CONTACT

2/10/2012

Studentské prezentace


Jako student jsem více než stokrát (jen za rok a půl v USA to bylo přes 100 prezentací) svou práci prezentoval vyučujícím. Za tu dobu se můj názor na to, jak, co a proč prezentovat dost radikálně změnil. Od úvodních let, kdy jsem nikoho nechtěl pustit ke slovu, po období, kdy jsem neříkal skoro nic. Následně jsem se účastnil mnoha studentských prezentací z pozice posuzovatele, kritika. 100x to nebude, ale možná se pomalu tomuto číslu blížím. Zde je pár základních bodů, rad, ke kterým jsem se za ty roky dopracoval. Můžete je využít, nemusíte. Můžete s nimi souhlasit, nemusíte. Mohou se vám líbit, mohou vás naštvat. To rozhodnutí je na vás.

01./
Nikdy se nesnažte komisi ohromit, udělat na ni dojem. Stejně se vám to nepodaří a na kvalitu zpětné vazby to nemá vliv. Pokud ano, tak jedině negativní. Smyslem prezentace z pohledu studenta není ohromit komisi, ale něco se dozvědět, získat nějaký typ zpětné vazby. Ohromující prezentace většinou vybudí pouze stručnou reakci typu: Skvělý. Krásný. Děkujeme. Gratulujeme. Moc se vám to povedlo... Fajn. Pokud je toto typ zpětné vazby o kterou tak stojíte, klidně to takto dělejte, ale myslím si, že ambice prezentujícího by měla být jiná. Vyšší.

02./
Mluvte co nejméně. Ideálně velmi stručně a jasně. Pokuste se vtáhnout do procesu. Co bylo zadáním. Jak jste si ho modifikovali, aneb co konkrétně zajímalo vás. Na co jste za toho půl roku přišli. Co vám dělalo problémy a proč. Co jste nedokázali. Co vám naopak šlo, nebo jste aspoň měli ten pocit. V čem jste se zlepšili.

03./
Nebuďte pouze v roli pasivních odpovídajících, sami se ptejte. Zeptejte se na to, o čem byste chtěli s komisí mluvit, na co byste chtěli znát její názor, na co byste chtěli, aby odpověděla ona vám. Nespoléhejte na to, že náhodou sama přijde přesně na to, co zajímá i vás.

04./
Když někoho rozesmějete, nebo naštvete, máte jeho pozornost.

05./
Snažte se chápat kontext. Kolikátí jdete na řadu? Jste první, druzí, nebo prezentujete na konci dlouhého dne v místnosti s vydýchaným vzduchem? Tyto faktory by měly mít vliv na způsob vaší prezentace. Snažte se upravit místo prezentace, aby vyhovovalo vašemu záměru. Vzdálenost od komise, osvětlení. U čeho stojíte nejblíž, je to nejdůležitější. Je na vás, jestli je to projekční plátno, model, nebo výkres.

06./
Prezentujte neúspěchy. Vždycky má smysl mluvit o chybách, o omylech. Nejen z taktických důvodů, že s vámi bude komise sympatizovat, ale slepé cesty často vyprovokují nejzajímavější debaty.

07./
K obsahu. Nikdy svůj projekt neprezentujte tak, že jste vstoupili do situace, místa, které je v úplně katastrofálním stavu, úplně na umření, nic v něm "nefunguje" a vy v roli lékařů, zachránců, spasitelů, lokalitu uzdravíte pomocí vašeho návrhu. Pokud nedokážete pojmenovat kvality, silné stránky problému (situace, zadání, tématu), jste předem poraženi.

08./
Útočník vs. obránce.
Přestože to tak někdy může vypadat, role kritiků nespočívá v útočení a vaše role nespočívá v bránění. Občas to tak dopadne, ale to je pouze znamení, že se něco stalo špatně. Když se tento proces rozběhne, špatně se zastavuje. Zvlášť když se z vás stávají během kritiky čím dál úpornější obránci základních, obecných principů.

09./
Nikdy neobviňujte členy komise z toho, že váš návrh nemohli v tak krátkém čase dostatečně posoudit. Nikdy neargumentujte tím, že zatímco vy jste na projektu pracovali půl roku, komise si ho prohlíží pár minut. Nijak si tímto argumentem nepomůžete.

10./
Nic před komisí netajte. Ve stylu ... á to vám nemohu říct, pokud bych vám to řekl, tak už to nebude ono, atd. To se totiž přímo vztahuje k bodu jedna. Něco tajit je dobré, když chcete někoho překvapit, okouzlit, ohromit, šokovat. A to k ničemu nepotřebujete.

11./
Přestože jste na projektu citově zainteresováni (měli byste, pokud jste na něm půl roku pracovali), neztrácejte nervy a nevztekejte se, že ho někdo jiný neoceňuje. Snaha zalíbit se všem nikdy k žádnému slušnému výsledku nevedla. Čím dříve pochopíte, že smyslem prezentace není pochvala od všech členů komise, tím lépe pro vás.

12./
Snažte se z pozice studenta ovlivnit výběr přizvaných externích kritiků. Možná budete překvapeni, že to vaši vyučující přijmou s radostí. Pokud tedy vaši ateliéroví vedoucí nějaké externisty na kritiky zvou (pokud ne, máte problém). Řekněte si, od koho si chcete nechat vlastní práci posoudit. Po škole, v soutěžích, tuto možnost mít nebudete.

13./
Nebojte se. Žádné, skutečně vážné nebezpečí vám nehrozí.

Tohle je rychlý nástřel z hlavy, pokud si vzpomenu na nějaké další poznatky, budu je postupně doplňovat. Jako vždy, možnost doplňovat vaše zkušenosti do komentářů pod článkem. Budu rád.

Na závěr mi dovolte připomenout, že existuje obrovský rozdíl mezi prezentací pro klienta, pro někoho, komu chcete něco prodat a prezentací ve škole, pro lidi stejné profese s více zkušenostmi. Poslední poznámka se týká ekonomického fungování role externího kritika. Aspoň v 90% je tato činnost vykonávána bez jakéhokoliv finančního ohodnocení a ten den, který s vámi trávíme, "obětujeme" především z důvodu respektu k práci vašich vyučujících.

6 komentářů:

  1. Z vlastnej skusenosti doplnim, ze najviac veci pochopim po obhajobe, o to viac ked je negativna odozva. To ma na tom bavi najviac.

    OdpovědětSmazat
  2. ...čím dál tím víc zjišťuju, že není třeba vysvětlovat to, co obecenstvo může vidět (extrém-rostu z toho, když slyším při prezentaci v rámci dispozice počty wc apod.), jen na to upozornit, ale o to důležitější je představit jim "zákulisí" - proč, jakým procesem, z jakého myšlenkového zázemí vzešel výsledný produkt. Většinou jako prezentujícího mě vlastně ani nezajímá diskuse o výsledné podobě (dílčí tvar,materiály,...-je tam tolik aspektů, možných měnit bez výrazného vlivu na působení návrhu), ale spíš všetečné dotazy na prozkoumávání cesty analýz a navrhování. To nejspíš je i v bodech 2 a 6.
    Michal

    OdpovědětSmazat
  3. Souhlasím s tebou Michale, je to často nerovný boj. A zákulisí v něm hraje roli. Často mi i naštvání pomohlo k dobré prezentaci. A hlavně nebojte se.
    Často je revolta méně mdlá než podvolení se. Baví mě oboje stránky. I kritika.Jedna věc je taková, je důležité připravit práci tak aby se zdupat nedala. Ale víme že shodit se dá vše. S láskou agent CIA.

    OdpovědětSmazat
  4. + kašlete na prezentaci ve škole. Poslouchá vás banda lidi, která chce co nejdříve aby to skončilo :)

    OdpovědětSmazat