CONTACT

11/11/2010

SuMo 16 / Informace, nebo názor?


"I don't always know what I'm talking about but I know I'm right."
Muhammad Ali

"Nezajímají mě názory, chci zkušenosti."
Petr Kotík

"Opinion and facts; better told separately."
The Guardian (reklamní kampaň)

"Toho bereme, ten je samá jizva ... No, ale my spíš potřebujeme toho, co mu je udělal."

scéna výběru vhodného pistolníka ze Sedmi statečných

"Názory a teorie nejsou od toho, aby se jim veřilo, ale aby se nad nimi pochybovalo a přemýšlelo."

Monika Mitášová

„Zeptáš-li se, budeš pět minut vypadat jako hlupák. Nezeptáš-li se, budeš hlupák celý život.“
Winston Churchill

Dnes opět SuMo v jiný den, než v neděli.

Vždy mě zajímaly více názory, než informace. Vlastně ani nevím proč, nikdy jsem si ten pocit neanalyzoval. Možná proto, že informace je pouze základní stavební jednotka pro názor. Ten je pak z definice komplexnější strukturou (jeden názor se skládá z mnoha informací). Když jsme zakládali Archit.cz, jeho základní myšlenka zněla přesně takto: "Názory jsou důležitější (a také zajímavější), než informace."

U pohovoru u příjímacích zkoušek na architekturu se uchazečů vždy ptám na názory, ne na informace. Chci, např. aby mi popsali nějaký svůj konkrétní zážitek z návštěvy libovolného interiéru (pro mě za mě třeba bytu babičky). Většinou začnou takhle: "Pan architekt XY se v tomto projektu pokusil" ... a pak následuje doslovný citát (informace) z nějakého externího zdroje. A to je přesně to, co mě vůbec nezajímá. Nezajímá mě, že je student schopen informace najít, zajímá mě, co si s nimi počne až je najde. Občas mám pocit, že šíleně glorifikujeme slovo objektivita, objektivní informcae, vyváženost. A z toho si pak vyvozujeme, že na subjektivitě je něco špatného. Vůbec si to nemyslím.

Na závěr část z mého staršího textu "Ostrov pokladů" o odvaze a kladení otázek (inspirovaná včerejším zážitkem z brněnské fakulty architektury):
Charakteristický motiv, který dělí školy na mizerné, průměrné a špičkové se objevuje po skončení každé externí přednášky. Na mizerných školách se nikdo na nic neptá, ba co více, bojí se i odpovídat na případné otázky přednášejícího. Na průměrných se do diskusí zapojují alespoň pedagogové. Na těch špičkových musíte být hodně průrazní, abyste se k otázce, či odpovědi vůbec dostali. Proč se na těch mizerných nikdo neptá? Hlavní příčina je jednoduchá. Bojí se, že jeho otázka bude „hloupá“ a že se mu budou spolužáci smát. Že se před nimi totálně znemožní. Na špičkových institucích nepokládají studenti o moc inteligentnější dotazy, ale mají menší strach ze zesměšnění. Touha něco se dozvědět je větší, než strach z krátkodobého výsměchu.

6 komentářů:

  1. ...tak snad na tom nakonec nejsme az tak mizerne (muj pocit). na konci prednasky se dotazy kladou asi lepe, nez na zacatku...posluchac - prednasejici uz se vzajemne "osahali", je na co reagovat. kazdopadne diky za vcerejsek, stalo to za to!

    zdravi
    dagmar sitarova

    ps: co vytanulo na mysli mne, behem vcerejsiho pokusu vyvolat v publiku mensi diskuzi i s vyucujicimi

    "Něco se mi nelíbí, dokonce vím co, dokážu to dobře pojmenovat a popsat, ale podepsat se pod to zkrátka bojím. Přemýšlím, zda se jedná o pouhý alibismus, či zda s naší společností není něco v pořádku.
    Vyjádřit vlastní názor bez následné perzekuce je jedním ze základních principů demokracie. Pokud vyvstává nutnost obávat se o vlastní kůži, demokratický princip nefunguje. Pokud se ale svůj názor zdráhám vyjádřit, protože se mi pouze nechce ohrožit své pohodlí, je v nepořádku něco se mnou a nemůžu se tudíž divit, že věci okolo sebe nikterak neovlivním"

    opsano kdysi v tramvaji, autor neznamy

    OdpovědětSmazat
  2. ahoj,
    tva poznamka mi nepripada uplne fer. sam v textu "ostrov pokladu" popisujes situaci PO SKONCENI prednasky. vyvozovat stejny zaver z (ne)kladeni dotazu pred prednaskou je trochu zvlastni. osobne to vnimam tak, ze zacit prednasku dotazy publika je sveho druhu cimrmanovsky vtip, viz hru lijavec. nicmene diky za skvely zazitek, bylo to osvezujici.

    martin daněk

    OdpovědětSmazat
  3. Jasně, díky za komenty, oba dva. Oscar Wilde říká, že jediná omluva a dobrý důvod pro kladení otázek je ... zvědavost ... a ta je stejná před i po začátku. PS/ Já z toho stejný závěr nevyvozuju.

    OdpovědětSmazat
  4. To si ale nemyslim, že je zvědavost stejná před i pod. Můžu souhlasit, že zvědavost buď je, nebo neni. Nad ní se docela často vznáší oblak mixovaný ze strachu a lenosti a kdovíčehoještě. Kupříkladu když půjdu před přednáškou na bohatou večeři, bude se mi nejdřív chtít trávit. Bez impulsu se prostě nezeptám. Touha dozvídat se věci neni konstantní, ale má v čase proměnlivou intenzitu. Intenzita lze skokově zvýšit vnějším impulsem.
    Když ten impuls dodáš, měla přednáška smysl.

    OdpovědětSmazat
  5. poslední věta JK mi přijde největší odpovědí:

    Když ten impuls dodáš, měla přednáška smysl.

    otázky po přednášce indikují nejen kvalitu posluchačů, ale i kvalitu přednášky, ne? (Tím nehodnotím konkrétní přednášku, nebyl jsem tam.)

    a otázky před přednáškou, myslím, vychází z předchozí přípravy. Přednášející se připravuje, posluchači ne. Každé externí přednášk, na kterou se nepřipravím, lituju, ale nikdy jsem to neudělal.

    OdpovědětSmazat
  6. Dosáhnout toho, aby se tě publikum ptalo po skončení přednášky umí každý, kdo umí aspoň trochu slušně přednášet. Ale přimět publikum k otázkám před přednáškou mi připadalo jako ta správná výzva. Musím na tom pracovat. Není to jednoduché.

    OdpovědětSmazat