CONTACT

12/04/2011

SuMo 64 / O vysokých školách architektury


"Nomen omen. Kdo že to vede české vysoké školy architektury? Zavřel, Přikryl, Chybík a Šípek? Už se těším, až je povede Odkryl a Otevřel."
nejmenovaný český architekt

Na českých vysokých školách architektury se vyučuje především JAK navrhovat. Pokud se nepletu, tak relativně málo se mluví např. o PROČ navrhovat (mockrát mi studenti řekli, že jejich úkolem bylo zastavět danou lokalitu ... ne hledat vhodnou odpověď na nabídnout příležitost, ale rovnou zastavět ... tedy o tom, že stavět se musí, se nepochybuje), PRO KOHO navrhovat, S KÝM navrhovat, ZDA VŮBEC navrhovat, PROČ někdy nenavrhovat, CO navrhovat (a jak to zjistit). Občas mám pocit, že se stále tváříme, že architekt je pouze autor vizuální podoby domu a o všechny fáze, které návrhu stavby předcházejí se nemá starat, neb to není jeho práce. To přece mají na starosti jiní.

Druhý můj pocit je možná zásadnější. Zdá se mi, že vzděláváme studenty na ideální situaci. Na situaci, kdy veřejnost jednoznačně rozumí významu architektury a jejímu vlivu na kvalitu života. Na situaci, kdy veřejná správa používá mechanismy k vyhledání kvality v oblasti stavění. Méně je připravujeme na situaci, že kromě vykonání výkonu musí přesvědčit o jeho smyslu, dokázat přesvědčit, že jejich povolání má význam. Z hlediska důležitosti rozhodování připravujeme studenty na pozici vedoucího architektonické kanceláře (o zásadních rozhodnutích z hlediska návrhu rozhodují oni), z hlediska kompetencí je připravujeme na roli zaměstnance (tedy někoho, kdo o vedení firmy, získávání zakázek a komunikaci s ostatními profesemi neví vůbec nic a není na to nijak připravován - čest všem vedoucím školních archit. ateliérů, kteří to dělají). V Česku existuje přesvědčení, že smysl se nejlépe obhajuje obsahem (tedy kvalitními výsledky), a to že úplně stačí. Tedy, že obsah je 1000x důležitější než forma.

Tvůrčí architekti si velmi často stěžují na všechny ostatní profese, které se podílejí na ovlivňování vystavěného prostředí. Na politiky, na úředníky, na developery, na novináře píšící o architektuře, na památkáře, na nedostatečně osvícené klienty, tedy na nízkou kvalitu vkusu "běžného klienta", na poslance připravující legislativu, na organizátory soutěží, na projektanty, na stavební inženýry, a velmi často i na úředníky jim nejbližší, na městské architekty. Není se pak co divit, že si tyto profese stěžují na nás.

Co s tím? Hůře se kritizuje něco, o čem něco víte. Mám dva drobné návrhy. 1./ V rámci (volitelných) předmětů by měli být studenti připravováni na to, jak efektivně vést dialog (ano, to je dost zásadní schopnost, kterou je třeba systematicky trénovat, jinak ji nezískáte) se všemi profesemi, které se podílejí na ovlivňování vystavěného prostředí a být informováni o způsobu práce svých budoucích partnerů (tedy nejen o jeho obsahu). 2./ Vedení vysokých škol architektury by si mělo uvědomit, že spousta jejich absolventů nebude působit jako tvůrčí architekti. A tomuto faktu by mělo přizpůsobit své magisterské studium. Fascinuje mě, že většina vedení škol dnes neví, co dělají jejich absolventi.

Závěrečná poznámka. Obrovská spousta studentů dnes pracuje během studia v archit. kancelářích (osobně si myslím, že pokud to nepotřebujete absolutně nutně z existenčních důvodů, tak to dobrý nápad není) a tam zjišťují, jak je výuka na jejich škole zastaralá, a jak moc neodpovídá současné situaci. Tyto postřehy by si měli studenti dokázat společně zformulovat a začít tlačit na vedení školy, aby ve způsobu výuky provedlo změny, nikoliv přemýšlet jak minimalizovat svou účast.

Doplněno o den později.
Když o tom tak přemýšlím, tak generace dnešních vysokoškolských pedagogů, kterým je 60+ mohla jen těžko předávat praktické zkušenosti z vedení kanceláře a dialogu (totalitní režim jim neumožnil tyto zkušenosti nabrat). Tato zodpovědnost tedy dnes leží na architektech střední generace (40-50 let), jejichž celá praxe spadá do období po roce 1989. Jejich handicapem je naopak neznalost jazyků a tedy slabší mezinárodní zkušenosti (které jsou často zakrývány skepsí ke globalizaci a neregionálně orientované tvorbě vůbec) a rovněž méně rozvinuté znalosti počítačového navrhování. Ale na to je tady zase už generace 30+. Z Holandska si pamatuji model, který aktivním architektům umožňoval učit jeden semestr ročně. Ten semestr se z 80% věnovali vyučování a z 20% praxi, druhý semestr to bylo obráceně (ve škole se objevili pouze na kritikách a obhajobách). U nás se tento model nepraktikuje z několika důvodů, ale ten zásadní je, že pokud byste se chtěli z 80% věnovat učení, tak umřete hlady.

21 komentářů:

  1. Proč ta poslední věta není tučně?

    OdpovědětVymazat
  2. Přítel architektury4. prosince 2011 v 14:46

    Pan X řekl(a)...
    Adame, jste chytrý kluk, tak probůh nepolemizujte nad problémy jak starý mudrc, který má plný život zkušeností a radši se pusťte do změn. Ono samo nic nepřijde, i kdyby nápady byly sebebrilantnější. Je hezké, že hledáte řešení na problémy architekty sužující, ale proč tak obecně, akademicky? Rozhodně se ale těším až vydáte nějaké spisy.

    OdpovědětVymazat
  3. Jaroslav Vorlíček4. prosince 2011 v 14:49

    Proč považuješ práci během studia za špatný nápad? Je bohužel pravda, že většina pracujících pak do určité míry odsouvá školu na vedlejší kolej, ale je to nezpochybnitelná výhoda po dokončení studia. Navíc u nás (Fsv) je praxe podmínkou pro zápis BAPA.

    OdpovědětVymazat
  4. Práce během studia JE velice špatný nápad (nejedná-li se o záměrné přerušení školy za účelem poznání praxe). Studium je jedinečné období v životě, které se neopakuje. Studenti mají v tu dobu otevřenou hlavu a sají jako houba (ať si to uvědomují, či ne), měli by se soustředit právě a jen na toto. Pozoruji, že soustředěnost je to hlavní, co studentům chybí. Nevědí, jak moc si ubližují.

    Text je skvělý a poslední větu bych dal tučně.

    OdpovědětVymazat
  5. Ve Francii funguje několik posledních let nový systém získavaní architektonické autorizace. Jde o program nazvaný HMONP (Habilitation à l’exercice de la maîtrise d’oeuvre en son nom propre), který trvá jeden rok a v podstatě jde o ekvivalent k 3 roční praxi zakončené zkouškou a možností vstupu do komory architektů. Během této jednoroční formace HMONP si mladí architekti vyberou architektonickou kancelář, do které jsou přijati jako normální zaměstnanci (s odpovídajícím platem), zároveň však chodí jednou za čas do školy architektury na kurzy, které jsou zaměřeny výhradně na témata týkající se vedení architektonické kanceláře např. zodpovědnosti architekta a dalších akterů arch. projektu, koordinace projektu ve fázi realizace, znalosti odpovídajících norem, rozdělení jednotlivých ukolů podle kontraktu atd. Během této formace musí studenti také vypracovat celkem podrobný raport, čímž jsou nuceni se na povolání architekta podivat s určitým odstupem a ujasnit si také své osobní životní cíle. Jde vlastně o takové transitní období mezi studentským životem a praxí, během kterého má mladý architekt možnost nahlédnout do zákulisí vybrané architektonické kanceláře. Myslím, že to je celkem dobrý doplněk ke klasickému arch. vzdělání, které je dostupné na vysokých školách architektury.

    OdpovědětVymazat
  6. K poslednímu, to je systém převzatý z Anglie. RIBA, Part III, pokud by ho měl někdo chuť popsat podrobněji, budu rád. Souběh školy a práce v archit. kanceláři. Je fakt, že to nemohu úplně zodpovědně posoudit, protože jsem to nikdy nezažil. Pracoval jsem vždy, když jsem měl přerušené studium. V Liberci jsme po třech a půl letech studia měli tzv. rok praxe (se statutem studenta), který většina z nás natáhla na dva roky. Myslím si, že to Michal vyjádřil přesně. Je škoda se připravit o možnost studovat naplno. Pokud je třeba při studiu vydělávat peníze, doporučil bych hodně odlišnou činnost, než duševní práci. K "panu X". Vaše neschopnost podepsat se mi znemožňuje Vám odpovědět. Už touhle větou porušuji jednu ze svých zásad, tedy ignoraci anonymních dotazů. To je jedna z ne-akademických změn, o kterou se prakticky snažím. Jinak díky za nevyžádanou radu, vážím si, když mi někdo věnuje svůj čas.

    OdpovědětVymazat
  7. Prace behem studia – priklanim se k tomu, ze je to spatny napad, ale hlavne sama skola a jeji prubeh by mel byt postaven tak, ze by k tomu ani dojit nemohlo. Studuji graficky design na Gerrit Rietveld Academii v Amsterdamu a studium je tak casove narocne, ze casto ani neni moznost a studenty by ani nenapadlo jit do grafickeho studia, to radeji travi noci jako satnari v klubech apod. (existencni duvody)

    Staz v grafickem studiu je nekomu doporucen az ve fazi, kdy je evidentni, ze student potrebuje vice praktickych zkusenosti, tak mu skola pomuze timhle zpusobem a po urcite dobe se vrati.

    OdpovědětVymazat
  8. K Jakubovi. Připojuji americkou zkušenost. Při studiu na SCI-Arcu se nic jiného stíhat nedalo. Respektive přesněji, já bych to rozhodně nedokázal.

    OdpovědětVymazat
  9. Jaroslav Vorlíček4. prosince 2011 v 17:08

    V tom případě už zbývá jen šířit osvětu mezi kanceláře, pro které je předchozí praxe často jedním z rozhodujících kritérií při výběru. Obzvlášť při množství absolventů, které české školy produkují.

    OdpovědětVymazat
  10. Jaroslave. Z mých zkušeností vyplývá, že u skvělých kanceláří to každopádně neplatí. Spolupracovníky (a nikoliv zaměstnance) tam častokrát vybírají podle úplně jiných kritérií. Např. hodně vysoko bývá smysl pro humor. Osobnost uchazeče je na prvním místě. A rozhodně má portfolio mnohem větší význam, než předchozí praxe.

    OdpovědětVymazat
  11. Jaroslav Vorlíček4. prosince 2011 v 18:10

    To samozřejmě zní jako skvělý přístup. Doufám, že na podobný také narazím. Rozhodně je to pro mne věc k přemýšlení, díky za reakci.

    OdpovědětVymazat
  12. A ještě k získání práce. Kromě portfolia má největší vliv osobní doporučení někoho, komu vedení firmy důvěřuje. A to můžete získat pouze od někoho, kdo vás a vaši práci zná. To ale neznamená, že pro něj musíte pracovat.

    OdpovědětVymazat
  13. Adame, uvědomuji si, že jedním z hlavních důvodů, proč mě tak baví vaše chytré texty, je ten přesah, mezioborovost. To, že mnoho z nich se dá skoro do puntíku aplikovat na jiné obory. Mám také možnost občas nahlížet do obou světů a pohybovat se na jejich tenkém rozhraní a v oblasti ICT vidím úplně to samé.

    OdpovědětVymazat
  14. Asi před třemi lety jsem si stěžoval svému bývalému vyučujícímu z USA na to, jak je na tom profese architekta v Česku špatně. Položil mi tehdy klíčovou otázku. Jak jsou na tom ostatní kreativní profese? Neuměl jsem vůbec odpovědět. Od té doby se aspoň snažím a kde můžu se na situaci mimo architekturu vyptávám. Je pro mě zdrojem mnoha důležitých informací. Díky.

    OdpovědětVymazat
  15. Nejsem zmíněný přítel X, ale podepisuji se svým jménem, takže se snad dočkám odpovědi na tutéž otázku...
    Udělal jste/děláte něco, abyste převedl své myšlenky, které hážete na internet do praxe? Nebo zůstávají jen jako příspěvky na blogu, statusy na fb apod.?

    OdpovědětVymazat
  16. Udělal. A když si dáte trochu práce, tak možná zjistíte co, aniž bych vám to musel vyjmenovávat. Protože pokud to nezjistíte, je to pro mě zpětná vazba, že to dělám špatně.

    OdpovědětVymazat
  17. Poslední odstavec je trochu hlava XXII

    Je celkem rozumný chtít, aby koncentrace na studium nebyla příliš narušována paralelní praxí, ale potom dost těžko můžou studenti vyvíjet tlak na modernizaci výuky, když nebudou mít referenci z praxe.

    Hlavním motorem modernizace výuky by asi měli být vyučující středního věku se znalostmi a zkušenostmi prověřenými slušnou praxí.

    OdpovědětVymazat
  18. vzdyt text je uvozeny anonymnim vyrokem 'nejmenovaneho ceskeho architekta: Nomen omen. Kdo že to vede české vysoké školy architektury? Zavřel, Přikryl, Chybík a Šípek? Už se těším, až je povede Odkryl a Otevřel'.

    a je dobre si uvedomit presilu, kterou mam, kdyz si buduji karieru v ramci medialni fronty. zijeme v dobe mediokracie.

    OdpovědětVymazat
  19. Školy: Každý půlrok tam probíhá malá osobní revoluce.

    OdpovědětVymazat
  20. AG: Myslel jsem to spíš tak, jak se hodnotíte vy sám, co považujete za svůj největší přínos a na co jste hrdý...

    OdpovědětVymazat
  21. To jsem si myslel, že máte namysli. Ale nejsme v USA, kde je mluvit o sobě normální. U nás je naopak třeba veškerou svou práci tajit, protože pokud to neděláte, tak se pouze chlubíte. Jinými slovy, jak hodnotím sám sebe je pro ostatní nepodstatné. Dejte si tu práci za mě, pokud vás to zajímá. Ale tady je takový stručný výtah mých aktivit (více než rok starý): http://www.youtube.com/watch?v=kD0mxXDEa4s

    OdpovědětVymazat