"Kytarou se neuživíš."
teta Johna Lennona (když mu bylo 14 let)
"You must persist thru failure and C.R.A.P" (which stands for Criticism - Rejection - Ass-holes - Pressure)
Richard St. John
"Kdo nic nedělá, nic nepokazí."
České přísloví
"Jediným rizikem je snaha riziku se vyhýbat."
Alejandro Zaera-Polo
Iniciativa bývá v Česku častokrát vysmívané slovo. Synonymem je pro ně slovo aktivismus (aktivista), nebo dobrovolník, které taky příliš pozitiní konotace nemají. Do USA jsem chtěl odjet studovat program "Mediascapes" o teorii médií a komunikace. Šťastným omylem jsem skončil na programu s názvem SCIFI (Southern California Institute's Future Initiatives), který se zabývá strategickým rozvojem dynamicky se měnících měst. Ale v názvu má dvě klíčová slova - Future Initiatives, neboli "Budoucí iniciativu". Za rok a půl se mi dostala pod kůži možná více, než bych si přál.
Iniciativa je vlastně nabídka. Vytváříte něco, po čem možná momentálně není poptávka. Odtud ona podezřelost. Zdá se logičtější uspokojovat existující poptávku, než vytvářet nabídku, o kterou nikdo nestojí. Neexistence poptávky (ať už domělá, nebo faktická) umožňuje obrovskou svobodu, ale i zodpovědnost. Pohybujete se v prostředí, které nemá přesné mantinely. Někomu to vyhovuje, někomu vůbec ne. Lehce se tu dotýkáme rozdílu mezi volným uměním a uměním užitým (např. architekturou). Zástupci první skupiny nepotřebují zadání (poptávku) od někoho jiného, dokáží si ji vytvořit sami. Architekt, alespoň tak, jak je tradičně chápán, se bez zadání, zadavatele (klienta) a následné spolupráce s ním neobejde. Kvalitní stavba stojí většinou na třech nohách (stejně jako na vytvoření roviny potřebujete minimálně tři body): zadavatel (klient, ať už soukromý, nebo veřejný) - architekt - dodavatel (stavební firma). Slučování nohou dohromady (viz architekt navrhuje dům sám pro sebe) může vést k "převrácení židle", ale jak víme z historie designu nábytku, některé židle mají pouze jednu nohu a jsou nádherné.
Jsou národy, ve kterých je iniciativa zakotvena stejně tradičně, jako u nás není. Na první přednášce v USA organizované IIE nám bylo vysvětleno následující: "Když se v 17. století někteří Evropané hromadně přesouvali do Ameriky (z náboženských, ekonomických, nebo jiných důvodů) museli absolvovovat dlouhou a nebezpečnou plavbu. Nebylo žádným velkým tajemstvím, že 1/3 do Ameriky nedorazila živá." Tento fakt dokázal vyselektovat, kdo byli lidé, kteří se riziko rozhodli podstoupit. Jejich potomci dnes v USA žijí a jejich vliv je stále cítit. Iniciativa, aktivismus totiž vyžaduje ochotu riskovat a připravenost na totální neúspěch, výsměch, podezřelost, nedůvěru, skepticismus.
Naprostá většina úspěšných lidí, které jsem poznal, měla za sebou několik krutých neúspěchů a krachů.
Žádná země ale není odolná vůči změnám, Česko nevyjímaje. Myslím si, že se vztah k iniciativám a aktivistům začíná měnit. Přestávají být podezřelí. Pomaleji, než bych doufal, ale přece. Zatím jsme si spíše zvykli na iniciativy proti něčemu (např. petice, odpor občanských sdružení proti nové výstavbě). Osobně dávám mnohem větší přednost iniciativám pro něco.
Žádné komentáře:
Okomentovat