CONTACT

6/05/2010

SuMo 03 / Optimismus není naivita


Ani netušíte, jak rád poslouchám pomluvy - ty o mně jsou však nezajímavé. Nejsou pro mne totiž vůbec žádnou novinkou.
Oscar Wilde

Dnes jen krátké provolání, které se snažím sdělit takřka v každé přednášce. Optimismus a naivita není totéž. Jsou to dvě různá slova odlišných významů. Nevím z jakého důvodu je spousta lidí považuje za synonyma, ale narážím na to na každém kroku. Když se vedle sebe v debatě objeví optimista a skeptik (cynik), takřka vždy je ten druhý považován za toho, který má více informací, který problému lépe rozumí. Vůbec to tak nemusí být. Má jen jiný, odlišný pohled na svět. Není větším odborníkem. Chápu, že řada negativních životních zkušeností může někoho pěkně otrávit, ale přece to není možné přenášet do všeho, do čeho se člověk pustí. Když mi někdo ze studentů říká "teď se ještě můžeme vyblbnout, zaexperimentovat si, potom už bude tvrdá praxe, tam to nepůjde", mám chuť jim nafackovat. V Česku je opravdu mimořádně vysoká koncentrace cyniků, skeptiků, pesimistů, pomlouvačů, notorických stěžovatelů, závistivců, kritiků všeho. O důvod víc něco s tím udělat.

Na první tiskové konferenci v Ostravě v souvislosti s projektem Ostrava, Evropské hlavní město kultury 2015 jsem dostal otázku, "zda nehrozí, že to co děláme, dopadne špatně?" Odpověděl jsem tehdy lakonicky: "hrozí". Uvědomění si možných konsekvencí je první cesta k optimismu. Všechno může dopadnout špatně, ale to přece není důvod, abych k tomu takto předem přistupoval.

Být politikem v Česku není legrace. Pokud k vám automaticky každý přistupuje tak, že hájíte pouze vlastní zájmy, nikoliv zájmy ostatních, že si chcete jen "nahrabat", že jste určitě placený mocnou organizací v pozadí, že se snažíte udžet u "koryta", že nic pořádného neděláte, pouze mluvíte, atd. Pracovat na vzdor těmto předsudkům chce docela odvahu a výdrž.

Několikrát v životě jsem nastoupil k fotbalovému zápasu s odhodláním, že se musím šetřit a hrát opatrně, že se nesmím zranit (protože mě další den čeká něco důležitého). Vždycky to dopadlo špatně. Snaha hrát na půl plynu se nikdy nevyplatila. Alejandro Zaera Polo říká, že "jediným skutečným rizikem je vyhýbání se riziku". Souhlasím s ním.

1 komentář:

  1. Tenhle článek mi mluví přímo z (do) duše!

    OdpovědětVymazat