"Někteří architekti se chovají jako krejčí, který má za úkol pro svého zákazníka vytvořit oblek šitý na míru a pustí se do práce dříve, než si ho změří."
architekt Petr Hájek
"Spousta lidí si myslí, že si bude architekt poroučet co udělá, a že nebudou mít příležitost svoji ideu o bydlení uplatnit. A mají z toho strach."
filmová režisérka Lucie Králová
"Proč se v odoborných časopisech o architektuře publikují pouze zcela výjimečné návrhy vhodné pro pár vyvolených?"
student Gymnázia Jana Keplera
"Co ode mne může klient očekávat? Na prvním místě empatii, respekt a chuť porozumět zadání."
architekt Michal Kuzemenský
Dnes a denně se setkávám s více či méně oprávněným strachem z architektů. Ze spolupráce s nimi. Předkládám seznam důvodů, které slýchávám nejčastěji:
Architekt je zbytečný luxus, je příliš drahý, nemohu si ho dovolit. Je vhodný pouze pro ty nejbohatší, mně stačí něco obyčejného. Třeby typový projekt. Vždyť stojí jen 25 000,- (a nebo ho teď někde nabízejí i zdarma) a ještě dostanu slevu na materiály.
Mám jenom málo peněz, nemohu si tedy dovolit utratit hodně za (nehmotnou) přípravu (řeči, rozhovory, plány). Musím se snažit investovat každou korunu do fyzické stavby.
Architektura je vždy něco extravagantního.
Architekti jsou umělci, kteří dělají nepraktické věci. Vypadá to hezky na fotografiích, ale bydlet se v tom nedá.
Nechci nic strohého, betonového, minimalistického, nezařízeného s rovnou střechou. A to je přeci ta vaše moderní architektura, nebo ne?
Nedokážu rozpoznat kvalitu, kvalitního architekta. Ani nevím, jakým způsobem bych ho vlastně měl vyhledat. Proto se o to ani nepokusím.
Od architekta si nechám udělat maximálně studii. Pak už je třeba další náročný proces projektování (projekt pro stavební povolení, prováděcí projekt) svěřit opravdovému profesionálovi.
Když k tomu přidáme zálibu v černé (zvláště v oblékání), neochotu diskutovat, elegantní a především arogantní vzhled (viz ilustrativní obrázek) podporující předchozí obavy, je katastrofa v podstatě dokonána (na architekta se obrátí maximálně 5% stavebníků). Nutno dodat, že ve vztahu k obrovskému množství architektů jsou tyto obavy zcela na místě. Ale jedním dechem se musí říct, že u některých vůbec ne.
Pokud máte chuť do komentářů přidat další nejčastější "strachy", budu rád.
príliš pravdivé
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatShrnu do jednoho komentáře, protože mi tu jeden předešlý zmizel. Můj příspěvek se týká ilustrativního obrázku Kotěry, coby příkladu arogance architekta. Jsem jeho milovnice a obdivovatelka (a hradecká rodačka, což jistě také zanechalo své stopy), musím tedy znovu namítnout, že pan Kotěra byl arogance dalek. Vím, že jste to asi myslel jako ilustrativní příklad, ale u tohoto pána mi to přijde jako faux-pas. Mimoto pohled pana Kotěry "zhora" je způsoben kontextem fotografie: je vyfocen na schodech - tuším, že právě dostavěného hradeckého muzea. ...(tudíž se spíše dme zaslouženou pýchou a zadostiučiněním, že se dům zdárně dovedl do "kloboukdolů" finále ;) ML
OdpovědětVymazatTak ne, tak mi to na 1 koment nevyjde a nevyjde :). Tak se omlouvám za mystifikaci - na schodech sice stojí, ale před muzeem to není.
OdpovědětVymazatS těmi jeho povahovými rysy jste mě nasadil takovýho brouka do hlavy, že si snad půjčím Šlapetovu knihu.:) ML
Díky za komentáře. Jsem dlouhodobý zastánce názoru, že text a obrázek se mají doplňovat a každý odkazovat trochu někam jinam. Nemám rád ilustrace, které neotvírají žádné téma a pouze ilustrují. A nesnaším přednášky, kde přednášející pouze popisuje, co vidíme na obrázku. Netvrdím, že Jan Kotěra byla arogantní člověk. Z toho mála, co o něm vím, si myslím, že byl velmi sebevědomý (ale to nemá s arogancí co dělat). Ale když jsem přemýšlel o vhodném obrázku k článku, napadla mě přesně tato fotografie. Nenapadl mě Kotěra, ale právě tato fotka. PS/ Mám ji moc rád.
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatmyslím si, že naopak - obrázek sedí. Nebudu se vyjadřovat k jednotlivým bodům příspěvku, kde je popisován architekt z (~) pohledu investora, který tak trochu ještě ani neudělal -ten krok- vůbec architekta oslovit a s předsudkem :) spolupráci odmítá. (Kdo tyto předsudky krmí?)
Při přečtení mě také zaujala fotografie a srovnání arogance vs Kotěra. Pana architekta Kotěru obdivuji, před časem jsem během studia vypracovával seminární práci na téma J.Kotěra. Pročetl jsem pár knih a článků a objel většinu jeho realizací. A kdykoli zahlédnu právě tuto fotografii vybaví se mi okamžitě slovo architekt v tom nejlepším slova smyslu. Vybavuji si právě některý úryvků, že i blízcí lidé snad spolupracovníci (spolupracovník / nepřítel (?) se o K. vyjadřovali jako o "arogantním" člověku / možná z prvu navenek tak působícím. Můj názor je, že to přirozeně vyplývalo z postavení J.Kotěry a jeho působení v tehdejší čistě secesní Praze a s jeho novátorským přístupem k tvorbě (odklon od přejímané vídeňské secese), kdy tak trochu stál proti všem :)
Máte na vaši řečnickou otázku v závorce - Kdo tyto předsudky krmí? - nějakou konkrétní odpověď? Díky.
OdpovědětVymazatDěkuju za reakci. Úskalí/výzva, je asi v asociacích, které má každý jinak nastavené a tím pádem si -hlavně- obrázky dešifruje pro sebe jinak. Ale chápu, co jste chtěl říci ... je to lehké pošťouchutí vnímavosti v nuancích významů a na mne to zafungovalo skvěle :).
OdpovědětVymazatP.S.: ač nerada čtu cizí dopisy, s ostychem jsem louskala korespondenci mezi Kotěrou a Plečnikem /ze studijních důvodů../- a vzhledem k tomu, že se nezachovaly Kotěrovy dopisy-pouze pohledy, viděla jsem J.K. Plečnikovym srdcem (choval k němu obrovský respekt snoubený s láskou) a musím říci, že tahle fotka mi ke čtení visela na stěně představ o něm. Asociace asociací... :)