonomicky a jinak vyspělí, atd." a pak následuje ten největší průser, začneme totiž vytvářet něco zcela originálního, svébytného, něco našeho, bez poučení v zahraničí. Těším se na dobu, kdy někdo řekne ... ano, nemůžeme model ze zahraničí pouze přenést, ale stačí, když ho částečně upravíme. A ta úprava bude třeba představovat pouze deset procent a zbytek můžeme výborně použít. Nevěřím na neustálé objevování Ameriky se zavíráním očí před již objeveným.
OdpovědětVymazatNezavírám oči před objeveným. Odmítám to ve formě instantní polívky. Rozhodně nezavírám oči (jsem svědkem zavírání očí kolem sebe), ale přesto preferuji hodnotu přemýšlení.
OdpovědětVymazat(Pominu-li architekturu, tak nejkomičtěji to vnímám v hudbě. Českou hudbu skoro nejsem schopen poslouchat ... většinou instatně přelízlá instatní polívka dokonale o ničem.)
Tak z toho instantní polévku nedělejme. To přece není jediná reakce na zahraniční vzory. Nebo snad ano?
OdpovědětVymazatSamozřejmě že ne. Možná si nerozumíme. Znalost zahraničních vzorů je samozřejmost (nástroj, o kterém necítím potřebu mluvit). V neposlední řadě "zahraniční vzor" není nic universálního (nedávno jsem se přesvědčil, že ty co považuju za relevantní, jsou zde prakticky neznámé - když to hodně zjednodušším). Takže raději mluvím a přemýšlím bez tohodle štítu.
OdpovědětVymazatKdyby Miloš Forman natočil jako svůj první film Taking Off (který US kontext dokonale minul), pravděpodobně by skončil jako lůzr. Poněvadž přetím udělal několik ryze lokálních českých filmů v nichž jsme s dojetím a studem (my Češi)poznávali sami sebe (a právě proto jim v zahraničí bylo rozuměno), tak mohl pokračovat. Ne náhodou byly jeho ostatní filmy adaptacemi mezinárodně srozumitelných ověřených děl ... ... ...
Znalost zahraničních vzorů rozhodně samozřejmost není. A už vůbec ne těch současných. Prakticky nikdo nesleduje současný (ano současný ... ne 60. léta) teoretický diskurs. Dnes a denně se o tom přesvědčuji a rádoby "odoborné" debaty na "odborných" architektonických webech to jednoznačně dokládají. Zbytku rozumím. Dobrou noc.
OdpovědětVymazatNikdo neříká, že to nejde. Pokud dobře čteš negace tam není, jen otázka "Jak by se to dělalo?". A na tu bych v rozboru tohohle tématu chtěl slyšet odpověď. Nebo aspoň náznak.
OdpovědětVymazatKdyž vidím na obrázku rozebranejch 30 pater paneláku, ptám se kdo je tady stavebník? Nejspíš je to jeden majitel tohohle činžáku, kterej ukončil smlouvy s obyvateli domu a teď nerušeně rekonstruuje. Nestará se o společné vlastnictví, o regulované nájemné, neshání "adekvátní byty" pro ty, kterým skončila smlouva. Architektura, urbanismus a design je jen část problému. A je třeba popsat i ten zbytek.
Pokud je ambice hledat řešení, mluvte k věci. Pokud to vždycky sklouzne jen k psychopseudointelektuálněnekomunistický rozpravě, je to na drak.
OdpovědětVymazatCha, nemá tenhle blog "pomáhat vytvořit podmínky pro vznik špičkové architektury"? Spíš to vypadá jako když pár kluků v parku venčí svoje ega......hezky si to užijte, o to nic, ale coby čtivo je to k prdu, o užitečnosti nemluvě.
OdpovědětVymazatV případě společenství vlastníků by se to dělalo takto:
OdpovědětVymazata) Připravíš podklady - co a jak by se mělo rekonstruovat. Jaké pozemky v okolí domu by společenství muselo vykoupit.Jaké jsou varianty financování a kolik by to stálo.
b) Rozešleš podklady všem k prostudování s pozvánkou na shromáždění, kde se věc probere naživo.
c) Pokud se sejdou spoluvlastníci s víc jak 50% podílů, je shromáždění usnášeníschopné, nicméně o rekonstrukci výše uvedeného rozsahu nemůže rozhodnout, na to je potřeba 100% všech podílů a naprostá shoda ....
Jak by se to dělalo technicky/logisticky, je také otázka. Muselo by to být provedeno za současného obývání bytů. Málokdo má možnost přestěhovat se na půl roku někam jinam, nehledě na majetek zanechaný v bytech na stavbě...
Bohdan: takto by to mělo fungovat v případě pořádku a fungující společnosti (dohody se dodržují, práva jsou vymahatelná v dohledném časovém horizontu). Mám celkem čerstvou osobní negativní zkušenost.
OdpovědětVymazatOsobně si myslím, že družstevní samospráva samotná na toto nemá a není to tedy cesta. Musí přijít aktivační stimul zvenku, podmíněný realizací určitých kvalit v určitém časovém horizontu.
Viz. šance dosáhnout na zelenou úsporám - a firmy nestačily vyrábět pastelové barvy, vatu, plastová okna a polystyren.
Jan:
OdpovědětVymazatTechnická - společenství vlastníků není družstvo.
Se sebesilnějším i finančním impulzem zvenku se nepohneš, pokud bude jediný spoluvlastník proti, nebo mu to bude tak jedno, že se nedostaví, nepodepíše souhlas...atd
Stejne jako se nepohnu bez toho KONKRETNIHO burta na klacku, za kterym bych se mel jako pes honit. Protoze to je predpoklad, ze vubec ma sanci vzniknout touha ve vlastnicich jednotek cokoliv menit.
OdpovědětVymazatDalsi cesta je, ze ten barak muze treba vyhoret. A pak najednou spousta veci co "nejde" - jde.
druzstvo a spolecenstvi... spravne chapete ze vyznamove to je spolecenstvi. druzstvo se lip hodilo do souveti. Sypu si popel na hlavu.
Já bych řek, že nejsme ve při :)
OdpovědětVymazatNějaký typ ... pobídky ... by určitě pomohl.
Nebo developer se státní spoluúčastí, který by domy vykupoval a dával do pucu.
Nebo agentura zaměřená na poradenství a podporu domovních samospráv.
Fond ze kterého by se daly čerpat peníze s nižším úrokem.
Nebo to vše najednou, ale hlavně by to neměla být nárazovka jako Zelená úsporám. (Hurá 20 miliard, tak to rychle rozporcujem a jdem vod toho..)
Něco trvalejšího...
To vše by usnadnilo snazší přesvědčování, ale neodstranilo jeho nustnost.
http://www.facebook.com/gutgut.sk?sk=wall#!/album.php?aid=240455&id=256972936535
OdpovědětVymazatTak ono to s těmi obýváky není úplně zase až tak jednoduché, na to už jsme narazili ostatně i my sami, když jsme si chtěli předělat ten náš obývák a vůbec jsme vlastně nevěděli jak na to... Díky této firmě , která nám s tím vším pomohla jsme to ale zvládli takřka na jedničku a jsme ji moc vděční :)
OdpovědětVymazatPřemýšlím, jestli mi vlastně transformace těch sídlišť vadí. Sám skupuji investiční byty a vnímám to, jak mají potenciální nájemníci stále větší nároky na obslužnost a celkový feeling sídlišť. Lidi vnímají byty jako samostatnou jednotku a nikoliv jako součást většího celku. Pletou si byty s rodinnými domy. Takže ta transformace, která je v tom podporuje, je z mého podnikatelského hlediska naprosto přirozená a vítám ji. :)
OdpovědětVymazat