Na vánoce roku 2007 jsem dostal jeden z nejlepších dárků v životě. Markéta zavolala do kanceláře Jamese Goldsteina* – jednoho z nejbohatších lidí na Západním pobřeží, představila se jako architektka z Evropy a zeptala se, zda bychom nemohli navštívit šéfovu rezidenci – fantastický dům navržený Johnem Lautnerem roku 1962. Za dva dny přišla odpověď. Bohužel s navrženým nehodícím se termínem. Slušně jsme poděkovali a požádali o náhradní. Druhá odpověď dorazila vzápětí. Pan Goldstein má čas 24. prosince dopoledne a rád vám ukáže svůj dům. Dostavte se v 10 hodin a zavolejte až budete na místě. Přesně to jsme udělali.
O pár dní později tak procházíme hustou džunglí připomínající amazonský prales a po více než sto metrech stojíme na malém parkovišti, na kterém stojí jediný vůz – smetanově bílý Rolls Royce Silver Cloud – kabriolet. Z domu vychází asi sedmdesátiletý chlapík ve žlutých šortkách, s kšiltovkou zakrývající dlouhé stříbrné vlasy. Všem nám podá ruku, každého se zeptá na jméno a místo původu a stručně se představuje: „Říkejte mi Jim. Kolik máte času?“
Dříve než stačíme odpovědět, procházíme kolem umělého rybníku plného ryb, a z obývacího pokoje pozorujeme terasu (s fantasticky vyřešeným detailem zábradlí) s bazénem a s jedním nejúžasnějších výhledů, co jsem kdy viděl – panorama Los Angeles je dechberoucí. Vidíme jak downtown, tak oceán, na obzoru dokonce ostrov Catalina ve vzdálenosti více než 60km – tolik k smogovému oparu. Dům Jamese Goldsteina jsem znal docela dobře už před naší návštěvou. Kromě půdorysů a řezů, které najdete v každé Lautnerově monografii / dům bývá uveden jako Sheats Residence podle jména původního majitele/, jsem ho viděl v několika filmech / Charlie’s Angels Full Throttle, The Bandits, nebo The Big Lebowski a na mnoha stránkách módních a lifestylových časopisů. Ale jak už tomu u domů špičkových kvalit bývá, nic vás úplně nepřipraví na konkrétní zážitek. Prvních pár minut jen stěží vnímám, co nám „Jim“ vypráví. Dům koupil roku 1972, tedy 10 let po jeho dokončení. Byl v katastrofálním stavu. Původní investor ho musel prodat již záhy po dokončení. Od té doby změnil majitele ještě dvakrát. James Goldstein ho ihned po zakoupení začal upravovat do podoby, o které se Lautnerovi ani nesnilo. Na rozdíl od původního stísněného rozpočtu totiž nabídl rozpočet neomezený. Až do Lautnerovy smrti v polovině 90. let tak Jim a John postupně vylepšovali svého miláčka k dokonalosti. Až nyní chápu entusiasmus se kterým nám Jim dům ukazuje a který vysvětluje i fakt, že si na nás našel čas na vánoce. Je to totiž on, kdo je minimálně spoluautorem domu. Klient přicházející každý den s podněty jak původní koncept ještě více radikalizovat. Všechna tradiční okna jsou nahrazena bezrámovým zasklením, bazén získává neuvěřitelně subtilní nerezový obal, Goldstein si objednává pro dům speciálně navržený betonový nábytek a klíčovou roli v úpravách návrhu hraje technologie.
Jim se po domě pohybuje s dálkovým ovladačem, který neslouží pouze k manipulaci s dobrou desítkou televizí a promítacích pláten (všechny ukazují zápasy basketbalové NBA), ale k otvírání oken, světlíků, posouvání dveří. Dům je hudební nástroj, který věrně poslouchá svého majitele. Skutečné spojení exteriéru s interiérem. Plné využití kalifornských možností. Snažím se všímat si detailů, ale opravdu to není jednoduché. Celkový dojem je příliš silný. Přesto, pár přímo uhodí do očí. Jako např. několik stovek zavařovacích sklenic zalitých do betonu střechy, které slouží jako hvězdné světlíky na obloze stropu.
Cestou do nejslavnějšího prostoru domu (slovo pokoj by zde rozhodně nebylo na místě) míjíme původní model s nádherně vymodelovaným terénem. Sestupujeme o patro níž a výhled se kupodivu stává ještě lepším. Jim nenápadně zmáčkne knoflík dálkového ovládání a před Stefanem se rozevře nárožní bezrámové zasklení. Naštěstí netrpí závratí, protože pád do hloubky několika desítek metrů by nemusel skončit bez následků. Následuje další přehlídka pozoruhodných detailů. Sprcha přístupná jak zevnitř, tak zvenku. Kompletně prosklené umyvadlo, tak aby nebránilo výhledu. Pod podlahou ukrytá vana, jejíž překrytí samozřejmě podléhá dálkovému ovládání. A to nás teprve čeká vrchol samotné návštěvy.
Kromě technologických úprav domu se James Goldstein soustředil i na to nejpodstatnější. Úpravy pozemku. Začal logicky s velikostí a přikoupil několik sousedních parcel. Původně holý svah nechal osázet bujnou vegetací, která domu dodala zcela jiný charakter. Z výrazného skulpturálního objektu se stala schránka volně přecházející v krajinu okolí. Jim nás vede snad kilometrovou stezkou (kterou si osobně pojmenovávám „stopa Xapatanu“. Džungle se na několika místech otevírá a vytváří nádherné venkovní obývací prostory, poskytující naprosté soukromí a fantastické výhledy. Na konci cesty na nás čeká pečlivě utajované překvapení. Betonový bunkr, laboratoř Jamese Turrella, místo kde Jimův ovladač dostává plný prostor k uplatnění Po světelné show se otevírá strop s výhledem na nebe a náš úžas je dokonán. Zcela ohromeni se vracíme zpátky do domu a Jim nás vede na sousední lokalitu, kde probíhá stavba dalšího objektu. Jeho vlastní kanceláře podle Lautnerova návrhu ze začátku 90. let. Střešní tenisový kurt je samozřejmostí. Během závěrečného rozhovoru se dozvídáme, že Jim tráví v domě 6 měsíců v roce. „Zbylého půl roku se pohybuji v Evropě. Cítím se tam lépe než v Americe.“ Na otázku zda mu jeho dům v Evropě neschází odpovídá s úsměvem: „Ne, rozhodně ne, za těch 35 let se stal mojí součástí, nosím si ho všude s sebou. Tady.“ A poklepává si na levou stranu hrudi. I pro mě není jednoduché potlačit slzy dojetí. Bez legrace.
* Doporučuji navštívit Goldsteinovy webové stránky. Už jen jejich hlavička na Google.com ze mě udělala jeho doživotního fanouška: „James Goldstein se specializuje na architekturu, módu a basketbal". James Goldstein je rovněž znám jako nejslavnější fanoušek NBA, alespoň podle jejího komisaře Davida Sterna.
Žádné komentáře:
Okomentovat