"Poněkud netradičně píšu SuMo ve středu odpoledne (takže spíš WeAf), ale vzhledem k tomu, že jsem spoustu dílů vynechal, tak si to snad můžu dovolit. Dnes krátce o velikosti rybníku."
Častokrát slýchám, že problém Česka je jeho malost - 10 miliónů obyvatel - a jak to brání spoustě věcem. Každý zná každého a z toho se dá vyvodit absence kritiky (viz: SuMo č.7), anebo nejčastěji, podsouvání korupce. Respektive automatický předpoklad, stereotyp (viz SuMo č.8) že když někoho osobně znáte (chodili jste spolu do mateřské školky, vaše dcera chodí se zeťem jeho tchána, pracovali jste na společném projektu), tak mu budete i automaticky nadržovat a chovat se korupčně. Někdy ani nejde o to, že za to dostanete peníze, ale už samotný fakt společné známosti vás povede k neobjektivitě, manipulaci a k prosazování vašeho známého.
Tak tenhle stereotyp je vážně problém a dokud nepochopíme, že to tak být nemusí, respektive není, budeme na tom zle. On totiž doopravdy není ve velikosti. Žil jsem v Nizozemí (16 mil. obyvatel), v Paříži (8mil.), v Londýně (7,5mil.) a v Los Angeles (LA County asi 10,4 mil.). Když se podíváme na tabulku zemí s nejméně vnímanou korupcí, kterou nedávno uveřejnila Transparency International (viz zde) uvidíme na špičce taky několik malých rybníků, konkrétně se jedná o státy s těmito počty obyvatel: 5,5mil, 4,4mil, 5,1mil, 5,4mil a 9,4mil ... abychom vyjmenovali prvních pět. Zhruba 20mil obyvatel tak dnes představuje velikost, kterou lze opravdu obsáhnout osobní známostí. V Londýně zjistíte, že se na výstavách a přednáškách budete za chvíli potkávat stále s těmi stejnými lidmi. Žádný rozdíl oproti Česku. Žádná otevřená anonymita, kde se lidi neznají, neexistuje. Ani v Číně.
V žádném z míst (mimo Česka), kde jsem bydlel, jsem se nesetkal s automatickým předpokladem, že společná známost vede k nadržování. Kupodivu jsem mnohem častěji narazil na jinou ne-objektivitu, opačný extrém. Že vám např. ve výběrovém řízení společná známost uškodí, protože ten kdo vás doopravdy zná, je vůči vám daleko kritičtější a tedy možná i přísnější. V odborných kruzích vznikají přátelství především na základě respektu ke kvalitě práce toho druhého a častokrát ze ztráty tohoto respektu zanikají.
Jestli nám v Česku něco doopravdy hrozí, tak je to neustálé konspirační vyhledávání skrytých účelů a motivů, automaticky upřednostňující osobní prospěch zainteresovaných na úkor čehokoliv jiného. Tenhle problém je v hlavě, ne v počtu obyvatel země.
Čisla ti seděj, to je bez polemiky. Žádné konspirativní teorien nehledám, na na to je život krátkej. V závěru jsi všek zapoměl pojmenovat a popsat politický/společenský diskurs, případně ho srovnat se zdejším. Ten tu tedy máme zásadně odlišný a to je to, o čem dokola mluvím. Není to o velikosti, ale některé věci se prostě automaticky nedělají ...
OdpovědětVymazat(sorry za překlepy)
OdpovědětVymazatTo, co popsal Adam, je velmi vděčná mytologie k pivu. Hloupý je, že se to replikuje samo, protože i klábosení a konstrukce příběhů co kde kdo s kým za kolik u piva vlastně sbližuje a tvoří známosti. "ten spí s dcerou toho..." "ten chodí na pivo s timhle..."
OdpovědětVymazatMá to vlastně všechny výhody: učastníci (konstruktéři příběhu) - myslí že vědí jak to je. Každý má možnost přednést svůj názor, nesouhlasit nebo souhlasit s jiným, pohádat se se o výsledek (jak to tedy je) a nedat si při tom přes hubu, protože v konkrétnm případě jde o hovno. Přitom se diskutující emočně angažuje, absolvuje souboj - a dobere se k vítězstí (konsensu) - obecně se pivaři utvrdí, že vlastně mají pravdu a že to tak skutečně funguje.
Na to reaguje bulvár a krom publikace některých pivních příběhů (hlavně) vytváří i vlastní a tím i neustále dodává palivo. Pak je čten poslanci při zasedání parlamentu.
No neni to tak? (ještě jedno prosím...)
Ten náš rybník není ani tak malej, jako smrdutej.
OdpovědětVymazatTomáši nabízí se bonmot,který řekl můj kamarád po trojích posledních volbách: "Proboha, už aby to v CZ vzali do ruky Němci, nebo třeba Cikáni, nebo prostě kdokoliv rozumnej."
OdpovědětVymazat