Architektonická soutěž na výstavbu Zastupitelského úřadu ČR ve Washingtonu / Průvodní zpráva (1.kolo)

Myslím si, že pro jakoukoliv porotu musí být mimořádně obtížné (a nudné), číst desítky textů, průvodních zpráv, které začínají asi takto: "objekt je umístěn v severozápadním rohu pozemku, ...". Pokusil jsem se porotě její práci trochu usnadnit a napsat text, který by se jí četl příjemněji a přitom po obsahové stránce odpovídal průvodní zprávě.

Intro/ Z deníku pana XY
12. června 2013:
Dnes jsem dostal pozvání na slavnostní večeři u příležitosti zakončení českého předsednictví v Radě EU, která se bude pořádat za 14 dní. Mám z toho smíšené pocity. Kolega z práce, který se již několika slavnostních večeří a banketů na velvyslanectví ve Washingtonu zúčastnil, mi je stručně popsal. „Výborné jídlo, zajímavý kulturní program, ale dojem z celé akce kazí nevzhledná budova velvyslanectví obklopená vyasfaltovanými plochami, které vás nutí zůstávat uvnitř i za pěkného počasí. A interiér? To je hotový labyrint, několikrát jsem se tam ztratil.“ No, ale asi tam nakonec s manželkou pojedeme, aspoň se dobře najíme.

26. června
Včerejší večeře byla naprosto úžasná!
Zcela předčila naše očekávání. Kolega, který mi večeře popisoval, se musel zmýlit. Nechápu, jak mohl udělat takovou chybu. Budu si s ním muset v pondělí promluvit. Všechno bylo jinak. Teda až na to jídlo, to bylo každopádně výborné :))

K velvyslanectví jsme s manželkou přijeli asi v pět odpoledne. Auto jsme zaparkovali na ulici. Slunce nám ještě vysoko svítilo nad hlavami a vítr si pohrával s listím stromů. Prošli jsme bránou a vystoupali do mírného kopce. Ocitli jsme se před působivou kamennou fasádou, která vytvářela důstojné pozadí ohromnému zlatému lvu, který stál u velkorysého vstupu. Nad ním se třepotaly vlajky České republiky a EU. Zeď vypadala trochu studeně a mé obavy způsobené kolegovým vyprávěním se jen zesílily. Neměli jsme sem jezdit. Chtěl jsem se na místě otočit a vrátit se, ale Jana mě zastavila a upozornila na zahradu, která prosvítala za vchodovými dveřmi. „Pojď, když už jsme tady, aspoň nakoukneme dovnitř“, prohodila.
Prošli jsme tedy skleněnými dveřmi, moc jsme si domu nevšímali a zamířili rovnou za světlem, do zahrady. Stačilo pár kroků a byli jsme opět venku. V úplně jiném světě. Na mýtině, porostlé šťavnatým trávníkem stála spousta stolů potažených sněhobílými ubrusy. Proti nám se rýsovala spousta nádherných stromů. Mezi nimi na kopci krásná historická stavba. Později jsem se dozvěděl, že jde o rezidenci velvyslance. Takhle bych chtěl bydlet, napadlo mě. Kolem stolů se pohybovalo několik hostů. Ostatní seděli v pohodlných křeslech ve zvláštních prostorách. Nevím, jak přesně je nazvat. Byly to takové zálivy uvnitř domu. Malá místa, kdy sedíte venku, vychutnáváte si výhled na přírodní scenérii, ale máte střechu nad hlavou a jste vlastně součástí interiéru. Zcela vlevo jsme zahlédli jakési pódium. Podle židlí narovnaných do oblouků v několika řadách jsem poznal, že bude pravděpodobně sloužit hudební produkci. A taky že ano. K našemu velkému překvapení večer vystoupil skvělý český houslista Pavel Šporcl. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Slečna, která nám podala šampaňské, nám oznámila, že slavnostní zahájení proběhne až za hodinu a ať se zatím trochu porozhlédneme kolem – především nám doporučila příjemnou vyhlídku na malém kopci, pouze několik metrů od budovy velvyslanectví. Poslechli jsme ji a po několikrát zatočené pěšině jsme na malý vrcholek vystoupali. Na chvíli jsme se ocitli zcela sami, což bylo velmi příjemné. Když jsme sešli dolů, viděli jsme, že hostů přibylo. Chtěl jsem zůstat sedět chvíli na zahradě, bylo opravdu nádherně, ale Jana mě přesvědčila, ať se podíváme dovnitř. „Vždyť jsme to předtím jen proběhli.“
A tak jsme se ocitli opět v interiéru. Překvapilo mě, jak mi celá budova připadala najednou úplně jiná. Žádná pevnost, ale světlem zalitý zahradní pavilón. Žádná studená obří hala, ale spousta drobných zákoutí, intimních prostorů s vystavenými uměleckými díly. Neustálý kontakt s venkovním prostředím. Připadalo mi, jako by zahrada byla nedílnou součástí domu. Jako bychom vlastně zůstali venku. Nakoukli jsme do jídelny, která se nacházela hned vedle zahrady. Její měkce zaoblené zdi dotvářely příjemnou atmosféru. Dva malé salónky, určené pravděpodobně intimnějším setkáváním se rovněž mohli těšit nádhernému výhledu do přírody. Jejich rovněž oblé zdi byly výrazně barevné. Celá reprezentativní hala byla velice vysoká a to jí spolu s kontaktem se zahradou dodávalo slavnostní charakter. Zaujala mě ohromná malba Zdeňka Sýkory. Vydržel jsem se na ni dívat několik minut. Malé světlíky ve stropě přinášely světlo i do hloubky dispozice. Pořád jsem nemohl pochopit, jak se mohl Pavel (můj spolupracovník) tak zmýlit. Nevzhledná budova? Nemožnost prozkoumání krásného pozemku? Labyrint? Hloupost. Vždyť je tu vše naprosto přehledné, orientaci úžasně pomáhá neustálý kontakt s vnějším prostředím.
Uprostřed haly jsme zahlédli jakýsi masivní válec. „Ha, zcela jistě jakási oválná pracovna, místo důležitých rozhodnutí“, pošeptala mi do ucha se smíchem Jana. Zřejmě se nemýlila. Jedna věc mě však trochu zarážela. Ambasáda, to přeci nejsou jen reprezentativní prostory a jednací sály, ale spousty kanceláří, konzulátní oddělení, dokonce byty některých zaměstnanců, garáže, technické zázemí. Kde to všechno je? Nebylo mi to úplně jasné a ani moje žena na to nedokázala přijít. Zvláštní.
V tom jsme zaslechli, že večeře oficiálně začíná, slavnostním přípitkem na zahradě. Pan velvyslanec oznámil, že jsme se tu dnes sešli u dvojí příležitosti. Tou první je již zmíněný konec českého předsednictví, ale tou druhou, dobře utajenou událostí je vlastně inaugurace nové budovy velvyslanectví ...
V tom jsem to pochopil. Pavel mi musel popisovat úplně jinou budovu! Jasně. Hned jsem to běžel říct Janě, která se právě vracela z toalety. Všechno již věděla. Promluvila si s manželkou velvyslance, která jí také objasnila záhadu s ostatními částmi stavby. Budova je totiž mnohem větší než jsme si mysleli. Pod námi jsou dvě podzemní patra – soukromých garáží a technického zázemí. Rovněž se zde nachází jedno křídlo se třemi patry kanceláří a jedním patrem bytů a konzulátním oddělením, které je přístupné samostatným vstupem. „To byla ta malá branka, u které jsme zaparkovali auto. A představ si, že všichni zaměstnanci mají také výhled do zahrady a z bytů se dá dokonce vyjít hned ven, do jakési další soukromé zahrady. Tam se podíváme při další návštěvě. Máme totiž přijít na čaj příští týden. Půjdeme? Že jo?“
Nechápal jsem jak je to možné, vždyť zvenku vypadá stavba v podstatě jednopodlažní. „Taky jsem se na to ptala, je to proto, že terén se tu prudce svažuje a budova nestojí na rovině. Architekti výborně využili svahu pozemku a budovu velvyslanectví mu přizpůsobili. Ale neodpověděl jsi mi na otázku. Že půjdeme?“

Poznámky pod čarou
-----
Co je to velvyslanectví (ambasáda)?
Administrativní budova? Místo pro setkávání, vedení dialogu? Stavba reprezentující Českou republiku v zahraničí? Stavba zprostředkovávající její esenci a význam? Všechno dohromady.
Co dělá dobrou ambasádu?
Místo, kde zaměstnanci rádi pracují, protože zde pro vlastní práci nacházejí přívětivé podmínky, rovněž však místo kam se rádi vracejí její návštěvníci, hosté.
Co dělá dobrou ambasádu právě v tomto místě?
Splnění všech předchozích podmínek plus citlivé osazení do unikátního přírodního rámce, který se zde nacházel před ambasádou a bude nacházet i dlouho po jejím zániku.
-----
V Praze, 24. září 2009,
AG