Pro druhé kolo jsem se rozhodl zvolit jiný žánr. Nebylo již třeba objekt představovat z pohledu budoucích uživatelů, návštěvníků. Porotci návrh znali. Bylo třeba vysvětlit změny mezi prvním a druhým kolem. Ukázat, že jsme vzali výhrady poroty z prvního kola vážně. Nikoliv proto, abychom porotě "mazali med kolem pusy", ale proto, že to byla pravda. Zvolil jsem formu fiktivního rozhovoru s jedním z autorů návrhu.
Jak se nám návrh podařil se můžete přesvědčit na vlastní oči do konce května. Výstava probíhá od 1. 4. do 30. 5. 2010 v Sále architektů Staroměstské radnice v Praze (4. patro), Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1. Výstava je přístupná v pondělí od 11 do 18 hod. a od úterý do neděle od 9 do 18hod.
Sobota, 6. února 2010, 23:00
Intro/
Po několikahodinovém hledání jsem si uvědomil, že tu knihu doma prostě nemám. To už bych ji našel. Musel jsem ji někomu půjčit… Jasně. Už vím. Že jsem si nevzpomněl dřív. Sobota, jedenáct večer. To není úplně ideální čas na telefonát. Ale když já ji zítra nutně potřebuji. Nedá se nic dělat, zkusím zavolat … Dobrý, telefon bere. „Čau. Jo, jo, mám ji. Ale tady u sebe v kanceláři. Ne, nerušíš, ale donést ti ji nemůžu. Doděláváme soutěž a máme hodně práce … Jo, budeme tu celou noc, určitě. Přijď si pro ni.“ O hodinu později vstupuji do architektonické kanceláře. Je půlnoc, všechno v plném proudu. Soustředěně zde pracuje několik lidí. Všude na zdech visí plány a vizualizace. Co to je? „Ambasáda do Washingtonu. Jak se ti to líbí?“ To nedokážu takhle na první pohled říct. Musel bych vědět, o co Vám přesně šlo. „No a máš hodinu? Já bych ti to vysvětlil.“ O půl hodiny později mám už dost jasnou představu.
„Tak co, co si o tom myslíš?“
Je to krásný. Ale je to ambasáda? Ambasádu si představuju trochu jinak, jako takovou pevnost. Jasný, kompaktní tvar. Výrazný solitér. Odtržený od svého okolí. Nebo ne?
Tím jsme si prošli. Taky jsme si to chvíli mysleli, ale přehodnotili jsme to. Je to stavba na demokratickém území. Měla by spíš ukazovat našim spojencům přátelskou tvář. Přívětivost. Musí vyzařovat důstojnost, serióznost, skoro bych řekl konzervativnost. Ale nemusí to být rozhodně pevnost.
Dobře, říkáš konzervativnost, ale jak se to slučuje s tím půdorysem. Ten moc konzervativně nevypadá …
Však taky není potřeba, aby takový byl. Jde spíš o pocit, který ze stavby máš, když ji užíváš. Když ji poprvé zahlédneš mezi stromy a přibližuješ se k ní. Podívej se na první perspektivu. Jednolitá, bílá fasáda, z mléčného skla. Takový přepis opony, drapérie, plátna. Odděluje od okolí, ale zároveň propouští světlo a pohledy zvenku alespoň částečně dovnitř. Občas zahlédneš stíny lidí, pohybující se za ní. A v podvečer, kdy se mohou konat společenské akce, tak tlumeně září na palouku v lese. Přes den naopak, se nám zdála bílá jako ideální, slavnostní barva v té záplavě zeleně.
A co je tady ten světlejší abstraktní symbol vlevo? Moment, není to lev?
Je. Státní symbol, samozřejmě.
No, ale není to moc abstraktní? Státní symbol si spíš představuji jako bronzovou desku nade dveřmi, nebo obří sochu. Tak něco.
Tak jsme to měli původně. Zapomněl jsem ti říct, že to je dvoukolová soutěž. Teď dopracováváme náš původní návrh z října. Lva jsme měli zcela konkrétního a zlatého. Ale porota nám vytkla jeho přílišnou monumentálnost. Po různých pokusech jsme zjistili, že měla pravdu. Tak jsme ho přepracovali. Velikost je zhruba stejná, ne-li větší, ale je schovaný za tou zvlněnou fasádou a jen za ní tak nenásilně prosvítá.
Ty připomínky poroty jste nebrali smrtelně vážně, ne? Většinou jsou to detaily, a navíc častokrát ne úplně k věci.
Hmmm, jako bych slyšel sám sebe. Ale tentokrát to tak rozhodně nebylo. Právě naopak. Musím zpětně říct, že se mi snad nikdy nestalo, abychom dostali takhle konkrétní sérii připomínek a všechny byly adekvátní. Když jsme na nich začali pracovat, zjistili jsme, že všechny do jedné vedou k jasnému zlepšení našeho původního konceptu. Že mu neodporují, naopak ho zesilují.
Tak to mě zajímá. Můžeme je postupně projít?
Všem nám doporučili dbát zvýšenou pozornost na kvalitu celkového prostředí. O to nám šlo hned od začátku, proto nás jasný apel na tuto kvalitu potěšil. Zároveň ale chtěli nově výkres, který by popisoval celkové parkové úpravy. Požadavek na nový výkres tě někdy dovede k objevení a pojmenování konkrétního problému. Porota chtěla nadhledový záběr od rezidence velvyslance. Až na něm jsme si uvědomili, že aby se objekt vizuálně spojil s měkce tvarovanou krajinou, nemůže jeho střecha zůstat rovná. Po mnoha modelových zkouškách a peripetiích jsme přizvedli jihozápadní roh stavby asi o dva metry. Myslíme si, že jí to hodně pomohlo. Včetně interiéru. Reprezentační sál se teď mnohem přirozeněji otevírá do zahrady.
To jsem si všiml. Ta zahrada je podle mě vaše silná stránka. To jste navrhli sami?
Ne, samozřejmě že ne. Právě apel na kvalitu zahrady nás přivedl ke spolupráci s jedním z nelepších českých odborníků na tvorbu zahrad. A bylo to skvělé. Fakt jsem si naši spolupráci užil. My si většinou myslíme, že jsme na všechno největší odborníci sami, ale změnil jsem názor. Vnesl do toho čerstvý pohled. Zahrada je teď mnohem vrstevnatější, komplexnější. Můžeš ji procházet jednoduchými, přírodními pěšinami, nebo když pospícháš, můžeš zvolit zpevněné lávky, které cikcak přetínají vrstevnice a vedou třeba na vyhlídku. Reprezentativní zahradu jsme doplnili o kruhové zpevněné plochy, tak aby existovala pestřejší škála jejího využití. Přirozeně se na tato místa koncentrují stoly a židle. Vedlejší zahrada s lípou dostala soukromější charakter. Členění pomocí živých plotů ji dělí na několik nezávislých částí, vhodných k práci.
Ta vyhlídka mě zajímá. Vážně je z ní tak skvělý výhled na celý pozemek? Že vidíš zároveň do obou zahrad? Nekamuflovali jste to nějak?
Museli jsme zde pár existujících stromů vykácet. Na to bych si právě bez konzultací se zahradním architektem nikdy netroufl. Máme tendenci ze zeleně vždy zachovat úplně všechno. Někdy možná zbytečně. Myslím si, že se to tady potvrdilo. Vyhlídka teď představuje zcela speciální místo. Její význam byl posílen. Je to jediné místo, odkud máš opravdu přehled o celé situaci. Podobně jsme zvýraznili propojení mezi rezidencí velvyslance a hlavní-banketovou zahradou zastupitelského úřadu.
Dobře, co byly další připomínky?
Oproti prvnímu kolu jsme dostali možnost vytvořit dva samostatné vjezdy pro auta. Spoustu věcí to usnadnilo. Jeden reprezentativní vjezd, a druhý služební, bez nutnosti fyzické kontroly. To náš přivedlo k přetransformování tvaru parkoviště. Které je o něco delší, ale především užší. Mohli jsme tak objekt ambasády přitáhnout více na sever, k hranici pozemku, což byla další z připomínek.
Na tom teda žádnou velkou výhodu nevidím.
Tak se podívej pořádně. Ta mléčná fasáda objekt od okolí odděluje dostatečně, nemusí být ještě bůhví jak daleko. Díky posunu se nám zvětšila reprezentační zahrada, kterou považujeme za faktické jádro projektu. Najednou dostala ten správný rozměr. Stačilo na to zhruba 10m. Však si to porovnej s výkresem prvního kola.
Ano, to je pravda, ale zároveň vidím, že jste dům i trochu natočili. Proč?
Vidíš, to byla další správná připomínka. Má to několik výhod. Žádná část vstupní fasády teď není rovnoběžná s příjezdovou silnicí Spring of Freedom. Přispívá to k osamostatnění domu na pozemku. Chová se teď mnohem svébytněji. Jako solitér. Zároveň je to i výhodné vůči světovým stranám (společenská část se více otáčí k západnímu slunci) a z důvodu lepšího vizuálního spojení mezi budovou zastupitelského úřadu a rezidencí velvyslance. A o to nám šlo také už od začátku.
Ok, přesvědčil jsi mě. Ještě nějaké výtky?
Ano, dvě se týkaly provozně technických parametrů. Změna umístění kanceláře velvyslance blíže k vertikální komunikaci a eliminace příchodu dlouhou chodbou, zázemí společenského sálu ve stejné úrovni, a nikoliv v podzemí. Byly naprosto legitimní a nebyl problém je zapracovat.
Dobře, ale byly tam ještě nějaké zásadnější výhrady, které nebylo tak jednoduché vyřešit?
Byly. Výtka směřující k upřesnění vazby mezi jižním křídlem a přilehlým svahem nás přivedla k přehodnocení všech tří krátkých fasád. V prvním kole jsme nevěděli moc co s nimi. Teď jsme je nechali porůst popínavými rostlinami, ale není to z nouze ctnost. Vyšlo to hodně z konzultací se zahradním architektem. Objekt se tak víc vpíjí do svého okolí. Zároveň nás to přivedlo k výraznější zelené střeše než v prvním kole. Není to náročně udržovaný, střižený anglický trávník. Spíš vyšší, divočejší tráva. Přestože jsem na začátku zmínil nutnost konzervativnosti, nesmí to být zase moc. Ten dům musí trochu dýchat, mít určité aspekty neformálnosti. Nejlíp se to dá popsat na vstupní fasádě. Ta nám dala zabrat asi nejvíc. V prvním kole jsme si ji představovali jako masivní litou a světelně propustnou fasádu. Od začátku jsme tušili technickou náročnost a problematičnost tohoto řešení.
Co jste s tím tedy udělali?
Zachovali jsme principy (polopropustnost, slavnostnost, nepravidelnost, neformálnost, ale zároveň vážnost a reprezentativnost) a našli pro ně nové vyjádření. Jedním z hlavních motivů změny byla i snadnější proveditelnost. Přestože vypadá fasáda dosti nepravidelně, je složena pouze z několika základních elementů.
OK. Prošli jsme všechny výhrady?
Ještě jsem zapomněl na poslední dvě, týkaly se bytů zaměstnanců a nedořešené konstrukce. K bytům jsme zjednodušili přístup, ale větší problém byl potenciální konflikt mezi venkovním prostorem bytů (předzahrádek) a přiléhající zahradou, sloužící k pracovním setkáním. Ale i to se nakonec podařilo vyřešit. Pomocí modelace terénu. Zahrada je teď asi o metr a půl výš než předzahrádky. Vzniká tak nenásilná výšková bariéra mezi soukromým a pracovním světem. Jsou v těsné blízkosti, ale přeci jen odděleni. Kromě modelace terénem jsme k tomu přispěli i výsadbou živých plotů.
A jak to bylo s konstrukcí?
Největší problém představoval velký rozpon reprezentačního sálu. Snažili jsme se v něm obejít bez sloupů, ale vedlo to ke zbytečným komplikacím a zmohutňování fasády do reprezentační zahrady. To jsme nechtěli. Ta musí být naopak co nejsubtilnější. Eventuálně se dá posílit její význam venkovními roletami, aby v letních dnech nedocházelo k přehřívání interiéru. Pouhá blána oddělující interiér a zahradu. Takže jsme se sloupům nevyhnuli. Rozmístili jsme je zdánlivě nepravidelně, ale tak že reflektují uspořádání garáže o podlaží níž. A obalili jsme je nerezovými plechy, aby se v nich odráželo okolí. Zpětně jsme myslím zjistili, že obavy z jejich přílišné výraznosti v interiéru byly zcela zbytečné.
Souhlasím.
Tak co si o tom všem myslíš teď?
Všemu rozumím, ale jednu otázku stejně mám. Není to moc velké? Takový zastupitelský úřad není nic levného, cenu pod 15 000m3 asi nestlačíte.
Objemově jsme se bez problémů vešli do požadavků zadavatele, takže bych neřekl, že to je velké. Bylo by samozřejmě nejlepší přímo konzultovat s investorem a návrh společně korigovat, ale to v soutěži nejde.
Počkej, ale to vejití se do investorových prostorových požadavků moc nechápu. Tvar domu není úplně pravidelný. Pravoúhlý zkrátka není. Tam musí být spousta prostorových ztrát.
Není to tak hrozné. Volným rozmístěním servisních jader jsme dosáhli neformálního členění reprezentativní části, bez zbytečných chodeb. Administrativní část je striktně racionální. Kanceláře nemohou být utilitárnější. Výraznou přidanou hodnotu jim tak nabízí výhled do soukromé zahrady. Jediné evidentní ztráty se tak objevují v místech napojení administrativní a reprezentační části. Ale osobně je nepovažuji za ztráty. Naopak. Vznikají tak přidané prostory pro neformální setkávání, které zbavují administrativu její striktní utilitárnosti. Navíc se dají tyto prostory dobře využít jako případná příležitostná pracoviště. Reprezentační část by mohla být asi nižší, ale nevím, jestli by to byla ta správná úspora. Udělali jsme i pár změn, o které porota nežádala, ale my je považovali za důležité. Vstup do domu je dnes užší, ale vyšší a tvoří logickou součást čelní fasády, nikoliv výrazné přerušení. Fasáda administrativní části je mnohem méně prosklená, jeden ze salónků byl zastrčen do hloubky dispozice. Organizace vstupních prostor je jiná, doufejme, že přehlednější. Přibyl sklad nábytku.
Rozumím. Celkově musím říct, že je to lepší než jsem si původně myslel. Na první pohled jsem viděl poetičnost a jemnost celkového řešení, ale bál jsem se, že bude mít spousty provozních nedostatků a problémů. Ale je vidět, že už se tím zabýváte dost dlouho. A pokud tam přeci jen nějaké drobné nedostatky jsou, věřím, že se je podaří vyřešit v realizaci.
Díky.
Mám poslední dvě otázky. Co je to za umělecká díla v interiéru a jaký a proč jste vybrali nábytek?
To je zajímavé, že jsi tyto dvě věci spojil do jedné otázky. K oběma jsme totiž přistoupili stejně. Jak umělecká díla, tak nábytek by měly být v realizaci díly českých umělců, respektive designérů. Jedním z úkolů zastupitelského úřadu by přeci měla být reprezentace našich úspěchů v zahraničí.
Žádné komentáře:
Okomentovat