CONTACT

11/13/2011

SuMo 61 / O osobním prospěchu


Motto:
„Architekti vědí o srozumitelném sdělení významu architektury asi stejně, jako ptáci o ornitologii.“

V současné společnosti vám nikdo neuvěří, že můžete mít vyšší motivaci, než osobní prospěch. Žádná taková prostě neexistuje (běžte si v takovém prostředí do politiky). Chcete to nejlepší pro sebe, maximálně tak ještě pro vaši rodinu. Dále už se motivace začíná vytrácet. V mém případě je to v podstatě totožné. Šel jsem studovat architekturu, protože jsem chtěl navrhovat a stavět krásné domy. Myslím, že existovalo aspoň desetileté období kdy pro mě domy, byly mnohem důležitější než lidi. Naštěstí už skončilo. Po návratu ze studijních a pracovních stáží do Česka, na podzim roku 2008 jsem měl pocit, že zde vzniká málo kvalitních domů, málo příjemných veřejných prostranství, kde bych chtěl pobývat, bydlet. Pochopil jsem to při hledání bytu k pronajmutí. Skoro nikde se mi v Praze nelíbilo, a pokud přeci jen ano, bylo to v historickém, minimálně 80 let starém prostředí.

Motivace, která mě pohání je prostá: „Mým cílem je, aby v Česku vznikalo větší množství kvalitní architektury (tedy té, které někdo věnoval svoji pozornost, úsilí, talent, čas, s cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku a nikoliv vydělat, co největší množství peněz). Čím více, tím lépe. A největší radost představuje nečekané setkání s kvalitou. A dělám všechno proto, aby se tak dělo. Občas s větším, občas s menším úspěchem. Nemám pocit, že bych se podílel na mnoha odlišných aktivitách, dělám pořád jednu a tutéž. Má různé formy (články, rozhovory, přednášky, diskuse, kritiku, moderování, vyučování, organizace akcí, výstavy, posudky, rady), ale úplně totožný cíl. Ale hlavní je, že to dělám pro sebe (pokud z toho má prospěch někdo jiný, je to vedlejší efekt, i když velmi radostný). Chci tady žít, chci, aby se mi tady žilo dobře, a nemám chuť být na každém kroku konfrontován s nevkusem, nekvalitou, netrvanlivostí a nesmyslnými rozhodnutími. Ve veřejném prostoru města trávím tak 10-12 hodin denně. Dost na to, aby mi na něm záleželo.

Asi je možné namítnout, že nejlépe by k tomu člověk mohl přispět tím, že takové domy (prostory), bude sám navrhovat. Určitě. Má to svoji logiku. Ale myslím si, že jsem dokázal sebekriticky své schopnosti v oblasti navrhování posoudit dostatečně dobře, a většina lidí by mi měla poděkovat, že jsem se rozhodl domy sám nenavrhovat. Až uvidím desítky lidí, kteří budou vykonávat stejnou činnost jako dnes já, a lépe, s radostí se začnu věnovat něčemu jinému.

Včera jsem se účastnil TEDx v Brně. A docela mě zaujalo vystoupení Tomáše Turka (pověřeného ředitele Radio Wave). Tvrdil v něm, že by si přál, aby „veřejnoprávní rozhlas“ fungoval jako bariéra proti balastu. Tedy, aby byl garantem kvality. A že se tak naděje. Je to úplně totožný problém, jako v oblasti architektury, kde veřejný sektor (státní správa, ani samospráva) nefungují, jako filtr na balast, jako garant kvality. Respektive, úplně by stačilo, kdyby fungoval jako garant systematické snahy o ni. Architektura tedy není v této situaci osamocena (logicky). Pokud tento problém budeme chtít úspěšně řešit, nezbude nic jiného, než dát síly dohromady, napříč obory.

7 komentářů:

  1. K osobnému prospechu. Marcus Livius Drusus za Rímskej republiky usiloval o uzákonenie rímskeho občianstva pre všetkých obyvateľov Itálie (Italikov), cítil, že ak sa tak nestane, situácia povedie k občianskej vojne (aj sa tak stalo). Opozícia naňho vytiahla v jeden moment argument, že uzákonením občianstva by sa všetci noví občania stali jeho klientami (rímsky vzťah patrón - klient). Tým by získal obrovskú politickú moc. Verejná mienka sa obrátila proti nemu, ale po čase začala verejnosť chápať, že sa zachoval vlastne veľmi rímsky, a bolo by naopak divné, keby zo svojej politiky nemal nijaký osobný prospech.

    Podorziví sú ľudia tvrdiaci, že zo svojej bohumilej činnosti žiaden osobný prospech nemajú, to sú potom demagógovia a spasitelia.

    A ako my snažíme dvíhať hodnotu značky edit!, tak tvoj osobný prospech tvojich aktivít je dvíhanie hodnoty značky "Adam Gebrian", ale viz prvý odstavec, je to rímske :)

    http://en.wikipedia.org/wiki/Marcus_Livius_Drusus_(tribune)

    OdpovědětSmazat
  2. Nicméně pro mě je zdvíhání hodnoty značky "Adam Gebrian" :))) pouze prostředek, rozhodně ne cíl.

    OdpovědětSmazat
  3. Aj pre nas, ale ty mas obrovsky medialny naskok ;]

    OdpovědětSmazat
  4. Vždy bude existovat balast.

    OdpovědětSmazat
  5. Nemám to stejné. Profesním aktivitám říkám práce. Za práci chci peníze. To je moje motivace. Potřebuji potravu a teplo. Ostatní motivace je bonus navíc, ale je podmínka. Práce mne musí bavit a musí být smysluplná. Nabízím kvalitní práci. Odmítám špatné peníze. Mám tři profesní aktivity: 1.vlastní praxi, 2. vedoucí atelieru na FA ČVUT, 3. člen správní rady Nadace české architektury.

    U první aktivity jsem se rozhodl model nikdy neporušit. Většina práce končí ihned, když se potencionální kupec dozví její cenu. Zhruba 90% kupujících neakceptuje mojí ne-evropskou, tedy česky nízkou cenu. Považuje ji za přemrštěně vysokou. Dělám si anketu. Představovali si práci většinou o třetinu, někdy o polovinu, někdy o dvě třetiny levnější. Nikdy neslevuji. Nevím, zač pracují moji kolegové.

    U druhé aktivity jsem porušil pravidlo. Mnoho let jsem čekal, až se situace v českém státě zlepší. Protože nejsem loajální k Českému státu, rozhodl jsem se nenechat se vydírat jako kupříkladu lékaři a nikdy nevykonávat povolání, o němž jsem tušil, že by mě bavilo a odhadoval jsem, že na něj mám talent. Toto rozhodnutí jsem na podzim letošního roku změnil. Měsíční mzda za mojí práci má dle státu (či školy) hodnotu jedné a půl zimní pneumatiky na moje auto. Práce učitele je mnohem náročnější než jsem odhadoval. Tuto práci dotuji ze zdroje číslo jedna. Nevím, jak a co dělají moji kolegové.

    U třetí aktivity jsem se rozhodl model porušit hned zpočátku. Myslel jsem si, že to vyplývá z její podstaty. Mýlil jsem se.

    Na závěr shrnuji. Legitimní motivací práce je osobní profit. Kdokoliv tvrdí něco jiného, čekám, kdy řekne pravdu, nebo jak brzy vyhoří: burn-out. Vyjímku tvoří bohatí lidé s dobrým zázemím, kteří se mohou řídit svými vlastními pravidly. Práci mylně zaměňují za hobby. Motivace koníčkářů logicky není předmětem mého komentáře.

    OdpovědětSmazat
  6. Tak to mě asi čeká burn-out. Zatím se na to necítím, ale to je nejspíš nutná podmínka.

    OdpovědětSmazat
  7. Důkladný vyhoření dává základ pro vydatnou a nevšední sukcesi budoucího mentálního ekosystému. Tož do teho.

    OdpovědětSmazat