CONTACT

7/31/2011

Shigeru Ban


06. 04. 2005 / Paříž / Les Randez – vous de l‘architecture

"V roce 2005 jsem vydal vlastním nákladem (300 kusů), díky laskavé podpoře Nadace české architektury knihu 29+3. Více o ní zde. Dnes kompletně rozebraná. Docela by mě zajímalo, zda si ji někdo někdy přečetl a jaké z ní měl dojmy, moc zpětných vazeb se ke mně nedostalo. Během následujících let jsem navštívil kromě prvních 29 přednášek dalších 60, ke kterým jsem si udělal poznámky a chtěl je vydat podobným způsobem. Takto měl vypadat druhý díl. Bohužel už jsem tuto práci nikdy nedokončil. Z několika důvodů. Ale ten hlavní byl asi ten, že už jsem věděl, kolik dá takové vydání práce a taky jsem v té době neznal nikoho, kdo by se mnou mohl na vydání knihy spolupracovat (graficky, obsahově, editorsky, nakladatelsky). Dnes ráno mě napadlo, že bych aspoň zde na webu mohl uveřejnit 4 nepublikované texty, které jsem si připravil. Třeba to někoho zaujme. Toto je první z nich."


Jako první se v rámci dvoudenního mezinárodního sympozia v Paříži s názvem “Les Randez – vous de l‘ architecture“, představil japonský architekt Shigeru Ban. Avšak ještě než k tomu došlo, dostali prostor zástupci protestujících studentů. Ve Francii se totiž právě projednávala kontroverzní změna vysokoškolského zákona, která by se studentů architektury dotkla velice výrazně. Doba studia se měla navýšit z šesti let (5 let studia + rok praxe) na 8 (5+3). Myslím, že studenti správně pochopili, že za potenciální změnou stojí především lobbing velkých architektonických kanceláří, hledající levnou pracovní sílu na déle než rok. Docela mě překvapilo, jak např. právě Shigeru Ban více než půl hodiny trpělivě sledoval, jak se u mikrofonu vystřídalo minimálně pět řečníků, mluvící jazykem, kterému nerozuměl. Poté následoval úvod v podání držitele Grand Prix national de l’Architecture 2004 a nedávného vítěze soutěže na úpravu Forum Les Halles v centru Paříže, Patricka Bergera, který byl hlavním pořadatelem akce. Sjednocujícím tématem mělo být město a zacházení s ním, nicméně hned první řečník začal o něčem jiném. Od úvodních slov jsem ocenil 5 let amerických studií Shigeru Bana (SCI-Arc Los Angeles a Cooper Union), čili žádné obavy z tolik typicky těžko srozumitelné “japonské angličtiny“ nebyly na místě.

Shigeru Ban se rozhodl představit pro francouzské publikum jediný projekt a to svůj vítězný soutěžní návrh na druhé Centre Georges Pompidou (dále jen CGP) v Métách (spoluautoři: Jean de Gastines a Philip Gumuchdjian). Banův tým zvítězil roku 2003 v konkurenci 153 týmů z celého světa, ze kterých bylo vybráno šest finalistů, kteří se umístili v pořadí: Shigeru Ban, Stéphane Maupin a Pascal Cribier, Herzog & de Meuron, FOA, NOX, Dominique Perrault. V porotě zasedli např. ředitel pařížského CGP Bruno Racine, nebo spoluautor prvního centra Richard Rogers. Nové centrum mělo být původně dokončeno ke 30-tému výročí CGP, tedy roku 2007, ale už při vyhlášení výsledků se zdálo, že je to nereálný termín. Dnes to vypadá na rok 2009 a nejenom z architektonického hlediska se má jednat o revoluční počin. Jde totiž o první příklad “kulturní decentralizace“ za francouzské státní peníze (dosud velmi centrálně orientované). Následovat by měl Louvre svou expanzí do severo-francouzského Lens (vítěz soutěže: SANAA).

Až po oznámení výsledků Shigeru Ban pochopil, co pro něj vítězství a zisk pravděpodobně nejprestižnější zakázky jeho dosavadní kariéry znamená: „Hned od začátku jsem věděl, že budu muset svůj ateliér alespoň dočasně přesunout do Francie. První cena byla finančně docela zajímavá, ale na to, abych si v Paříži pronajal kancelář, na to rozhodně nestačila. Obrátil jsem se proto na vedení CGP se svým problémem a oni mi zdarma poskytli stavební parcelu.“ Tento úvod pobavil celé publikum, onou “stavební parcelou“ měl Shigeru Ban namysli právě budovu samotného CGP. V předposledním patře CGP tak vznikla dočasná stavba s papírovou nosnou konstrukcí o celkové délce 34,5m. Tvarově se jedná o horizontálně položený půlválec o průměru 4,4m. Vnitřní prostor je kontinuální, policemi neformálně rozdělen na několik částí (vstup, vlastní atelier, odpočinková část, modelárna). Jeho povrch je tvořen fólií z PTFE (Poly Tetra Fluoro Ethylene), která podle Shigeru Bana vyhovuje i nejpřísnějším požárním předpisům. Horší už to bude s akumulací tepla. Když jsem liduprázdný ateliér v červnu 2005 na místě prohlížel orosená okna dávala tušit leccos o vnitřní teplotě. Ateliér se stal každopádně další atrakci pařížského CGP a posloužil dobře oběma zainteresovaným stranám. Myslím, že ani autoři původního návrhu nemohli nic namítat proti konstrukci, která se vizuálně výborně doplňuje s tubusy eskalátorů západní fasády.

Poté již následovala stručná prezentace samotného návrhu nového CGP pro Méty. Zaujal mě hned úvod, při kterém Ban zdůraznil úlohu zahradního architekta, kterým byl Michel Desvigne: „Součástí zadání bylo navrhnout parkové úpravy celého trojúhelníkového pozemku a začlenění muzea do něj. Nezačali jsme, jak možná očekáváte, návrhem muzea, kterému bychom přizpůsobili okolní park. Právě naopak. Michel Desvigne se projektu účastnil od úplného začátku a umístění budovy vzešlo z dialogu s ním.“

Samotná stavba je charakterizována uvolněným přízemím, nad kterým se vznáší tři mimoběžné kvádry o rozměrech 87x 15m. Celková výměra objektu tvoří 12 000m2, přičemž polovina připadá na výstavní prostory. Tři kvádry jsou díky své vnější ocelové konstrukci uvnitř prosty jakéhokoliv konstrukčního členění. Co nejvíce neutrálně pojatý vnitřní prostor je osvětlen velkorysými otvory na obou koncích, které jsou orientovány na významné monumenty města (katedrála, budova historického vlakového nádraží). Jinak je veškeré osvětlení umělé. Střechy vzájemně se překrývajících kvádrů jsou využity jako sochařské zahrady, stejně jako střecha válcovitého objektu v němž se nachází auditorium. Vstupní, v podstatě exteriérový prostor fóra může být od parku oddělen pomocí posuvných, velkorozměrových transparentních okenic, které Shigeru Ban použil již ve svých předchozích realizacích (Paper Art Museum, GC Nagoya). Nejvýraznější charakteristiku muzea však zcela jednoznačně představuje jeho střecha, která jako obří čínský klobouk zastiňuje a sjednocuje výše popsanou sestavu hmot. Z lidského horizontu lze jen těžko uvěřit, že na pohled komplikovaný tvar představuje v půdorysu přesný šestiúhelník. Není to úplně bezdůvodné. Šestiúhelník, neboli hexagon, je jedním se symbolů Francie, podobně jako třeba kohout. Francouzi tvrdí, že odpovídá tvaru jejich země (která mně osobně vždy více připomínala pětiúhelník), jejíž tři strany sousedí s okolními zeměmi a další tři s mořem.

Střecha se nedotýká výstavních kvádrů (na několika místech je přímo obtéká a kvádry vykukují ven) a plynule přechází v sestavu čtyř prostorových sloupů, které zprostředkovávají kontakt se zemí. Konstrukce střechy, na jejímž vývoji se podílí inženýři od Arupa, je tvořena několika vrstvami překližky, která vytváří pravidelnou síť menších šestiúhelníků. Zde je inspirace čínským kloboukem zcela zřejmá, včetně přechodu střechy v jednotlivé sloupy (klobouk vzhůru nohama). Však se také Shigeru Ban záběrem, na tento typicky asijský prvek pochlubil. Okomentoval ho takto: Konstrukce střechy není žádný můj vynález, jen jsem důsledně uplatnil princip, který se používá při výrobě notoricky známých asijských rákosových klobouků. Jeden z nich mám doma už dlouhá léta a jen jsem čekal na příležitost, kdy bych ho mohl uplatnit. Vzhledem k tomu, že jsem ho koupil na bulváru Saint-Germain v Paříži, připadala mi soutěž na CGP jako docela dobrá příležitost.“

Povrch “klobouku“ bude tvořen translucentní fólií, která podobně jako většina použitých materiálů na stavbu centra právě prochází zatěžkávací zkouškou v náročném klimatickém prostředí francouzské metropole. Jak možná správně tušíte, takřka všechny byly použity na stavbu již popsaného Banova ateliéru. Geniální nápad jak ušetřit za mock-up.

Ve Zlíně,
17.7. 2007,
AG

3 komentáře:

  1. feedback>mňa zaujala tá krajinárska zmienka o veci. ešte som prvú verziu booku nedočítala, ale už teraz som big fan :) ivanaka

    OdpovědětSmazat
  2. napadá mě, jestli by nestálo za to udělat dotisk 29+3...

    LADA

    OdpovědětSmazat
  3. Myslím, že ne ... klidně ji dám v pdf na web ... což mi nějakou chvíli zabere, ale není to problém.

    OdpovědětSmazat