CONTACT

6/04/2011

SuMo 41 / O černobílosti


Proč je v Česku tak typické extrémní vyhrocování situací do pouhých dvou možných poloh? Buď takto, anebo takto, a nijak jinak. Zbourat, nebo prohlásit za památku. Povolit změny, nebo skanzen. Město pro auta, nebo město pro lidi. Více zeleně a méně betonu. Proč je toto extrémní zjednodušování chápáno jako jediný nástroj, jak úspěšně komunikovat, jak prosazovat zájmy. Proč se nehledají řešení mezi těmito dvěma extrémy? Ví to někdo? Díky.

11 komentářů:

  1. Černobílé myšlení je nevyzrálé myšlení. Takové vnímání je vlastní především lidem s nižším nebo nevyzrálým intelektem, kterým pak uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, takže jsou schopni rozlišovat pouze jednoduchá, většinou protipólná schémata. Česká společnost jako celek trpí zastydlou pubertou.
    FL

    OdpovědětSmazat
  2. Naprosto souhlasím s předchozím FL + přidávám: je mnohem jednodušší se nedohodnout, vymezit a nenávidět (což vlasně souvisí s tou pubertou, že jo ...)
    Cyklista- statement: good boy, auta - statement: bad thing. Zeleň (libobovolná) good thing, beton (libovolný) bad thing ... veřejná doprava (libovolně špatná a sebedražší) statement: good thing ... ... ... ... ...
    Rychle na všechno mít jasnej názor a ukázat na viníky: denní rozkaz.
    Bude to trvat.

    OdpovědětSmazat
  3. Nahlédnu to z druhé strany. To, že někdo má názor je normální, že názory jsou odlišné je normální, je to pluralita. Že názorové skupiny spolu soupeří je normální, že precizuji stanoviska je normální. Není ale normální to považovat za extrémní, blokovat diskuzi, zneužívat moci. Každé A má své B, k černé patří bílá, přirozená dynamika, kterou v šedé mlze serfování po informacích těžko hledat. Jsme demokratická společnost a veřejná diskuze je nutnost, naštěstí/bohužel, jak kdo chce. Učme se vést dialog a říkat věci jasně a srozumitelně.

    OdpovědětSmazat
  4. Tak příčiny asi nejsou nijak záhadné... v dětství jsou nám předkládány příběhy s černobílými charaktery, na škole je požadováno tvořit si "vlastní názor" - hned a bez hlubší znalosti tématu. Neutrální postoje jsou považovány za slabost. Právo je založeno na principu viník - obět. Oslavujeme vítěze, smějeme se poraženým. Je to zkrátka lidská povaha, zjednodušit, omezit... Já si třeba nemyslím, že by to byla typicky česká vlastnost. Možná je to vlastnost "Evropská"? Evropan potřebuje vše rozškatulkovat, roztřídit. Je to ale nutně špatně?

    OdpovědětSmazat
  5. Nojo Tome, ale častokrát se zjistí, že lze vymyslet způsob jak vedle sebe může být (fungovat, prosperovat, dokonce si pomáhat ...) A i B. To zde není moc zvykem hledat.

    OdpovědětSmazat
  6. věta "proč je v česku tak typické... (dosaď cokoli negativního)" je sama o sobě černobílým a poněkud směšným vnímáním.

    OdpovědětSmazat
  7. Onehdá jsme měli s otcem geniální diskuzi v autě: pokaždé když řekl cokoliv radikálního, ukázala jsem mu protipól či event. možné chápání věci (podotýkám, že to nebyl truc, ale mé stanovisko). Taťku tenhle styl rozhovoru doháněl k šílenství: "takhle bychom mohli filozofovat věčně. Vše relativizovat pořád nejde, člověk by měl mít jasný a pevný názor /čti ANO či NE/." Pro mě však "jasnost" představuje i jistou omezenost, ukončenost, neměnnost či přesvědčenou (ne)omylnost. Ale cesta myšlenky nemá konce a mnohdy má vlastnost paralely či paradoxu. Ale ne všichni /a je jich spíš více než méně/ jsou ochotni PŘIPUSTIT nahlížení věcí z vícero úhlů, které by něčím pevným, co >si pro sebe nalezli a stabilizovali< mohlo otřást. Já naopak vítám v mnoha věcech názorovou otevřenost a jako reakci na protichůdný názor mi místo zatvrzelého odporu vytane námět k přemýšlení - tzn. cesta myšlenky pokračuje dál. V mnoha ohledech je tahle zabržděná zpátečka, kterou mnoho lidí zařadí, pákou pro "klid v duši" - tzn. proti zbytečnému zatěžování hlavy možnou spletí myšlenek. A liberalismus je něco, co se člověk těžko učí, protože od člověka nárokuje širokou a otevřenou mysl a srdce - a v neposlední řadě inteligenci, né že né. ML

    OdpovědětSmazat
  8. Jo super, co tu padá za názory se mi všechno líbí. Michale souhla, často ta kooperace A a B je možná a třeba i nutná, nebo to iniciuje C, které je syntézou. Ale někdy naopak zastávat současně či na střídačku A a B je známkou rozpolcenosti nebo vypočítavosti. Prakticky, nejde současně prosazovat severozápadní obchvat okolo Prahy ve variantě "J" a zároveň "Ss". tam je třeba spor racionálně konsensuálně rozseknout. Vyhraje drahá a neekologická varianta, nebo levnější a udržitelnější. Jen příklad pro ilustraci.

    OdpovědětSmazat
  9. Jasně, velice mi vyhovujou slova Otto Wichterleho stará (nová) 40 (!) let ... volná citace: "Nezacházejme tak volně s pojmem PRAVDA a nezaměňujme jí s názorem. Pravda je pouze jedna a mnohost názorů je nástroj, kterým se k ní společně snažíme přiblížit."

    OdpovědětSmazat
  10. Černobílost názorů podle mého názoru úzce souvisí s mizernou schopností komunikace. Nedokážeme-li si svoje názory sdělit/informace předat ztrácí se vlastně smysl debaty jako místa, kde obě strany dojdou k nějakému názorovému posunu. Z debaty se stává buď snaha pokořit druhého nebo je zaměňována s prostorem k sebeprezentaci.

    Naprosto typickým příkladem je představa, že komunikovat = informaci vyslat (nikoliv zajistit její přijetí a nedej bože umožnit reakci).

    A v takovéhle atmosféře, kde si jedna strana myslím, že druhá je blbá, když tomu nerozumí a druhá si myslí, že první je blbá, když nedokáže říct co teda chce - v takovéhle atmosféře je pak pochopitelná názorová ostrost (viz příspěvek ML "Vše relativizovat pořád nejde, člověk by měl mít jasný a pevný názor /čti ANO či NE/."

    Zkrátka bych to nechápal jako módu černobílosti, ale spíš jako nevědomou snahu maskovat neschopnost komunikovat.

    .. k čemuž úplně první komentář pod článkem opět dokonale sedne.

    Tomáš Kosnar

    OdpovědětSmazat