CONTACT

6/08/2010

Nezaměňovat prostředky za cíle


Otevřený dopis (volně k šíření) nejen zástupcům NČA a přizvaným odborníkům, ale všem, kterým osud architektury v Česku není lhostejný.

Vážená nadace, reaguji na Váš inzerát, týkající se vyhledání vhodného provozovatele-kurátora galerií architektury v Brně a v Praze. Ačkoliv o tuto pozici neusiluji (a v budoucnu usilovat nehodlám), rád bych se s Vámi podělil o svůj názor na toto téma. Myslím si, že stojíte před mnohem důležitější a závažnější možností, než je nalezení galeristy, provozovatele. Toto téma zní: „Jak nejvíce přispět ke vzniku kvalitní architektury v Česku, ke vzniku většího množství takovýchto staveb?“ Podtitul: „Způsob prezentování architektury, nejen odborné (ale především laické) veřejnosti. Jeho úloha a význam.“ Nalezení kurátora-provozovatele dvou architektonických galerií mi připadá, jako pouze jeden z prostředků k dosažení tohoto cíle. Zdaleka ne nejdůležitější.

Po krátkém úvodu Vám posílám seznam námětů (doporučení), pomocí kterých bych postupoval já, kdybych byl na Vašem místě. Zorganizoval jsem ho do čtyř oddílů, podle klasické SWOT analýzy. Můžete to chápat jako neskutečnou drzost, nebo jako upřímnou snahu pomoci. Rozhodnutí nechávám zcela na Vás.

S (Strengths – Silné stránky)

Architektura (urbanismus) je významné, celospolečenské téma, které má zásadní vliv na kvalitu našich životů a jako takové, by mělo být dostatečně atraktivní.

W (Weaknesses - Slabé stránky)
Posledních dvacet let v Česku tomu však příliš nenasvědčuje. Ať již mluvíme o množství kvalitních staveb, o příležitostech pro kvalitní architekty, o zájmu o kvalitní architekturu, nebo třeba o množství návštěvníků, kteří shlédli výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera a v Galerii architektury v Brně. Za největší současnou slabinu vystavování architektury vidím její osamocenost a izolovanost od ostatního kulturního dění v Česku. Architektura je přirozenou součástí kultury, a jako taková by měla být prezentována. Nemyslím si proto, že je vhodné, aby obě galerie byly odtrženy od ostatních kulturních institucí a snažily se bojovat svůj vlastní boj s větrnými mlýny. I mnohokrát proklamovaný vzor, holandské centrum architektury – NAi – se nachází v daleko méně izolované pozici, než obě české galerie. Spojen parkem s významným centrem současného umění Kunsthal, naproti muzeu Boijmans van Beuningen. Obě české galerie se nacházejí v mimořádných, centrálních pozicích měst Brna a Prahy, ale zároveň v prostorách zcela nevhodných pro vystavování současné architektury. Ať již mluvíme o rozměrech, přístupu, osvětlení, flexibilitě, zázemí, atd. Množství lidí, kteří by do obou galerií vstoupili náhodou, upoutáni vnějším vzhledem, či jinými aktivitami, je zcela jistě mizivé minimum. V tom případě ona zdánlivě úžasná centrální pozice velmi ztrácí na významu. Troufám si tvrdit, že obě galerie se svou výstavní činností orientují více na vzdělávání odborné, než laické veřejnosti. Pokud je toto záměrem NČA (a nikoliv z nouze ctností), nevěnujte následujícím řádkám pozornost.

O (Opportunities – Příležitosti)
Největší příležitost vidím v nápravě současného stavu. Přestěhování obou galerií do vhodnějších prostor. Opakuji, vhodnějších z hlediska velikosti, flexibility, osvětlení, přístupu, synergie,… Navrhuji obě galerie včlenit do jiných, významnějších kulturních institucí. V Praze se nabízí centrum současného umění DOX, kde jeho ředitel, iniciátor a spolumajitel Leoš Válka trvale deklaruje svou snahu vystavovat architekturu. V Brně Dům umění, jehož současný ředitel Rostislav Koryčánek usiluje o totéž. Podotýkám, že s ani s jedním z nich jsem tento svůj názor nekonzultoval. Nemyslím si, že je to moje úloha. Pokud byste argumenty mnou snesené považovali za významné, ležela by tato práce na Vás. Pokud nikoliv, doporučuji zachování současného stavu.

T (Threats – Hrozby)
Jmenování (staro)nových ředitelů, kurátorů obou galerií. Hrozba, před kterou pak stojíte, zní: význam obou galerií může postupně klesat (dle mého soukromého názoru se tak již děje), až k úplnému krachu. Pokud hledáte výraznou proměnu úrovně výstav s minimálními zásahy do organizačních struktur, doporučuji snažit se vyhledat pouze provozovatele, který by byl ochoten a schopen, najímat si jednotlivé kurátory na organizování a realizaci nezávislých výstav. Spojení provozovatel-kurátor do jedné osoby mi jako příliš vhodné nepřipadá.

Pokud by se NČA rozhodla reflektovat mé poznámky a přistoupila k radikálnější proměně svých galerií a svého fungování, než jakou představuje personální výměna, myslím si, že by to bylo třeba provést jiným způsobem, než vypsáním inzerátu. Jako vhodné by se mi jevilo uspořádání kulatého (kulatých) stolu(-ů) s osobnostmi, které by s úvodním tématem, záměrem (opakuji: : „Jak nejvíce přispět ke vzniku kvalitní architektury v Česku, ke vzniku většího množství takovýchto staveb?“) mohly pomoci a byly by ochotny se na jeho realizaci podílet. Zjistíme, že se nebude jednat o tisícové davy, ale rovněž o více, než o pár jednotlivců.

PS
Včlenění architektonických galerií do existujících kulturních institucí by mělo dvě nesporné výhody. Jednu očekávanou, jednu možná méně, ale o to zásadnější. Za prvé, na architektonické výstavy by přišli i návštěvníci, kteří se primárně zajímají o výtvarné umění. Mnohem důležitěji však za druhé, architekti by přestali chodit pouze na architektonické výstavy, ale občas by zavítali na výstavu volného umění.

S přátelským pozdravem a přáním všeho nejlepšího,
30.5. 2010,
AG

2 komentáře:

  1. http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=8873

    OdpovědětVymazat