SuMo 40 / O pasivitě

Na začátku roku jsem napsal text o iniciativnosti, je k přečtení zde, tak jsem se ho teď rozhodl doplnit druhou polovinou, pasivností, a není nad osobní příklad.

Jsem neuvěřitelně pasivní člověk - ne, to není žádná falešná skromnost, nebo neschopnost odhadnout sám sebe - to je fakt, který by vám potvrdil kdokoliv z mých nejbližších přátel. Nevzpomínám si, že bych kdy v životě něco inicioval, pokud, tak opravdu pouze zcela výjimečně. Kdyby po mně nikdo nic nechtěl, sedím doma a čtu si knihy, časopisy a noviny. Tahle pasivita (chcete-li lhostejnost, nevšímavost) a její uvědomění si, u mě nevyústila v nějakou šílenou touhu se změnit (a stát se aktivním člověkem), ale v obrovský respekt vůči všem, kteří jsou aktivní, riskují a věci iniciují. Jinými slovy, když mě kdokoliv z nich osloví s tím, zda bych byl ochoten se na jeho (její) aktivitě, iniciativě podílet, v naprosté většině případů to rád udělám. Když už někdo udělal to nejtěžší a vydal se do neznáma, já, který to neumím, mu to přeci nebudu sabotovat tím, že ho v jeho činnosti nepodpořím.

Z hlavy přidávám seznam akcí, které jsem neinicioval, ale rád jsem přidal své síly k tomu, aby mohly fungovat, pokračovat: PechaKucha Nights Prague, Městské zásahy, Bourání na Radio Wave, články o architektuře v Lidových novinách, Archip, Era21, Iniciativa Za Novou Prahu, Antijesthed, kandidatura Ostravy na titul EHMK 2015, připravovaný seriál ČT o současné architektuře, výstava Ostrov pokladů, diskusní formát "Tak co s tím" divadla Archa, diskusní formát "Jaká je vize Prahy" centra současného umění DOX, ... a mnoho dalších jednorázových vystoupení: Oživená Ostrava, Zlínské jaro, WebExpo, TedX v Brně, Fórum 2000, Inventura urbanismu, cyklus přednášek Offcity, ... atd.).

Iniciativní lidi bychom si v tomto státě měli všemožně hýčkat, je jich totiž strašně málo.