CONTACT

5/14/2011

SuMo 39 / O recenzování architektury


Nedávno mě oslovil šéfredaktor nejmenovaného magazínu, že by stál o pravidelné kritické recenze staveb. Pochopil jsem, že má na mysli recenze, které by se podobaly těm filmovým. Donutilo mě to přemýšlet o rozdílu psaní o architektuře a třeba právě o filmu. Jak by vypadala filmová recenze psaná architektem, nebo architektonickým teoretikem? Co třeba takto?

"Na začátku roku 1979 se producent XY rozhodl natočit film o dobrodružstvích archeologa pátrajících po významných artefaktech dávné historie. Na podkladě námětu známého spisovatele YX, ke spolupráci vyzval nadějného scénárisu, který původní předlohu upravil do podoby vhodné pro filmové plátno. Z několika možných režisérů pak byl díky vhodně zvolné vyzvané soutěži, vybrán nejlepší možný kandidát. Nutno dodat, že k jeho výběru přispěla nezávislá porota, jak by tomu v těchto případech mělo vždy být. Výběr herců do titulních rolí nebyl rovněž nejjednodušší, zláště když vezmeme v úvahu omezený rozpočet. Ovšem i s takto minimálními prostředky se některé vhodné adepty podařilo získat, u některých rolí však muselo dojít ke kompromisům, které se na celkovém vyznění filmu negativně projevily. Stejně tak se bez problémů neobešlo natáčení, které z původních osmi měsíců nakonec narostlo na více než rok a půl, což samořejmě vedlo k překročení původního rozpočtu, ale producenti filmu doufají, že atraktivita výsledku přivede do kin dostatek diváků, a z vybraného vstupného se překročřený rozpočet podaří zacelit i s určitou nadějí na mírný zisk. Myslíme si, že je tento předpoklad oprávněný, protože stavba filmu vzbuzuje dostatečné naděje. Je nutné zmínit, že odborné komise, které rozhodují o tom, zda film nespadne do kategorie nedoporučené náctiletým (a jejich rozhodnutí tak mají často dramatický dopad na komeční úspěšnost snímku), tentokrát do jeho finální podoby příliš nezasáhly a neomezily tak režiséra v jeho tvůrčím rozletu. Mohl tak uplatnit veškerý svůj talent a vzdělání, zvláště, když jeho snahy podpořil kultivovaný producent. Bez jejich kvalitní vzájemné spolupráce se totiž žádný skvělý film vytvořit nedá. Koncepce filmu je racionální, ale nepostrádá i určité prvky hravosti a překvapení, které celkovou racionalitu vhodně doplňují. V kontextu ostatních vznikajících filmů zabývajících se podobnou tématikou se jedná o velmi vydařený výsledek, zvláště když opět připomeneme již zmíněné potíže s velikostí rozpočtu a s povětrnostními podmínkami v některých místech natáčení, které vedly již k rovněž zmíněné prodloužené době přípravy. Kvalita výsledku vzbuzuje naděje v další pokračování načaté spolupráce producenta, režiséra a scénáristy a možná se v následujících letech dočkáme zfilmování dalších dobrodružství hlavního hrdiny. Film tak můžeme maximálně doporučit vaší pozornosti, bude se líbit zástupcům všech generací a jeho děj je natolik bohatý, že se může stát, že ho bude chtít vidět ještě jednou. Mnoho zábavy."

Tak, takovéto recenze bych určitě nečetl. Takže by asi i v oblasti architektury stálo za to vypůjčit si jazyk filmových recenzentů a informovat pouze o výsledku, nikoliv o procesu k němu vedoucímu.

12 komentářů:

  1. Teď nechápu, vždyť Adame recenze do LN úspěšně píšete, nebo je problém v té kritičnosti? Dobrý dům také dokáže zanechat dojem, podobně jako film. Reflexe těchto dojmů a nově nabitých inspirací z architektury je něco, co se bohužel moc nepíše, ale mně osobně to chybí. Vlastně se můžu pochlubit, moji recenzi nové FA ČVUT si vzali jako libreto do ČT k dokumentu o té stavbě, tak jsem zvědav, jak se s tim poperou.

    OdpovědětSmazat
  2. Zdravím Tomáši, nevím jak přesně nazvat co dělám pro Lidové noviny (možná osvětově-informativní články), ale recenze to právě rozhodně nejsou.

    OdpovědětSmazat
  3. Adame, tady na webu se ve sloupku prezentujete jako "Architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury..."). Výstupem kritika je recenze a recenze architektury u nás chybí! Články v lidovkách pro mne jsou, omlouvám se, písmenka vhodná do Elle nebo Dolce Vita.
    Recenze filmů jsou přece skvělé, protože často mi přes kritikův prožitek umožní vidět film jinou optikou a mnohdy odhalí něco co mi uniklo nebo mi bylo nesrozumitelné.

    OdpovědětSmazat
  4. Rozumím. Recenze nepíšu a mám pro to své důvody. Čtete pravidelně Dolce Vitu a Elle, že můžete toto srovnání udělat? Já ne, ale je velmi dobře možné, že máte pravdu. Ve sloupku jsem si to opravil na přesnější označení.

    OdpovědětSmazat
  5. Omlouvat se rozhodně není za co.

    OdpovědětSmazat
  6. The critic has to educate the public; the artist has to educate the critic. – Oscar Wilde

    OdpovědětSmazat
  7. Přesně podle tohoto kréda se snažím postupovat ... Jak se mi to daří, je věc jiná.

    OdpovědětSmazat
  8. viz: http://ag-ent.blogspot.com/2010/07/sumo-07-bezvyznamnost-kritiky-pro.html

    OdpovědětSmazat
  9. Ukrutně Divoký Oskar, mistr povrchního pozérství, by se chytal za hlavu, kdyby viděl, že se někdo řídí jeho bonmoty.
    Kritika je tvorba. Podmínkou je: Odvaha.

    OdpovědětSmazat
  10. Pardon. Podmínkou je: Odvaha, Inteligence a Talent. Jako u jakékoli jiné specializace.
    Bohužel většinou platí: ten kdo neumí kritizuje nebo učí. Tady je volný prostor.

    OdpovědětSmazat
  11. Ano, souhlas s prvním. Ale není bez zajímavosti, že o odvaze píše někdo, kdo se nepodepíše. To mi připadá mnohem typičtější, než klišé o tom, že kdo neumí, tak učí.

    OdpovědětSmazat
  12. Mezi anonymními reakcemi nacházím inspiraci častěji než mezi přátelskými příspěvky přátel.

    OdpovědětSmazat