CONTACT

8/23/2011

O blízké podobnosti zdánlivě odlišného



"Nechceš-li si hubu spálit, musíš mlčet nebo chválit."
Karel Havlíček Borovský

Před třemi lety (po návratu do Česka) jsem se rozhodl, že nebudu veřejně nic kritizovat, protože Česko je tak negativistická země, že i jakákoliv snaha o seriózně míněnou konstruktivní kritiku vyznívá vniveč. Kritizovaný a jeho stoupenci nezvyklí na otevřenost demokratického diskursu reagují podrážděně a okamžitým napadáním kritizujícího. Otázkami typu „A ty jsi kdo, že si dovoluješ takovouto kritiku? Umíš to snad lépe? Dokázal si v životě něco? atd. Jedinou výjimku jsem dělal u školních prezentací studentů, kam tvrdá kritika jednoznačně patří. Ale čas od času je třeba udělat výjimku i jinde.

Varování úvodem. Pokud patříte mezi skalní příznivce tvorby Evy Jiřičné, Aleny Šrámkové, či Martina Rajniše, nečtěte dál. Nebo pokud budete, nestěžujte si, že jsem vás nevaroval.

Nedávno mě napadlo, že tvorba Evy Jiřičné a Aleny Šrámkové je v podstatě totožná, nebo v jednom velmi důležitém aspektu velmi podobná. Obě vytvořily vlastní svébytnou estetiku, kterou důsledně prosazují na úkor všech ostatních kritérií (tohle by určitě stálo za obsáhlejší rozbor, a třeba na to v budoucnu dojde). A doopravdy si myslím, že na úkor takřka všech. Na vytvoření vlastní estetiky není nic zavrženíhodného, naopak, je to velmi těžké. Ve světě se to podařilo pouze několika málo architektům (jde např. o jména jako Oscar Niemeyer, Frank Gehry, Richard Meier, Jean Nouvel, Alvaro Siza, Zaha Hadid, Jan Kaplický ale i BIG, SANAA, OMA). V Česku mě napadá Ivan Kroupa, Stanislav Fiala, Ladislav Lábus, či Jan Línek a Vlado Milunić.

Někteří světoví architekti si za život prošli hned několika „estetickými“ obdobími (která odrážela změnu jejich myšlenkových pochodů). U Le Corbusiera se dají identifikovat minimálně tři, u F.L. Wrighta jich bude více než deset. Určitě stojí za připomenutí, že některé architektonické kanceláře se naopak velmi snaží nebýt zařazeni do snadno popsatelné estetické kategorie.

Po chvíli přemýšlení jsem k tvorbě obou dam (mimochodem jediných držitelek Státní ceny za architekturu, kterou uděluje Ministerstvo kultury ČR) přiřadil i tvorbu Martina Rajniše z posledních deseti let. V čem je tedy problém?

Nejvíce mi vadí, že na vysvětlování a obhajování principů jejich nepochybně zajímavé estetiky se používají pojmy, které vnímám jako přesně opačné, než jaká je realita. Posuďte sami. Pro Alenu Šrámkovou jsou to obyčejnost (přitom jsou její domy maximálně neobyčejné), skromnost a nenápadnost (přitom jsou výrazné, důrazně se hlásící o pozornost), hospodárnost (tento pojem používají spíše posuzovatelé, aby vysvětlili hodnotu jejích návrhů) a racionálnost (v žádném případě, přednost mají jiné principy), funkčnost (úplně mi stačily přehřáté pokoje domu s pečovatelskou službou v Horažďovicích skrze obrovská okna zasklených balkónů, nebo akustika učeben nové fakulty architektury). U Martina Rajniše ekologičnost (přitom mají domy krátkou životnost – pokud to tak není, rád se mu v budoucnu omluvím), jednoduchost provedení a údržby (Je to detail, ale v lesovně v Písku jsem si fascinovaně prohlížel přivrutovaná podlahová prkna vruty, jejich hlavička byla pouze o pár milimetrů širší než tělo vrutu. Po zkroucení prken byly nahrazeny vruty s větší hlavičkou, ale ty už takto zdeformovaná prkna zpětně nedotvarují. Tisíce drobných spojů* - a tedy potenciálních problémů - na snadnosti údržbě rovněž nepřidají.), levnost (vzhledem k životnosti velmi pochybuji), přirozenost (a přitom jsou zcela detailně a precizně vyprojektovány a záleží na každém milimetru, tedy opak přirozenosti). U Evy Jiřičné pak křehkost (viděli jste lávku pro pěší v Brně?), ženskost (tu si vážně představuji jinak), elegantnost, high-tech (směšné), propojení se statikou a inženýringem (doporučil bych statický posudek na skleník Oranžérie, který před mnoha lety publikovala Stavba). Určitě je pravda, že řadu těchto vysvětlujících atributů přidávají vnější hodnotitelé (např. novináři), ale většinu z nich vytvářejí právě zmínění autoři.

Na jejich obhajobu bych rád dodal, že možná nepopisují své vlastní realizace, ale svou vysněnou představu o nich. Představu o nedostižném ideálu. Tedy Alena Šrámková možná říká, že by chtěla stavět obyčejně, jednoduše, skromně a hospodárně, Martin Rajniš rychle, levně, přirozeně (centimetry nehrají roli), v souladu s přírodou a Eva Jiřičná křehce, elegantně, jemně a přitom konstrukčně odvážně. Nemyslím si, že se jim to daří. Všichni tři jsou ale velmi zdatní a aktivní pedagogové a již dnes mají řadu (bývalých) studentů, kteří jsou v dosahování těchto cílů úspěšnější. A to rozhodně není málo. Vždyť není větší štěstí pro vyučujícího, než když je jeho žák lepší (klišé :))). (pozn. Mimochodem, neznám moc studentů ochotných přiznat, že jejich všeobecně uznávaný vyučující má také výrazné slabiny. Nevím, možná je to způsobené pouze selektivností paměti.)

Před dvěma měsíci jsem vedl dosud nepublikovaný rozhovor s Kamielem Klaassem. Říká v něm, že jakmile na hodnocení architektury začneme používat racionální kritéria, zcela míjíme její největší kvalitu.

Závěrečná poznámka. Nebo spíše otázka. Dokážeme přijmout fakt, že osobnosti, kterých si vážíme mají i velmi slabé stránky, nebo abychom mohli někoho respektovat, musí excelovat ve všech oblastech?

PS/
Než se nám diskuse tradičně zvrhne, pro jistotu: Ne, neumím navrhovat domy lépe než zmíněná trojice, a je velmi nepravděpodobné, že někdy vůbec budu, nebo že pro kvalitu prostředí, ve kterém žijeme, udělám více než oni. Všech tří si vážím jako osobností, mnohem méně si vážím jejich tvorby.

* To je ten největší rozdíl (a nemyslím si, že se jedná o vylepšení) oproti Zumthorově realizaci pro EXPO 2000. Prkna byla "secvaknuta" vnější ocelovou konstrukcí táhel, a tedy na několika málo místech, nikoliv v místě každého dotyku.

9 komentářů:

  1. Odvážné, velmi odvážné, obdivuhodné. Zajímalo by mě jak dlouho jsi se k tomuto kroku odvažoval. Jistě jsi ho dlouho promýšlel a cizeloval. Avšak, ten kdo tě zná, tak to asi moc nepřekvapí výběr těchto osob. Ale že to takhle natvrdo napíšeš, to by mě ani ve snu. Ale ty jsi velmi chytrý chlapec a pravděpodobně víš (nebo si to aspoň myslíš) co si můžeš ve své neobyčejné pozici dovolit.
    A já vůl si pořád říkal, proč asi tihle tři velcí profesoři ještě nebyly v Bourání, nuhaha.
    Držím palce Adame, možná že to teď budeš i trochu potřebovat.
    zdraví M. Kracík FA

    OdpovědětSmazat
  2. ahoj,
    je to moc dobře napsané a z velké části neprůstřelné. co se týče šrámkové, souhlas bez výhrad - nová fa čvut je jasným dokladem. u rajniše mě to mrzí, ale většinou je to, co mu vyčítáš, pravdivé. na vysvětlení tvé "averze" vůči jiřičné tvorbě se těším už nějakou dobu a je to zhruba tak, jak jsem to čekal. rajniš a šrámková ve své koexistenci ve stejném čase a prostoru je vůbec zajímavé téma, oba nacházejí (hledají?) tu svou proklamovanou "českou přirozenost" úplně jinde, než by člověk čekal. u rajniše oceňuju paličatost, u šrámkové zase to, že vždycky nakonec klade víc otázek, než odpovědí - třeba její vlastní letní sídlo a ateliér je dokonalé, zadání měřítkem úplně jinde (fa čvut) už na stejných principech selhává. vede celá tahle otázka k odmítnutí jakýchkoliv dogmat? i autorských?
    díky za otevření zajímavého tématu, za archanty zdraví martin daněk..

    OdpovědětSmazat
  3. S tím co píšeš souhlasím. Protože jsem se dotkl práce AŠ osobně, tak vím, že AŠ naprosto upřednostňuje estetiku (nebo aestetiku) před funkcí pokud dojde k protikladu obou. O tom AŠ mluví jako o "touze" - chápu, že tím vyjadřuje iracionálnost ve smyslu, že vše nelže zvědečtět a že hybnou sliou vývoje života často bývá iracionální pohnutka. Pokud mluví o obyčejnosti a banalitě, tak to vnímám jako vysvětlení pro aestetiku. Vím, že k principům její tvorby patří například odolávání pokušení efektních proporcí stavby. Vždy když byla možnost udělat proporční efekt - například dům do tvaru břitu - volila záměrně proporce obyčejné. Stejně tak nakládala s materiály a technologiemi. Její životní postoj ve smyslu "je dobré být normální" je podle mého v tomto smyslu ve shodě s tvorbou. Samozřejmě, že to je jen její ideál a jen její životní dráha. Pokud má člověk IQ 200, tak je jeho ideálem být normální. Nás se týká opačný efekt.
    S IQ 100 se snažíme být výjimeční. V tom pak automaticky AŠ vypadává z řady... Máš pravdu - vše je o nedostižném ideálu. Je to špatně?
    HH

    OdpovědětSmazat
  4. Ahoj,
    postrádám v té kritice vysvětlení uvedených pojmů jak je vnímáš ty, protože si myslím, že na ně lze, v souvislosti s těmito architekty, nahlížet z různých stran.
    Šrámková může být, v jistém slova smyslu a hlavně v porovnání s jinými architekty, považována za skromnou a obyčejnou.
    Stejně tak Jiřičná a její ženskost a elegantnost (to je i otázka vkusu jednotlivce).
    No a ekologičnost, to je jedna z největších otázek nového tisíciletí. Tu lze u Rajniše vidět zrovna v té krátké životnosti, protože v dnešní dynamické době se nároky na bydlení mění rychle a rozebrat a znovu postavit ze stejného materiálu bez těžké mechanizace jiný dům, lze považovat za ekologický i ekonomický princip.

    Lada Kerleha

    OdpovědětSmazat
  5. Odpovím na to poslední. O tom velmi pochybuji. Myslím to "v dnešní dynamické době se nároky na bydlení mění rychle" Kdysi mě na to upozornil Jan Sedlák. Podívej se na ceny nájmů v Praze a uvidíš, jak vysokou hodnotu mají byty na Vinohradech, nebo v Dejvicích a na Letné. A to mají za sebou kolem 100 let. Evropa je velmi konzervativní, Česko snad ještě více, mám tedy pocit, že nároky na bydlení se mění velmi, velmi pomalu. Le Corbusier snil před 90 lety o bytech bez pokojů ... nevypadá to, že by na tento sen v blízké budoucnosti masově došlo.

    OdpovědětSmazat
  6. Já jsem nemyslel, že se mění nároky na bydlení obecně, ale individuálně. Lidi se více stěhují a to co vyhovuje jedné rodině (generaci) nevyhovuje druhé (dáno asi hlavně počtem dětí a vzděláním).
    Na Vinohradech, si myslím, že lidi nekupují byt pro něj samotný (kvůli dispozici), ale hlavně pro jeho umístění v rámci města. Koupenému bytu se pak buď přizpůsobí nebo ho přestaví.
    To už teda moc s Rajnišem nesouvisí.
    Předtím jsem chtěl říct, že fyzická životnost zděného domu je mnohem delší než morální a při změně majitele (řekněme po 50letech) často dochází k jeho nákladným úpravám (finančně i ekologicky). A z tohohle úhlu pohledu můžou být dřevěné, demontovatelné domy ekologické.

    Lada Kerleha

    OdpovědětSmazat
  7. Otevrena kritika je trochu statecnost. Zda se, ze se lidi neboji ani tak "vraceni uderu", ale spis aby nevypadali "jako blb".
    Kritizuje se zamernym vypichnutim relativizace: Myslim si... , ale na druhe strane musim rict...
    Kritizuje se s recnickou otazkou: Anebo se pletu?
    Nevnimam Cesko jako negativistickou zemi kde se kritizovat neda - jsem presvedcen, ze se to uz meni.
    Nastesti je dnes otevrene kritiky vice (hlavne v podepsanych diskuzich na internetu).

    Ja jsem skalni priznivec Aleny Sramkové i Martina Rajnise (uziji primer autora). Rad o jejich stavbach diskutuji (A rad i kriticky).

    Zpusob poukazovani na slovicka z ust autoru a jejich materialni naplneni v konkretnim navrhu ale stavi architekturu mezi ploche discipliny.

    Co je ona myslena Skromnost? Pokora? Ekologie?
    O architekture se tezko mluvi. Nejdulezitejsi veci jsou slovy stezi popsatelne.
    Je Skromnost ono chybejici fluidum vedoucim k promrhani trech zbytecnych prostoru atrii v nove FA?
    Nebo je to Uskromneni jinde aby mohlo byt "krasne mrhano"?
    Nebo je to jeste neco dalsiho o prebirani haldy trendy vyraziva?
    Osobne se priklanim k te treti variante i kdyz to uplne presne neumim popsat...
    Je ekologie pomer mezi naklady a zivotnosti stavby? Nebo i nezastavitelna recyklace (relativne draze navrseneho a udrzovatelneho) rozkladajiciho se prirodniho materialu primo pred ocima smrtelnika? Co nam tim autor chce dnes sdelit?
    A Obycejnost? (Troufa si nekdo? :-)

    Je dobre, ze vznikla tato kritika - muzeme premyslet co tim asi tak architekti mysli, kdyz se snazi mluvit o svoji praci. A muzeme se to snazit dokonce i napsat!
    Neco o kontroverznosti vasni ovladaneho konani.

    Duro Smolen

    OdpovědětSmazat
  8. Architektura totiz neni pouze povrchni zhmotnovani terminu.
    A slova o architekture casto nepopisuji ustrnule jen jeji hmotnou skutecnost.

    Duro Smolen

    OdpovědětSmazat