CONTACT

2/13/2011

SuMo 24 / O zpětné vazbě


"Dnes to bude trochu osobní s hodně nezdravým paušalizováním vedoucím ke stereotypům, tak se za to předem omlouvám. I když jízlivá část mého já říká, že tak je tomu v každém díle SuMo, tak proč vlastně alibistická omluva právě teď."

"Existují dva typy lidí. Ti, kteří dělí ostatní na dva typy lidí a ti, kteří to nedělají. Já to tak dělám."
Sir Ken Robinson

Vždycky jsem chtěl napsat článek o důležitosti zpětné vazby (doslovný překlad z angličtiny - feedback - se blíží něčemu, co vás vlastně živí, sytí). Vadilo mi, že je jí v architektuře málo a že ji v podstatě nikdy v plném a jasném rozsahu nedostaneme. Když Volkswagen vydal auto Bora (něco mezi Golfem a Passatem) a prodalo se ho asi 20x méně, než právě Golfu a X krát méně než Passatu, věděli ve firmě, že něco udělali špatně. Čili objektivní ukazatele jasně ukázaly nespokojenost zákazníků. Totéž platí pro návštěvnost koncertů. Neznamená to, že když někdo vyprodává stadiony pro 80 000 lidí, je lepší, než ten, co je vyprodává pro 1000. Důležité je, že oba vyprodávají. Sledovanost, návštěvnost, prodejnost - to jsou nejdůležitější ukazatele pro majitele a provozovatele nejen supermárketů, ale i galerií, muzeí, novin, odborných časopisů(!), nebo divadel. Tato sledovanost je druhem zpětné vazby.

Architekti žádnou zpětnou vazbu nemají. Ano, namítnete, mají: spokojenost, či nespokojenost klienta. Jistě, jednoznačná pravda, ale to není zpětná vazba "objektivizovaná" kvantitou. Proto architekti touží po dalších zpětných vazbách. Přednášejí (druhem zpětné vazby je potlesk po přednášce), jsou rádi, když jejich návrh někdo publikuje, kriticky zhodnotí a jsou ještě raději, když ho někdo pochválí. Účastní se internetových diskusí. Architekti potřebují vědět, co si o jejich návrzích, realizacích myslí ostatní, nejen klienti a uživatelé. Ti kteří říkají, že to nepotřebují a že je např. nezajímají názory "laické" veřejnosti, nezajímají mě. Respektive, abych byl přesný, považuji je za hrozbu.

Mimochodem, k názorovým rozdílům mezi laickou a odbornou veřejností v Česku bych se někdy rád dostal - třeba výstavou s názvem Líbí/Nelíbí. V rozhovoru v Bourání řekl architekt Svatopluk Sládeček skvělou definici "odborné" veřejnosti. Jsou to ti, kteří mají o věc zájem. Krásně to rozporuje termín "amatér", který v doslovném překladu z francouzštiny znamená "milovník, nebo ctitel".

Včera jsem se opět po roční odmlce účastnil předávání cen Czech Grand Design. Vidět tu radost z ocenění jednotlivých osobností bylo až dojemné. Radost, že si 54 odborníků váží vaší práce. Objektivizovaná zpětná vazba.

Mimochodem, fakt, že se v Česku architekti účastní internetových diskusí je naprosto unikátní jev. Na zahraničních serverech o architektuře se autoři staveb, o kterých se diskutuje sami diskuse neúčastní. U nás to dělají skoro všichni jejich autoři. Jen málo z nich samozřejmě diskutuje o jiných věcech, než svých vlastních stavbách. Vždycky mě potěší, když si nostalgicky čtu o obrovském množství nejen kavárenských (ale především kavárenských) diskusí kulturní elity První republiky - viz vynikající kniha Karla Honzíka: "Ze života avantgardy". Myslím, že si začínáme uvědomovat absenci otevřených diskusí napříč obory v Česku a škodlivost tohoto faktu, a že se to začíná měnit. Uvidíme to už v tomto roce.

Na závěr něco hodně osobního. Na střední škole jsem absolvoval šestiletý seminář Základy společenských věd. Spočíval v tom, že každý týden jeden z jeho členů (bylo nás asi 10) představil krátké téma, událost, aktualitu a svůj názor na ni a zbylých devět ten názor rozporovalo. Byl to předmět, na který z celé školy vzpomínám nejvíce a měl na mě největší vliv. Naučil mě poslouchat ostatní, snažit se jim porozumět, vážit si jejich názoru a častokrát úplně změnit svůj vlastní názor. V zásadě o té doby dělím lidi na dva typy. Na ty, kteří považují za kvalitní názor ten, který se co nejvíce blíží jejich vlastnímu. A na ty, kteří více oceňují myšlenky, které je donutí jejich dosavadní názory přehodnotit, nebo dokonce změnit.

13 komentářů:

  1. To co píšeš je velice rozumný, ale v životě narážím na jedno zásadní postmoderní nedorozumění. A sice zmatení pojmů "pravda" a "názor". Pravda je jenom jedna a názorů mnoho. Mnohost názorů a jejich obhajoba slouží k (nekončícímu) hledání pravdy.
    Pravdu není třeba obhajovat, ta je nezávislá, jako třeba bod varu. Naopak názory je třeba obhajovat neustále a je potřeba to dělat co nejjasněji.
    Koncem každé diskuse je: "To je tvůj názor a tohle zase můj. Je svoboda, na to máme právo." Zpravidla je tím ale myšleno: "To je tvoje pravda a tohle zase moje. Je svoboda,každý máme právo na svojí pravdu."
    Je to tak, máme. Za předpokladu, že je více světů než jeden. Pokud je svět jeden, řečeným tvrzením začínáme každý žít "ten svůj". Tam končí jakákoliv diskuse.
    Dorozumění, přibližování či dokonce shoda nad pravdou ztrácí smysl. Začíná vymezování a opevňování hranic. To je dobrý základ pro boj. na druhé straně protiklad, tedy shoda nad pravdou je skoro stejně nebezpečná jako žití v paralelních světech.
    Z tajenky vychází nekonečné porovnávání názorů. To má svojí kulturu a je třeba to umět. Neumíme.

    (Už 14 dní přemýšlím nad variantami, jak postavit v okolí Prahy dům za 4 miliony včetně parcely ... a možná by to šlo.)

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlas s Michalem. Tohle zaměňování názoru za pravdu (já mám svůj názor, ty svůj, každý máme svoji pravdu), neboli tenhle relativizmus všeho, hodnotami počínaje, je dnes snad největší zhoubou společnosti.

    „Jak se člověk stává plně existencí, otevírá se tedy před ním jako jeho stěžejní úkol nutnost vyrovnat se se svými vrženostmi - do orientace k bytí i do pobytu ve světě. A v každém okamžiku před ním vždy znovu stojí dvě základní alternativy: hledat takový způsob pobytu, kterým by se mohl bytí dotýkat a nikoli od něho odvracet, naslouchat průběžně „nevyslovenému v řeči světa" a přijímat tak svět trvale jako pootevřené dveře k bytí - anebo se prostě od bytí odvrátit, přijmout svůj pobyt jako svou nejvyšší orientaci a smysl (ve skutečnosti pseudo-smysl), plně vstoupit do jeho služeb a rezignovat tedy na těžko srozumitelný a dosti obtížný „hlas bytí" v sobě i ve světě, tj. na sebe sama jako subjekt a „oddělené bytí", odcizit se své nejvlastnější záhadné podstatě."
    Václav Havel: Dopisy Olze.

    Víc o hledání společného světa/pravdy např. přednáška V.Umlaufa: http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=683&pg_clanek=1

    OdpovědětVymazat
  3. Dnes to musím pochválit, otevírání se diskuzím je zásadní věc. Diskuze bývají někdy bolestné, jindy srandovní či inspirativní. Umění diskuze je vážná věc, diskuze často začíná být přínosná až v momentě, kdy se trochu řízne do živého a myšlenky zajiskří. No nesmí se to přehnat, aby se diskutující vzájemně nepodřízli, ale i to je kouzlo nechtěného a milovník diskuzí diskutuje právě s touhou po kapce té božské pravdy :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Problém s pravdou je ten, že je v mnoha případech v podstatě nepoznatelná. Umíme ji zkoumat jen jedním způsobem - vědecky. Ale vědecké zkoumání vyžaduje, aby zkoumaný objekt byl mrtvý a mohli jsme ho rozpitvat.

    Jestliže se ale zabýváme živým, dynamickým problémem, který plně nechápeme a který může každé naše rozhodnutí ovlivnit ( viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Wicked_problem ), nemá smysl hledat pravdu - má smysl hledat správnou cestu, tedy názor, který povede k lepšímu výsledku.

    OdpovědětVymazat
  5. Poznatelnost a sdělitelnost pravdy asi závisí jak široce a hluboce si ji definujete. V jakém kontextu ji posuzujete, respektive co si představujete pod pojmem pravda.
    Můžete ji brát jako pravdivost, což je vyjádření celkem jednoduchého vztahu mezi skložkami systému - ANO/NE.
    V rámci složitějších systémů už i takto triviálně pojatá pravda přestává být pro lidské myšlení jednoduše určitelná.

    Na druhém pólu můžete přistupovat k pravdě jako k mystickému úběžníku zahrnujícímu všechna možná subjektivní pojetí reality.
    Taková pravda je uchopitelná - pokud vůbec něčím, tak nemyšlením - přímým nazíráním skutečnosti a taková zkušenost je pravděpodobně nesdělitelná.

    Jinak je mnoho způsobů, jakým lidé zkoumají pravdu, zdaleka ne jen věda... umění,mystika, každodenní zkušenost, rozhovor ...

    pozn.
    Bod varu závisí mimo jiné na okolním tlaku.

    OdpovědětVymazat
  6. Bohdan: Abych předešel nedorozumění: můj komentář se týkal "pravdy" jak ji popisuje michal a Filip výše, tzn. primitivní, měřitelné "holé reality". Ostatní významy slova "pravda", které jsi uvedl, s tím co jsem psal nijak nesouvisí a bylo by velmi zavádějící to nějak spojovat.

    OdpovědětVymazat
  7. Richarde:

    Já jsem ze svého hlediska spíš popsal rozpětí spektra pojmu pravda.

    Vědecká pravda popisující "primitivní, měřitelnou, holou realitu" má limity, kterými jsou metoda zkoumání=způsob kladení otázek a interpretační rámec=způsob vyhodnocování odpovědí.

    Obojí je volitelné a tím značně omezující univerzalitu vědecké pravdy.
    Proto jsem zmínil celé spektrum.

    Západní věda se svými veličinami, metodikou měření etc je velmi užitečný nástroj, ale není to jediný způsob, jak se poměřovat a pravdivě interpertovat tzv "holou realitu"

    Hmmm .. holá, primitivní, měřitelná .. nějak mi to osobně drhne ve vztahu ke světu, který mi nepřijde ani trochu holý, primitivní a snadno měřitelný ..:)

    OdpovědětVymazat
  8. Brát pojmy takhle zeširoka je ovšem krajně nepraktické. Pojem, který má příliš mnoho významů, ve skutečnosti význam ztrácí a už nic nepopisuje. Proč používat řeč k zamlžování a odvádění pozornosti od tématu, když bychom ji mohli použít k dorozumění? Nebylo by lepší pojem "pravda" používat pro označení podstaty, místo abychom tak říkali různým dohadům, modelům a interpretacím?

    OdpovědětVymazat
  9. Zpětná vazba je dobrá. Ať je jakákoli. Neb každý nakopnutí je vždycky směrem dopředu.

    Základem zajímavých diskuzí bývají odlišné názory. Pokud jsou odlišné názory nežádoucí, diskuze ztrácí smysl.

    Blog s komentáři je ideální prostředek jak mít zpětnou vazbu. Jak vést diskuzi. Širokou, nejširší. Blog může být centrem pro řešení romské otázky, centrem vaření i centrem architektury.

    Pokud jsou na blogu odlišné názory nežádoucí lze to řešit třemi způsoby:
    1. ihned je mazat
    2. Předcházet jim, nejlépe tak, že v sekci "NASTAVENÍ" se kolonka "PŘIDAT KOMENTÁŘ" přepíše na "POCHVALY MI PIŠTE SEM"
    3. V nastavení se komentáře prostě vypnou, nechá se jen údaj o sledovanosti. Mimochodem největší sledovanost má "talentovaná architektka Šeherezáda" z tureckého romantického seriálu na Nově :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Se šíří pojmů, jejich významů a mnohostí interpertací asi nic neuděláme. Obzvlášť univerzálních pojmů jako je pravda.

    http://en.wikipedia.org/wiki/Truth

    Jinak jsem se pokoušel reagovat na vaši zmínku o tom, že pravdu umíme zkoumat jenom vědecky...

    OdpovědětVymazat
  11. Ale ano, dá se s tím něco dělat - pro danou diskusi si můžeme obecné pojmy libovolně zúžit tak, aby pro nás byly použitelné. Například v logice má "pravda" jasný význam a kdokoli by začal např. během výkladu o tautologii plkat něco o subjektivitě pravdy, byl by právem za hlupáka. Ne proto, že to co říká je nesmysl, ale proto, že vzhledem k danému tématu je to naprosto irelevantní.

    OdpovědětVymazat
  12. Čau Vojto, jo vidím to podobně. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Richarde, jasně, s tím soulasím a to jsme neudělali.

    Já reagoval na toto:

    "Problém s pravdou je ten, že je v mnoha případech v podstatě nepoznatelná. Umíme ji zkoumat jen jedním způsobem - vědecky. Ale vědecké zkoumání vyžaduje, aby zkoumaný objekt byl mrtvý a mohli jsme ho rozpitvat.

    Asi jsem se nevyjádřil jasně. Podle mne, i v případě zkoumání "holé, primitivní reality" máte víc možností než jen vědu, protože ta má své přirozené hranice.

    Poznámka na okraj - vědecké zkoumání nevyžaduje, aby zkoumaný objekt byl mrtvý.

    OdpovědětVymazat