SuMo 20 / O důležitosti kvalitního poradce

Projekt amsterdamského domu pochválil profesor Josef Gočár. Gočár mal s firmou rámcovú, neobyčejně výhodnú zmluvu za posudky. Za každý - velký alebo malý - mal paušálnu odmenu 5 tisíc korún. Stalo sa raz, že mi telefonoval z Prahy: "Karfíčku, nemáte tam nejaké problémy, že by ste ma ihneď pozvali na posudok do Zlína? Na budúcu sobotu nemám na výplatu pre svojich zamestnancov." Ja na to: "Mám dojem, že nič sporné ani zložité práve nemáme." - "Prosím ťa, pousilujte sa niečo nájsť, rád prídem." Podarilo sa mi nájsť jeden sporný problém, a tak profesor Gočár odcházal zo Zlína s obvyklým honorárom, podpísaným generálnym riaditelom Čiperom, ktorý sa o ňom vyjadril velmi pochvalne. Spolupráca profesora Gočára sa takmer výhradne obmezovala na porady a posudky, neusiloval sa pre Zlín sám projektovať.
Vladimír Karfík (v knize Architekt si spomína, 1993)

5tisíc Korun představovalo v té době neuvěřitelné množství peněz. Karfíkův fixní (bez bonusů) měsíční plat byl 2000,-. Normální začínající dělnický plat cca 500,-.

20. díl SuMo se týká u nás velmi podceňované role poradce. Je ilustrován obrázkem, který mě fascinoval od dětství. A to jsem úplně přesně nevěděl proč. Až později, po prvních zkušenostech s klienty jsem si uvědomil, na co se vlastně dívám. Středobod scény představuje klient, přesněji šéf - Jan Antonín Baťa, který jako jediný sedí v pohodlném křesle. Architekt, Vladimír Karfík, v ponížené pozici podřízeného předkládá svůj návrh, model, který šéf za několik vteřin později vzteky zlikviduje. Klíčová postava se nachází zcela vlevo. V uvolněném postoji, s rukami v kapsách, vše nezávisle vyhodnocuje poradce, profesor Gočár.

Dva nejdůležitější architekti zlínské scény - Vladimír Karfík a František Lydie Gahura nebyli žádné hvězdy československé, natožpak světové scény, když pro firmu začali pracovat (a dodnes není jejich význam plně doceněn). S poradci to ovšem bylo jiné. Prvním byl od roku 1908 profesor Jan Kotěra. Po jeho smrti roku 1923 roli oficiálního poradce zaujal bývalý Kotěrův žák Josef Gočár. Tenisovým termínem, číslo jedna a číslo dvě tehdejší architektonické scény. Nebyla to žádná náhoda, nejvíce prosperující firma dokázala neomylně rozpoznat kvalitu a obrátila se na ty vhodné lidi, kteří by jí mohli pomoci s rozvojem továrny a města. Roku 1935 přesvědčil F.L. Gahura šéfa, aby na šest týdnů pozval do Zlína Le Corbusiera (více o jejich setkání píše Pavel Janák).

Firma Baťa a její vedení nebyli žádní lidumilové, nebo patroni kvalitní architektury, či umění. Byli to pragmatici nejtvrdšího zrna. Profesorům Kotěrovi a Gočárovi platili vysoké částky nikoliv z legrace, ale protože si byli vědomi významu a důležitosti jejich rad. Která prosperující firma v Česku může o sobě toto říci? Tedy, nejen že se snaží sehnat si kvalitní architekty (i to je dnes velká výjimka), tvůrce (u Bati to bylo více než stočlenné stavebně-projekční oddělení firmy), ale především i nezávislé poradce, kteří dokázali vedení v problematice zorientovat, a mnohokrát návrhy velmi vylepšit a posunout.

Neplatí to pouze pro architekturu, ale i obecně. Role poradce je všeobecně přijímána velmi negativně. Laickou, ale častokrát bohužel i odbornou veřejností. Poradce je chápán jako někdo, kdo udílí rady, bez jakékoliv zodpovědnosti za výsledek, a tedy je možné se bez těchto rad bez problémů obejít a snížit tak pořizovací náklady. Bohužel, vývoj posledních let ukazuje, že to je to nejhorší místo, na kterém se má šetřit. Rady (tedy nehmotná věc) nevypadají jako něco, za co by se vyplatilo vynakládat nemalé finanční prostředky. Zvláště v tak materiálně orientované společnosti, jako je ta naše, kde duševní práce má nulovou hodnotu. Musí se vždy přetavit v něco fyzického (text, výkres, model, obrázek, plán), aby bylo za ni možno chtít odměnu. Před více než 70ti lety postupovala chytřeji firma, která se specializovala na výrobu bot. Poučme se z toho.

PS/ Vedení firmy si myslelo, že existuje přímý vztah mezi ekonomickým výkonem a kvalitou fyzického prostředí, ve kterém se výkon odehrává. Tedy přesněji, čím vyšší kvalita prostředí, tím vyšší výnosy. Proto přikládalo návrhu fyzického prostředí (architektuře) velký význam. Mýlilo se?