SuMo 18 / O snaze nemít poslední slovo

Trapper: Ty vždycky musíš mít poslední slovo.
Hawkeye: Nemusím.
Trapper: Vidíš, zase.
Hawkeye: Ne, nemusím, pojďme to vyzkoušet.
Trapper: OK, dorbrou noc.
Hawkeye: Dobrou.

Dnes jen krátce a navíc v sobotu. Zajímají mě diskuse. Všech forem. Patří mezi ně i internetové diskuse, i když nemožnost vidět partnera pro diskusi na vlastní oči a nemožnost vnímat jeho neverbální projev a intonaci, ji hodně problematizuje. Mezi 99% procenty balastu se najdu naprosté perly. Např. jsem v jedné diskusi našel toto: "Chyba je v uvažování Čechů. Až to se změní, změní se u nás i politika. Čechům chybí ideály, v nic a ani v sebe nevěří. Pořád se chovají jako MČČ (malý český člověk). Věří v nějaké zázraky a v někoho, kdo za ně všechno vyřeší. Nechtějí slyšet negativní věci o sobě. Milují toho, kdo jim říká hezké věci a nechtějí slyšet pravdu. Proto také mají rádi Klause, který v tomhle umí chodit."

Všeobecná úroveň internetových diskusí je velmi slabá, založená především na šíření pomluv a vlastních exhibicích. Léta se těchto diskusí aktivně účastním (od roku 1998). Kdysi jsem jejich problém pojemnoval takto: "Ti, co nemají co říci, jsou nejaktivnější. Ti, kteří by do nich mohli přinést spoustu informací, myšlenek a podnětů, do toho většinou nemají chuť a musíte je přímo nutit."

Nedávno jsem si vytkl "tajný cíl". Snažit se v diskusi nemít poslední slovo. Mít poslední slovo chápu jako prohru. Není to jednoduché. Znamená to, že váš názor totiž musí vždy vzbudit odezvu, kterou necítíte potřebu negovat.