SuMo 38 / O neprosazování vlastních zájmů

O významu architektury nesmí (nebo neměl by) mluvit architekt. Respektive může, ale dopad jeho slov bude velmi omezený. Toto platí pro prosazování zájmů všech profesí. Myslím si, že žádná profesní komora nemá dobrou pověst. Ani dovnitř své profese, ani ven. Jeden z důvodů je, že komory jsou považovány za lobbistické organizace snažící se vymoci lepší podmínky pouze a jedině svým členům. Skoro samo sebou se rozumí, že na úkor všech ostatních. A to se logicky ne-členům nelíbí, a členové si naopak myslí, že by komory ve své činnosti mohly být mnohem úspěšnější, efektivnější.

Mnohem větší dopad má, když o významu konkrétního povolání (řemesla, disciplíny) přesvědčuje někdo jiný, než právě jeho (její) zástupce. Mám pocit, že se to v oblasti architektury začíná dít. Architekti by se na tomto trendu možná mohli podílet, a to tak, že budou častěji vysvětlovat důležitost inženýrů, umělců, grafických designérů, nebo vybraných zástupců veřejné správy, či politiků. Anebo tím, že budou vystupovat na obranu prázdna (veřejných prostor, ulic, náměstí, parků), protože s touto činností si je dosud veřejnost ve velké míře neasociuje. Zdánlivě totiž nepatří do oboru jejich činnosti. Nejde o navrhování domů.

Stejně tak podstatnější roli žen ve společnosti (politice, vládě, podnikaní) budou muset začít prosazovat muži, jinak k tomu nejspíš nedojde.

Spousta lidí se mě poslední dobou ptá na roli hl. architekta a připadá mi, že si začínají uvědomovat jeho význam a roli pro rozvoj měst. Rovněž se začíná jednoznačněji projevovat, že vyhledáním nejnižší ceny přípravy (projektové dokumentace) se kvalitního výsledku prostě dobrat nedá. Snad tyto tendence budou pokračovat v nastoleném trendu a začneme to pociťovat i ve zvýšené kvalitě našeho životního prostředí.