Anketa 03 / "Co mi nejvíce vadí na architektonickém prostředí v Česku" / Vyhodnocení

Prvně, díky všem 275 lidem, kteří hlasovali. Vážím si toho. Někdo si možná myslí, že ankety jsou k ničemu, ale pro mě byla zpětná vazba vždy důležitá a tohle je jedna z možností, jak ji dostat. Takže se podívejme na výsledky, seřazené podle těch nejméně častých problémů až po ty nejfrekventovanější, které doplním o své komentáře. Budu rád, když doplníte moje komentáře svými komentáři.

Nízká úroveň kolegiality mezi jednotlivými architekty (stěžování si na výsledky soutěží, vzájemné podezřívání se a napadání z neférového chování): 0 hlasů (0%)
Tohle je výborná zpráva. Vzhledem k tomu, že většinově určitě hlasovala mladší generace architektů, nebo ještě studentů, tak to dává velké naděje do budoucna. Je také pravda, že od nich získávám nejčastější, spontánní vyjádření podpory. Díky moc.

Nízká kvalita současné české architektonické špičky (ve srovnání s úspěšnějšími zeměmi): 1 hlas (0%)
Pouze jeden hlasující si myslí, že náš největší problém je, že naše architektonická špička je nekvalitní. Což taky vnímám jako dobrou zprávu. Protože není. Tvorba naší opravdové špičky - podle mě např. Josef Pleskot, Stanislav Fiala, Ivan Kroupa, Roman Koucký, HŠH, Zdeněk Fránek, Markéta Cajthamlová (a její bývalé spolupracovnice Šárky Holišová Šochová a Sodomková), A69, ksa., Projektil, Ladislav Lábus, bratři Chalupové – bez problémů snese nejpřísnější světová kritéria.

(Ne)kvalita a malá osobní zodpovědnost zástupců památkové péče: 2 hlasy (0%)
Ještě koncem 90. let se alespoň dle odborných časopisů zdálo, že tohle je problém č.1. Nejspíš už tomu tak není. Tím nechci situaci idealizovat, ale zdá se mi, že mladší generace už nechápe památkáře jako úhlavního nepřítele, ale jako partnera, který může svojí erudicí napomoci kvalitnějšímu výsledku. Teď jde pouze o to, aby se to doopravdy stávalo. Ideálně co nejčastěji.

Uzavřenost, izolace české scény. Malý kontakt (přednášky, výstavy, konference) se zahraničím: 2 hlasy (0%)
Rovněž výborná zpráva. Uzavřenost mizí. Teď ještě, aby si to uvědomili naše státní instituce a profesní organizace a začali podle toho jednat. Pro 4. číslo Era21 (ročník 2010) jsem pomohl zpracovat anketu, ve které se 63 mladých architektů a studentů architektury podělilo o svou osobní pracovní zkušenost v zahraničí. Rád bych letos z této ankety vytvořil editovatelnou on-line databázi, která bude postupně narůstat a vytvořil i druhou podobnou databázi, která by se týkala zkušeností se studiem na zahraničních školách.

Nic, jsem absolutně spokojen(a): 2 hlasy (0%)
Přestože se systematicky snažím o pozitivní přístup, toto nízké číslo mi nevadí. Asi spíše naopak. Sebekritika a nespokojenost se stávajícím stavem jsou dobré výchozí body ke snaze o zlepšení.

Malá ochota architektů spolupracovat s ostatními profesemi (stavební inženýři, statici, ...): 3 hlasy (1%)
Na tuto otázku by asi měla spíše odpovídat druhá zúčastněná strana, ale připadá mi, že rovněž malé množství hlasů zde odráží realitu. Nicolas Grimshaw mi v Londýně na podobnou otázku odpověděl: „Jsou dva typy architektonických kanceláří. Dobré a špatné. Ty špatné zapojují do navrhovacího procesu spolupracovníky a specialisty až když mají návrh vytvořen a pouze chtějí, aby fungoval. Ty dobré to dělají hned na začátku.“

Nízké honoráře za náročnou práci: 3 hlasy (1%)
Zajímavá informace, která částečně dokládá, že být architekt není povolání, ale životní postoj.

Takřka absentující architektonická teorie (teoretici), reflektující stav současné scény: 3 hlasy (1%)
Tohle mě trochu mrzí, myslím, že je to větší problém, než se zdá. Ale výsledku rozumím.

Nadbytek architektů: 4 hlasy (1%)
Zde souhlasím. Nemyslím si, že by u nás byl přebytek architektů. V EU v tomto ohledu představujeme takřka čistý průměr (doporučuji výzkumy Wonderland). Problém vidím v jejich podílu na realizovaných stavbách, ale k tomu se ještě dostaneme.

Málo kvalitních realizací významných architektů ze zahraničí na území Česka: 4 hlasy (1%)
Ano, myslím si, že jich je opravdu málo a že to problém je. Ale zřejmě zdaleka ne největší.

Malá mediální pozornost (denní tisk, televize, rozhlas) věnována architektuře: 5 hlasů (1%)
Troufnu si tvrdit, že kdybych tuto anketu dělal před pár lety, v této kategorii by bylo mnohem více hlasů. Ale všichni asi vidíme, že situace se mění. Doufám, že jsem k tomu alespoň částečně přispěl a budu se snažit přispívat nadále.

(Ne)kvalita České komory architektů (ČKA): 6 hlasů (2%)
Z tohoto hlasování vyšla ČKA podle mě velmi dobře. Nechci být škodolibý, ale možná je to tím, že většina hlasujících s ní nemá přímou osobní zkušenost. Doufejme, že se pletu a je to jinak.

Nedostatek kritiky (málokdo je ochoten postavit se autoritám, v časopisech nevychází kritické recenze): 7 hlasů (2%)
Na posledním setkání redakční rady Era21 jsme se dohodli, že se s tím v letošním roce pokusíme něco udělat. Tak se na to těším.

(Ne)kvalita současného architektonického vzdělávání: 8 hlasů (2%)
Tady problém vidím větší, než hlasující. Na rozdíl od jiných kategorií totiž nemám pocit, že by se situace zlepšovala. A ještě větší problém vidím v tom, že o architekturu a porozumění fyzickému prostředí, ve kterém žijeme, nikdo nezavadí během vzdělání na základních a středních školách. A s tím je třeba urychleně něco dělat.

Nedostatek komunikace (ochota diskutovat, naslouchat, vysvětlovat) mezi jednotlivými aktéry, tvořícími architektonickou scénu: 8 hlasů (2%)
Tady je určitě co zlepšovat a 8 hlasů už to částečně naznačuje. Vidím jako problém, že např. skvělý architekt - jakým bezesporu je Martin Rajniš - není ochoten vést diskusi o vlastní práci. A její eventuální kritiku chápe jako osobní útok. V USA jsem poznal situaci, především v akademickém prostředí, že když někdo něco umí, zná … rychle dokáže najít, identifikovat jiné lidi, kteří se zabývají něčím jiným (nebo podobným) a začnou si urychleně vyměňovat názory a v kritické diskusi se posouvají dále. V tomhle máme handicap. Jeden nejmenovaný redaktor populárního týdeníku mi řekl, že o architektuře nerad píše, protože architekti jsou arogantní a neochotní vysvětlovat odborné věci laikům a místo toho je často urážejí.

Nerespektování výsledků soutěží. Špatné zacházení s nimi. (To, že někdo vyhraje, ještě nic neznamená): 10 hlasů (3%)
Tohle je velký problém. Komplexní. Ale připadá mi, že zde vina částečně leží na organizátorech soutěží (což častokrát není vyhlašovatel), jejichž následná spolupráce s vyhlašovateli a vítězi soutěží je velmi slabá. Stačí si udělat analýzu, kolik úspěšně ukončených arch. soutěží vedlo k realizaci vítězného návrhu za uplynulých 10 let. Nebude to moc. Jsem rovněž přesvědčen, že role ČKA by v této oblasti měla být silnější.

Minimum "hlavních architektů měst" a jejich nízké pravomoce: 11 hlasů (4%)
Kolik je v Česku vůbec hlavních architektů měst (tedy nikoliv vedoucích útvarů rozvoje). A který skvělý český architekt v této roli působí? Já neznám ani jednoho. Proč tomu tak je? Za největší problém vnímám spjatost této pozice s dočasnou a na architektonicko-urbanistické prostředí, neuvěřitelně krátkodobě orientovanou politickou reprezentací. Role hlavního architekta města by měla být v zásadě apolitická a dlouhodobá. Oponent právě těmto krátkodobým politickým představám o rozvoji města.

Minimum architektonických soutěží, které by umožnily i začínajícím tvůrcům dostat se k práci: 18 hlasů (6%)
Pokud se nepletu, momentálně běží jedna, a to ještě soutěž na expozici. Jednoznačně mi zde chybí specializované společnosti (možná autorizované ČKA), které by dokázali spolupracovat s vyhlašovateli, jak veřejnými, tak soukromými. Vysvětlit jim výhody soutěží, aktivně je nabízet a propagovat, zorganizovat je a spolupracovat na procesu vedoucímu k následné realizaci, vzešlé ze soutěže. Loni jsem se tomu začal částečně věnovat, a letos tomu věnuju větší porci svého času.

Něco úplně jiného: 20 hlasů (7%)
Zde bych všech 20 hlasujících požádal o přesnější specifikaci jejich názoru. Předem díky.

To, že většina staveb v Česku není navržena architekty: 23 hlasů (8%)
Velký problém – legislativní. Ale ani za První republiky tomu nebylo jinak.

Malé množství "osvícených" klientů, chápajících význam architektury a jejich tvůrců. Ochotných kvalitu podporovat a platit za ni: 24 hlasů (8%)
Rovněž velký problém – celospolečenský. Ale pokud nechceme čekat na pozvolnou evoluci tohoto stavu, musíme se sami snažit ho částečně pozměnit. Jde to.

Málo kvalitních výsledků realizovaných veřejným sektorem. Malá podpora kvalitní architektury ze strany politiků: 41 hlasů (14%)
Nejfrekventovanější problém. A zároveň největší příležitost.

Všechny vyjmenované problémy: 70 hlasů (25%)
Toto číslo dokládá, že nebylo jednoduché se rozhodnout. Spousta lidí si stěžovala, že nebylo možno zatrhnout více možností a proto se museli spokojit s touto. Proto jsem se rozhodl anketu opakovat. Přesně 14 dní, tatáž anketa, možnost vybrat více možností. Uvidíme, jak se budou výsledky lišit. Díky moc a vše nej do Nového roku.