CONTACT

5/31/2012

Studentské prezentace 2 (návod pro kritiky)


Když jsem publikoval tento článek, ozvalo se několik lidí, že bych měl udělat stejný manuál pro členy komise, kritiky. Chvíli mi to trvalo, ale tady je. Každý ze zmíněných bodů jsem v životě několikrát porušil, takže si myslím, že už si dnes uvědomuji jeho závažnost.

01.
Poslouchejte a snažte se pochopit, co studenti říkají. Od A do Z. Občas je během jejich úvodního monologu přerušte. Musí trénovat na to, že ne vždy budou mít pozorné a citlivé posluchače.
02.
Vypínejte si telefon a během kritik neodcházejte. Tuhle schopnost jsem ztratil - pokusím se ji v dohledné době znovu nabýt.
03.
V následné debatě neprojektujte. Nemluvte o tom, co by být mohlo, ale o tom, co je. Maximálně se zeptejte, proč to není jinak. Jakým způsobem padala rozhodnutí, která vyústila v odevzdaný projekt.
04.
Snažte se, aby vaše komentáře mohly studentům pomoci v jejich dalších projektech, ne pouze v tom odevzdaném.
05.
Ptejte se, ale nepokládejte otázku hned po otázce vašeho kolegy v komisi. Prvně nechte studenta na předchozí otázku odpovědět.
06.
Neříkejte, jak byste problém řešili vy. Vy jste ho totiž neřešili a půl roku jste se jím nezabývali (v naprosté většině případů).
07.
Snažte se na projektu najít i něco pozitivního. Něco pozitivního existuje na každém vážně míněném projektu.
08.
Snažte se přimět studenty k následnému dopracování projektů. Tedy k tomu, aby si sami, dobrovolně, třeba týden po odevzdávce nad projektem sedli a ještě ho zkusili vylepšit. Udělal jsem to v životě asi třikrát a přestože jsem projekt moc nezlepšil, dost jsem se tím naučil.
09.
Když se tak stane, uznejte, že jste se zmýlili, že vás student, nebo ostatní členové poroty přiměli změnit názor. / Tohle se mi děje často, ale ne vždy to dám nahlas vědět. Např. pro studenty Michala Kuzemenského: Umím si představit, že by dům u Rokytky mohl být z pohledového betonu :)
10.
Nekritizujte pouze studenty. Obraťte se s dotazy či kritikou také na vedoucí ateliéru, nechte si vysvětlit, jak k výsledku došlo.
11.
Když je čemu, zasmějte se. Odevzdání ateliéru není pohřeb.
12.
Kratší otázky jsou v naprosté většině případů lepší než delší. Mají tendenci vyprovokovat zajímavější a důležitější odpověď.
13.
Vždy pokládejte jen jednu otázku. I kdyby hrozilo riziko, že ty další zapomenete.
14.
Pokud chce student ještě diskutovat, diskutujte. I kdyby to znamenalo časový skluz.
15.
Ptejte se hlavně na to, co nevidíte. Ne na to co vidíte.
16.
Snažte se pochopit, co je na projektu pro studenta nejdůležitějšího a přimějte ho komisi ukázat, kde a jak je tato nejdůležitější myšlenka znázorněna. Zda je vůbec znázorněna a pokud ano, zda je znázorněna adekvátně.
17.
Snažte se studentům (a jiným porotcům) neskákat do řeči a pokud se tak přeci jen stane, omluvte se.
18.
Přiznejte, že o některých (a buďte specifičtí) aspektech návrhu nevíte takřka nic a váš názor tak nemá valného významu. Neznamená to nutně, že se proto musíte mýlit, ale pravděpodobnost, že tomu tak je, je značně vysoká.
19.
Poděkujte studentům za jejich prezentaci, zvláště pak, pokud jste se dozvěděli informace, které jste před tím neznali. Tímto děkuji za včerejší prezentace o Libni a předvčerejší o Vltavě. Dozvěděl jsem se spoustu nových věcí.
20.
Zkuste se zabývat projektem a nepřecházet do osobní roviny. Nepokoušejte se o psychologickou analýzu studenta, na to jsou jiní. / Tento postřeh mi poslal Jan Veisser. Myslím si, že má pravdu, tak ho sem zařazuji.
Pokud mě napadnou další postřehy, doplním, ale všimněte si, že už teď je to delší seznam rad než pro studenty.

4 komentáře:

  1. Skoro ideální návody (pro studenty i kritiky) na fungování každé společenské interakce - myslím to naprosto vážně.

    Michal D.

    OdpovědětVymazat
  2. ...komentáře mohly...

    OdpovědětVymazat
  3. Odpovědi
    1. To jsou varovne priznaky Aspergerova syndromu.

      Vymazat