CONTACT

6/03/2012

ZAN













Prolog:
Jsem přesvědčen, že pro studium na vysoké škole (jakékoliv) je naprosto klíčový první ročník. V podstatě rozhoduje o tom, zda si studium (a následně pravděpodobně i obor) zamilujete, zůstanete k němu lhostejní, nebo znechutíte. Vzpomeňte si na druhý díl pětidílné básnické trilogie (sic) ‚Jak básníci přicházejí o iluze‘, který se studia na vysoké škole týká. Tuším, že s výjimkou promoce se celý odehrává v prvním ročníku. Přijdete na vysokou školu po absolvování střední a správně očekáváte, že vysoká škola bude fungovat jinak. První ročník vás v tom může utvrdit, nebo vám tuto představu vyvrátit. V Liberci tomu tak bylo. Od prvního dne bylo jasné, že jádrem studia jsou ateliéry, architektonický a po první dva roky studia i výtvarný. A ostatní předměty jsou doprovodné disciplíny. Některé náročnější, jiné méně, ale jsou tu především k tomu, aby vám pomohly s prvními dvěmi. Hierarchie předmětů se dala rozpoznat podle hodinové dotace, ale i podle drsnosti kritik v ateliérech. Neumím (a především nechci) si představit studium, kde je tomu jinak. I když vím, že systém ateliérové výuky podléhá momentálně krizi a diskusím o možných změnách po celé planetě, ale to je na jiný text.

Ve čtvrtek 31. května jsem se účastnil prohlídky výsledků tzv. ZANů, neboli základů architektonického navrhování. Provázela nás doc. Michaela Brožová a v hodnotící komisi jsme byli čtyři. Nicol Gale z Brna, Petr Šmídek z Liberce, Ján Stempel zastupující domácí fakultu a já nejspíš za Archip. Během pěti hodin jsme prošli všechny, tedy celkem necelých dvacet. V každém jsme strávili čtvrt hodiny, do které se vešla prohlídka výsledků, ale především rozhovor s alespoň s jedním z vedoucích předmětu.
Smyslem komise (asi?) bylo poskytnout názor, zpětnou vazbu, na otázku, kdo svou práci dělá dobře a kdo hůře, ale to se takto posoudit nedá. Ze způsobu jakým byla semestrální práce vystavena, by to nedokázal ani jasnovidec. Pokusím se o pár postřehů, které se opakovaly. Vždycky mě zajímá, když něco slyším ode všech. Všichni vyučující si stěžovali, že na práci v semestru bylo málo času (a dodávali, že kvalitního výsledku dosáhli jen díky třídennímu společnému soustředění mimo školu). Aby taky ne. Jsou to 4 hodiny týdně. Alespoň v rozvrhu. To si doopravdy myslím, že je málo. Pokud v dalších ročnících je na ateliér vyčleněno 8 hodin, mělo by to být v prvním ročníku stejně. Architekti si sice na nedostatek času stěžují vždy, ale tady jsem měl pocit, že oprávněně. Přijdete ze střední školy a chcete pracovat v ateliéru, především kvůli tomu se určitě většina zájemců na architekturu hlásí. Pak už jsme opakovaně slyšeli, že řada studentů v rámci ZANu řeší jiné předměty (náročnější, na vyhození ze školy nebezpečnější, a tedy pro studenty pochopitelně důležitější – každý student je mistr ve vyhodnocení, který předmět ho nejvíce ohrožuje na cestě za vysněným cílem – dokončením studia), že mockrát je předmět v kolizi se zkouškami z jiných předmětů (na můj dotaz: vy nemáte zkouškové období? mi bylo odpovězeno: ano, ale někteří vyučující ho nedodržují … fascinující). Zde se Jano Stempel poprvé pořádně rozčílil. Vůbec se mu nedivím. Nechápu, jak jsou takové kolize možné. Třeba mi to někdo vysvětlí v komentáři.
Když to všechno výrazně zjednoduším, tak bych řekl, že smysl jakéhokoliv úvodu do studia architektury, ať už se jmenuje jakkoliv, je jediný (respektive ne jediný, ale hlavní). A to studenty pro obor a jeho dalším studium nadchnout. Zvýšit jejich zájem. Přimět je ke kladení otázek, spíše než k tvorbě odpovědí. Ukázat jim různé metody navrhování, různé metody práce, procesů a nechat je některé z nich si vyzkoušet. Těm, kteří zájem mají ho ještě posílit, ale třeba taky dokázat těm, kteří ho nemají, že architektura možná není obor pro ně. Tohle je přesně předmět, kde můžete zjistit, že architektura není pro vás. To nemusí být žádná prohra.
Téměř od každého vyučujícího jsem slyšel slovo analýza. Za celý den jsem viděl jedinou. V ateliéru Zavřel-Vašourková. Týkala se frekvence autobusových spojů. Jinak se slovem analýza myslely fotografie místa. Co však bylo asi nejhorší. Snad nikdy nebyly zaznamenány procesy, ale byly představovány pouze výsledky. Ve formě plachet, modelů. Častokrát šlo o velmi profesionální, kvalitní výstupy. Podle mě na studenty prvního ročníku profesionální až moc. Procesy někde zaznamenány byly. Ve formě skicáků, kreseb, poznámek. Ale už z jejich neumístění na plachtu, ale do malých sešitků, často povalujících se na zemi, bylo vidět, jaká důležitost jim je přikládána a to především ze strany pedagogů. Někteří z nich začali prezentaci svého ZANu obhlídkou a ukazováním na projekty s komenářem, tenhle měl áčko, tento béčko, tento déčko …
Očekával bych, že si vedoucí ateliérů ve vyšších ročnících sednou dohromady a sepíší seznam požadavků, které by měl student zvládat, když absolvuje první ročník. Je to v jejich vlastním zájmu. I když se pak nedodrží, musí být jasné, co se cvičí, proč se to cvičí a jakým způsobem se to cvičí (náznak těchto pokusů mi byl představen, ale dostačující mi nepřipadal). To poslední podléhá jednoznačně vlivu různých pedagogů a v podstatě unifikovat se to nedá, byl by to nesmysl. Ty první dvě kategorie jsou na tom ale jinak a měla by nad nimi panovat shoda. Když jsem se ucházel o post vedoucího ateliéru v Liberci, naformuloval jsem cíle svého ateliéru takto:

Ambice?
V mém ateliéru se studenti během semestru naučí:
jak odhalit problém hodný řešení (nevěřím na pasivní roli architekta a názor, že témata, problémy, kterými se má zabývat, mu naformuluje někdo klient. I v rámci velmi jasně specifikovaných stavebních programů si musíte vlastní téma hledat sami),
jak se poučit z prací kolegů, kteří se obdobným problémem již zabývali (klíčová fáze, vždycky mě vyděsí odpověď studenta, že žádné reference nehledal ze strachu, že by zjistil, že už někdo jiný dříve objevil to, co on – zde je potřeba s trochou nadsázky říci, že se tak stane vždy, takže se není čeho bát),
jak v tomto procesu odhalování oddělit důležité informace od méně důležitých,
jak tyto důležité informace následně interpretovat,
jak je představit tak, aby jim mohli ostatní porozumět (tohle přece musí umět po prvním ročníku každý, nebo minimálně měl by … pokud ne, naprosto zbytečně vás to bude brzdit a brát vám spousty času v dalších ročnících, kde už se máte věnovat něčemu jinému),
jak spolupracovat s ostatními kolegy (měl jsem radost, že v rámci některých ZANů se toto úspěšně trénuje),

Na sekci Ambice bych pravděpodobně dodnes nic neměnil, možná bych přidal pouze pár dalších. Během studia v USA mě naučili několik věcí. To nejpodstatnější se týká tohoto: Kdykoliv na něco přijdete, a je jedno, jestli je to otázka, nebo odpověď, musíte si to zaznamenat. Textově, graficky, kresebně. A to tak, aby to bylo srozumitelné nejen vám, ale i ostatním. Abyste jim tento svůj objev, který zabral spousty hodin, mohli během pár minut představit. Tak aby vám ho mohli zkritizovat. Závěrečné odevzdání se tak týká představení uspořádané struktury těchto zdůvodněných objevů a kritik tak může zpětně zrekonstruovat váš semestrální myšlenkový postup. Nehodnotí se tedy především výsledek, kam jste se dopracovali (i když i ten je pochopitelně důležitý), ale především proces, cesta, kterou jste prošli (někdy sem možná vložím své amsterdamské deníky, které jsem prezentoval jako finální odevzdávku). Jde přeci o studium, o přípravu, o trénink.
Abych pouze nekritizoval, zaznamenal jsem asi 5 metod, způsobů práce, které mi byly srozumitelné. Ateliér Hlaváček-Hlaváčková: Omezit problém. Soustředit se na jasně definovaný objem. A tím pádem muset trénovat schody, osvětlení a sousedství. Zavřel-Boumová-Ščudla: Atraktivní místo, řeka, program podle každého ze studentů, ale pokus o vytvoření jednoduchého plakátu a obsáhlejšího portfolia. Brožová-Hůrka-Šrámek, tento ZAN jsem jediný neměl možnost nechat si představit, ale i z krátkého pohledu jsem pochopil, co dělají. Krásný. Vědí, o co se snaží. Tvůrčí analýza důležitých prostorových plánů. Kvízová, Fenclová. Zde jsem měl docela dobrý pocit z toho, že umí to své nadšení předat na studenty. Třeba se mýlím, ale mě si obě dámy svým fiktivním zadáním s umělým ostrovem a skálou, soutěží porotovanou studenty, společným modelem a prezentací tužkou, docela získaly. Schleger, Liesler, Rottová – převzatá metodika, proč ne.
Nejčastější stesk, který jsem zaznamenal od studentů, zněl takto: Na škole se vyhazuje, snižují počty studentů, především díky exaktním předmětům. Matematika a deskriptiva. Jde zde totiž ‚objektivně‘ posoudit, zda někdo uspěl, či nikoliv. Já jsem studoval v Liberci v letech 1998-2006. Nevzpomínám si, že by byl někdo ze školy vyhozen z jiného předmětu, než z architektonického, nebo výtvarného ateliéru (tím netvrdím, že se tak nestalo, ale vzhledem k tomu, že si to nepamatuji, nemohlo jít o žádné vysoké počty). Přesto první ročník nebyla žádná selanka, z 31 nás zbylo 9.
Na úplný závěr, jeden možná provokativní názor. Jsem přesvědčen, že ZAN by měli učit především (určitě nejen, ale především) mladí architekti (docela těžce jsem trávil, že někteří starší vyučující říkají studentům děti – možná je pro to nějaké rozumné vysvětlení, ale já ho nevidím), nepříliš vzdálení od studia. Lidé, kteří se do studentských problémů dokážou vcítit, ale sami se již potýkají s problémy jinými. Přikládám seznam lidí, které si v této roli dokážu představit (jsou to schválně dvojice, nebo kolektivy – tak aby se mohli občas zastoupit a o tématech a způsobech výuky vzájemně diskutovat i mimo školu, ve vlastní kanceláři) a věřím, že někteří z nich by na takovou nabídku kývli:

Zuzana a Petr Nacházelovi, Štěpán Valouch a Jiří Opočenský, Ida Čapounová a Jakub Chuchlík, Lenka Křemenová a David Maštálka, Vladimír a Erika Vašutovi, Robust, The Builders, Edit!, Coll-Coll, Manua, Skvadra … Kdybych byl ve vedení školy, o tyto lidi bych maximálně usiloval. Všichni mají málo času, samozřejmě, ale to neznamená, že jsou nezískatelní.
PS/
Uvědomuji si, že jsme viděli prezentaci pouze jednoho semestru, který v mnoha případech navazoval na semestr předchozí (nejsem si jist, že to, že oba semestry učí stejní vyučující, kterým byli studenti navíc abecedně přiděleni, je dobrý nápad) a tak je těžké výsledky hodnotit, proto se k výsledkům také příliš, respektive vůbec, nevyjadřuji.

28 komentářů:

  1. S prezentovanim pouze vysledku jsem se bohuzel setkala i v Liberci na JFK, kde proces prezentovala pouze jedna studentka

    OdpovědětVymazat
  2. jj, je to všeobecný problém, ale myslím si, že je velká chyba, když už v prvním ročníku je ti vlastně vštěpováno, že je to tak v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi jsem se těšil na tento článek, chtěl jsem od něj slyšet věci, které se lidé pomalu bojí říci na veřejnosti (dokonce i na FA). Příjde mně bohužel, že jsem měl asi přehnané očekávání....neříkám, že článek není dobrý sám bych nic podobného nenapsal, jen mě mrzí ta věc,sám ji Adame zmiňuješ v závěru, že se nevyjadřuješ k výsledkům...ono se sice není moc co divit...ale když už si zmínil ty nejlepší Zany mohl si zmínit i ty nejhorší a nebo lépe všechny. Aspoň by měl člověk z vnějšku ucelený pohled...nicméně jsem velmi rád, že si byl vůbec pozván na toto hodnocení...přijde mně to jako dobrý posun a možná se pomalu dostáváme do doby kdy by mohly nastat nějaké změny. Martin Šimek

    OdpovědětVymazat
  4. Dva semestry jsem byl součástí ateliéru Brožová/Hůrka. Ač se mi zdála jejich vyučovací metoda z pohledu laika na začátku 1. semestru dosti staromódní, tak jsem postupně dospěl k názoru, že pro úvod studia architektury to byla v rámci fakulty jedna z nejlepších cest. Mimochodem - převzali učební metodu švýcarského architekta a profesora Pierra von Miesse (v prvním semestru tzv. Kořeny stavby - vytvořit podzemní prostor na základě libreta - nenechat se ovlivnit fasádami; 2. semestr také libreto, vybrat si jeden z prostorových plánů a stavba nadzemní). Práce v ateliéru mě začala bavit. Bylo možno konzultovat s doc.Brožovou, arch. Hůrkou a doktorandem arch. Sigmundem jednak v úterý, kdy jsme měli ZAN a s doc. Brožovou také ve středu, kdy měla druhý ZAN s arch. Šrámkem. Během semestru nám byly zadávaný různé prostorové úlohy. Přednášeli nám o barvě, světle. Měli jsme dvě větší prezentace našich projektů, jedna z nich s profesorkou, která učí Dějiny architektury 20. století na univerzitě ve Francii (bohužel si nepamatuji na její jméno, původem slovenka). Na začátku července ZAN Brožové pořádá týdenní zájezd do La Tourette. Nakonec jsem si tedy výuku tohoto ateliéru skoro zamiloval. Práce některých ZANů zdá se mi být podivná, hodnocení minulého semestru až trapné (kdo rozdal nejvíc áček, byl vyhlášen nejlepším ateliérem - alespoň tak si to osvojil prof. Navrátil), proto jsem vás rád viděl v komisi. Nevím jakým způsobem komise dává škole zpětnou vazbu, ale možná by si tento text mohla doc. Brožová přečíst. Je koordinátorka ZANů, tak by s tím asi něco udělat mohla. P.S. studenti jsou vyhazováni vesměs pouze z matematiky a deskriptívy, ze ZANů dostane F pouze ten, kdo neodevzdal. To je myslím absurdní! JV

    OdpovědětVymazat
  5. Zmínil jsem ty ZANy, které považuji za dobře vedené. Doufal jsem, že je z toho samozřejmé, co si myslím o těch ostatních. Snažím se svoji pozornost věnovat tomu, co považuji za kvalitní. Tedy i tu kritickou.

    OdpovědětVymazat
  6. Ja bych vyucovani na FA prijala, dalo by mi to sanci neco posunout.

    Pride mi dobre, ze Adam nezminuje tzv. "odstrasujici priklady". Je mnohem podnetnejsi mluvit o tom, jak to byt ma, nez o tom, jak to byt nema a nekoho se tim zbytecne dotknout misto toho, aby ziskal entuziasmus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych to jako student prvního ročníku naopak uvítala. Hodnocení vyšších ateliérů a názory na jejich kvalitu jsou prezentovány běžně. O tom, že ZANy vůbec někdo hodnotí nám po prvním semestru naši cvičící ani neřekli, zřejmě výsledek nebyl tak skvělý, aby ho chtěli sdělovat.(Osobně nevím, co si o tom myslet) Dozvěděli jsme se o tom až od jiných prváků, kterým se pozicí v pomysleném žebříčku jejich vedoucí pochlubili. Výsledky mé práce i se známkou si může prohlédnout každý, kdo jde po chodbě, proč to neplatí i obráceně, proč výsledky člověka, který mě měl celý rok vést nikde uvedené nejsou?!

      Vymazat
    2. Me prijde spis divny, ze si tve hodnoceni muze precist kazdy, kdo jde po chodbe. Je samozreme v poradku, ze si kazdy muze prohlidnout tve vysledky formou vystavy...

      Vymazat
  7. Marně přemýšlím, proč je takový rozdíl ve způsobu selekce studentů mezi ČVUT a TUL. Naprosto s vámi souhlasím, že studenti by měli na škole končit kvůli ateliérům, nikoli kvůli nezvládnutí řezu parabolickým konoidem. U nás se NIKDO nebál vyhození ze ZANu. Netuším, jak je možné mít první ročníky takto nastavené. Chápu, že z 300 přijatých se do magisterského stupně vejde pouze 150, tak to musí někde vyházet, ale volba oněch kritických předmětů nebyla úplně ideální. Neříkám, že matematiku a deskriptivu nebudeme potřebovat (alespoň nějak přeneseně), ale pokud se v týdnu po odevzdávkách píše poslední test z geometrie, najde se mnoho studentů, kteří místo dotažení projektu do konce zvolí pokud možnost nejsnazší a nejrychlejší metodu, projekt narychlo dodělají a zbytek týdne rýsují. Pár dní před odevzdávkou bylo jasně vidět kdo má prioritu udržet se na škole (rýsuje) a kdo udělat co nejlepší projekt. Samozřejmě pak lidé, kteří zvolili druhou možnost u testu vyhoří. Nevím, jak z toho v současném systému ven.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako prvák z FA bych pár návrhů měla - aspoń na částečné zlepšení.. Stačilo by tolik nevázat financování VŠ na počet studentů. Stačilo by nebrat 300 lidí, aby jich vždy 150 vyhodily, navíc na deskriptivě (upřímně, matika tu zas tak hrozná není). Stačilo by neupravovat si dle libosti VŠ zákon/směrnice ohledně počtu pokusů apod(zkouška 3, klasák 2). Kupodivu deskriptiva - nejtěžší předmět je "pouze" klasifikovaným zápočet, v prváku dva rysy (pěkně vám ten stres roztáhnou přes celý semestr, nemožnost opravy) a test (oprava pouze od určitého počtu bodů)-houby dva pokusy, ve druháku zase dva rysy a seminárka - nic z toho se nejmenuje test, nic z toho se neopakuje - jeden pokus a dost :-)

      Vymazat
    2. Obávám se, že s financováním asi moc neuděláme. Jinak nemohu než souhlasit. Naše vedoucí tvrdila, že od příštího roku by se to mělo nějak změnit aby nebyl ZAN tak omezován těmito předměty. Jak už neřekla, ale doufám, že to alespoň trochu pomůže.

      Vymazat
    3. Vidíš, a my starší co jsme si všechny tyto předměty zopakovali zas máme pocit že matika je po personálních změnách vyšroubovaná ad absurdum, kdežto deskriptiva má konečně zvládnutelné parametry k získání zápočtu, pokud člověk dře stejně jako předchozí semestr samozřejmě. Zrušili několik testových rysů, které letos snad až vtipně, najednou, prohlásili za "nepřesné a tudíž nevhodné do testu" a nahradili je jednoduššími a tak dále.. Loni a o x semestrů dříve byste, asi, plakali ;)

      Vymazat
    4. To, že se obtížnost přelila z deskriptivy do matiky ovšem na celkovém stavu nic nemění :). Pokud to v minulých letech bylo tvrdší, je to jen dobré znamení, že se o tom ví a něco se děje.

      Vymazat
    5. Taktak, z bláta do louže :) Tak snad už brzy přijde generace, která nebude zmatená, že na architektuře nedělá především architekturu, ale 90% času rýsuje, počítá, rýsuje a počítá,..

      Vymazat
    6. Já bych zase jako druhák nesouhlasila s tím, že matika je lehčí než desriptiva. V minulém semestru skončilo na matice asi 60 lidí, ale neznám nikoho, kdo by neudělal napodruhé desku, ještě o tolik lehčí, než loni. Neuděli ji snad jenom lidé, co věděli, že skončili na matice, tak se přestali snažit...

      Vymazat
  8. Na FaSTU (Bratislava) sa skoro vyhradne vyhadzuje na teoretickych predmetoch (deskriptiva, stavitelstvo...) , osobne som nezazil komisiu keby niekto neobhajil a ak nie, tak o dva tyzdne neskor je moznost nahradnej obhajoby, co vacsina uz spravi. pointa je ze atelier sa neberie ako jadro, ale ako jeden Z predmetov a to aj legislativne. Osnovy su prespikovane milionom teoretickych predmetov (7-8) za semester mi pride naozaj privela) a to potom aj v pocte kreditov iba devalvuje vyznam atelierov. Pre porovnanie v Belgicku je nezakonne posudzovat studentov jedneho atelieru inou komisiou (studenti to v minulosti napadli na sude - nieco u nas asi nemyslitelne), preto ak clovek neobhaji (co je caste), musi robit cely atelier znova o rok, aby mal rovnake podmienky ako ostatni. Btw kreditovy system je celkom uzitocny na porovnanie vahy predmetov - zatial co na FaSTU ma atelier 7 - 10 (cize iba mozno o 2 viac ako niektore teoreticke), v belgicku 15 - 20 (iba tieto mozem porovnat, neviem ako je to v CR). som rad ze tam uz niesom

    OdpovědětVymazat
  9. Nevím, nakolik tomu tak skutečně je, ale připadá mi, že na koncepci výuky na FA se dost projevuje vliv architektů přicházejících do akademického prostředí z vnějšího “tvrdého” světa. Zásadní je prostě to, aby byl student schopen postavit dům a odevzdat projekt v kvalitě, která uspokojí investora. Kvalita skutečná je kdesi v druhé řadě, teoretická obhajoba práce je naprosto podružná. Z toho poté vyplývá i časová dotace jednotlivých předmětů a hlavně množství a náročnost zadávaných úkolů. Některé předměty (PS, ST, NK, PAM, TZB...) jsou přeceněny, další se v omezeném prostoru drží na slušné úrovni (DA, DU, U …), jiné (NS, AK, SOC …) jsou v tragickém stavu a rozpitvat to by vydalo na mnoho článků a polemik. Problém ZANů vnímám v tomto kontextu. Mladší vyučující mohou pomoci pohnout nejen se stavem prvních ateliérů, ale hlavně nastolit otázky ohledně koncepce výuky jako celku. A ten, kdo by měl začít změny požadovat, jsme my, studenti. Ovšem ne prváci, ale my ostatní, nad kterými nevisí bezprostřední hrozba DG a matematiky.

    OdpovědětVymazat
  10. Čím více Vašich článků čtu a čím více zkušeností slyším od brata a jeho spolužáků z FA ČVUT, tím méně mám chuť se za rok hlásit na architekturu v čechách :) Jak je na tom vlastně s architekturou VŠUP?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na VŠUP je to určitě o mnohem svobodnější atmosféře a člověk se od začátku může hodně koncentrovat na navrhování aniž by se musel bát, že ho na konci prváku vyhodí kvůli matice/deskriptivě, ale zase je relativně malá šance se tam dostat - opačnej přístup (na ČVUT spoustu lidí naberou a pak je vyhazujou - taky na tom něco je, ale člověk by do toho měl jít s tím, že si tohle riziko připustí). Určitě bych zkusil ten Liberec být tebou. Osobní zkušenost mám jen s ČVUT, a to třísemestrální a ne úplně dobrou. Nová budova zavedené systémy nezměnila, jak spousta lidí doufalo, ale pořád je to tam asi lepší než na spoustě jiných vysokých škol u nás.

      Vymazat
    2. Tu malou šanci si uvědomuju, takže VŠUP beru spíš jako náhodu. Spíš jsem chtěl slyšet i nějaký názor na VŠUP a ne jen o ČVUT a TUL (díky:)). Každopádně zkusím jak ČVUT, tak TUL i VŠUP. Třeba si budu vybírat, nebo si taky budu hledat jinou záchranu, to se ukáže po zkouškách.

      Vymazat
    3. Jestli máte možnost studovat v zahraničí architekturu tak neváhejte ani vteřinu. Jen si pečlivě vyberte vhodný program a školu.

      Vymazat
  11. Měl jsem štěstí na náročný ZAN pod vedením mladé architektky Boumové, která jako nedávná absolvent školy měla jasnou představu o tom co (ne)umíme a jak nás připravit na budoucí samostatnou práci v ateliérech.

    Po celé dva semestry po nás byla vyžadována práce na menších úkolech, jasně definovaných, které nebyl problém zvládnout s našimi znalostmi. Pokud tomu bylo jinak, napřed jsme se to naučili - např. s autocadem jsem se naučil víc v ateliéru, než v předmětu CAD. Nejvíc mě asi posouvala neustálá nespokojenost arch. Boumové, od každé konzultace jsem odcházel se spoustou nápadů a otázek - jak o tom přemýšlet, co vylepšit, vyzkoušet víc variant...
    Velký důraz byl kladen na výstup - jak na grafické zpracování, tak výpovědní hodnotu, ale nebyl nám diktován prostředek ani styl. Hodnocení pak probíhalo děkanem, který naše projekty ani cestu k nim neznal. Během několika minut vysvětlit co jsme dělali a jak k tomu dospěli - pro mě osobně zajímavá zkušenost, jestli dokážu v krátkém čase prodat svoji půlroční práci, pro někoho naopak nespravedlivé a plytké hodnocení.
    ZAN jsem považoval za svůj hlavní předmět a věnoval mu spoustu času i na úkor ostatních předmětů, ale to bylo čistě moje rozhodnutí, neberu studium na FA jako závod a raději si ho o rok protáhnu.

    Vždycky když mluvím (= stěžuju si) o zvráceném systému vyhazování na matematice a deskriptivě s nějakým starším studentem, setkávám se prakticky se stejnou reakcí: 'My si tím taky museli projít a šidit ateliér, sice se nám to taky nelíbilo a spousta nadaných lidí skončila, ale proč by jste to měli mít jiné, my to museli zvládnout...' - to si myslím, že je příznačný přístup ke změnám na FA.

    Jsem ale příjemně překvapený složením poroty, vždycky jsem si myslel, že je to hodnocení interní poroty složené (teď přeháním) málem ze sekretářek ústavů, hodnotící vizuální libost modelů a plachet. Už to snad vypovídá o snaze ke změně, která ale přicházi zoufale pomalu.

    OdpovědětVymazat
  12. Není klíč K problému v systému přijímání na FA ČVUT? Asi bych byl pro větší selekci hned na začátku. Uvedu můj příklad - v testu z matematiky a deskriptivy jsem totálně pohořel, ale díky výtvarné části přijímaček (nic tvůrčího - cvičení na perspektivu a kompozici které se dalo dopředu naučit, zadání stejné jako několik předchozích let) a nějakému testu všeobecného rozhledu jsem dostal víc jak 50 bodů a tudíž jsem ani nemusel prezentovat svoje práce a mluvit s komisí. Ze školy mě samozřejmě vyhodili z matiky a deskriptivy. Asi jsem měl vzít jako varování tu určitou část přijímaček, ale když přijímačky neodpovídají rozložení nároků při studiu, je to problém. Pro studium je určitě důležitá cílevědomost, v současném systému kdy talent na ZAN není tak důležitý se ambiciózním lidem bez nadání na navrhování daří pokračovat díky úsilí v exaktních předmětech dál, někteří z nich dokonce nedostatek talentu v ZANU i doženou díky pracovitosti. Otázka je, jaké absoloventy by měla škola produkovat, jestli je v pořádku když ji dokončí člověk co postrádá estetické cítění a nedokáže o problémech přemýšlet. Nechci aby to působilo moc zahořkle, byla to dobrá zkušenost, ale od dalšího studia architektury mě odradila. Možná to je tak dobře, ale pořád nevěřím, že by takhle měla výuka probíhat.

    OdpovědětVymazat
  13. Mám radost z diskuze i z hodnocení ... paradoxně ... jsem jedním z pedagogů nezmiňovaných zanů, takže tuším, co si o našem zanu Adam Gebrian myslí :-)
    Vážím si formy kritiky. Vyzdvihnout kvality ostatních je pro mě cennější a do budoucna konstruktivnější. Věřte nebo nevěřte, ale najít správnou cestu, jak učit Zan je nesmírně těžké. Snažit se, aby si studenti prošli rámcově vším, byť ne do velké hloubky? A předpokládat, že z naivity prvního ročníku "vyrostou" - dospějí. Nebo zaostřit a vybrat základní problémy a vytvořit jednoduché zadání, které jsme v daném časovém limitu a na základě vyspělosti studentů schopni zvládnout dokonale? A doufat, že to co jsme zcela vynechali, potká v dalších ročnících v ateliérech.... zdá se, že to je asi bezpečnější cesta. Už několik let toto hledání probíhá a k nacházení správné cesty, myslím, mají právě pomoci tato externí hodnocení. Proto si jich vážím a hlavně si vážím slovního hodnocení, protože jen to může být motivační. První hodnocení totiž proběhlo jako známkování bez komentáře a bylo dobré jen k víření emocí.
    Jsem ráda, že jako hlavní kritika zazněla absence představení procesů. Asi je to zvláštní, pro mě je překvapení, že někoho zajímá víc než výsledky - zda jsou dobře půdorysy, grafika ... to si upřímě beru k srdci.
    Analýzy území jsme v našem ZANu dělali a troufám si tvrdit, že opravdové analýzy, nejen fotky ... jen jsme je nechávali v pracovní skicovité formě, což nepovažuji za závadu ... jen v té čtvrthodince na to nějak nepřišla moc řeč.
    Co mě opravdu těší, je názor pana Gebriana na to, že by zan měli učit mladí lidé ... já slyšela několikrát názor naprosto opačný.
    To, že máme studenty oba semestry považuji osobně za klad, právě proto, že můžeme navazovat, každý semestr se soustředit na něco jiného, individuálně studenty motivovat k lepším výsledkům v těch věcech, které poznáme jako jejich slabinu. Neztrácíme čas seznamováním se, odhalováním individuality každého (vzhledem k tomu, že času je opravdu málo). Spíše by se mi možná zdálo užitečné, kdyby komise byla totožná v zimním i v letním semestru.

    OdpovědětVymazat
  14. Ještě bych ráda reagovala na otázku, jak je možné, že pedagogové vypisují zkoušky v semestru v době zanů. Dotyčnému podagogovi jsem rázně, ale slušně napsala prosbu týkající se jeho zkoušek a neobdržela jsem žádnou odpověď ... myslím, že si dokážeme každý odpovědět na výše položenou otázku.
    Druhou věcí je, že v době kosů, kde musí být vypsány termíny zkoušek, systém pedagogovi umožní takto zkoušky vypsat.
    Včera na sborovně zanů bylo přislíbeno, že se to bude ještě řešit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za věcnou, nevztahovačnou reakci. Oceňuji. Ať se daří.

      Vymazat
  15. Konkrétní shrnutí postřehů z prohlídky sedmnácti ateliérů ZAN na FA ČVUT:

    Cením si pestrosti, což doprovází fakt, že ne všechny ateliéry mohou být výborné. Aby jeden mohl vyniknout, tak zákonitě musíme nacházet i slabší články. Chci vyzvednout to, co mě na vedoucích (potažmo celé škole zaujalo) a případně se podělit o vlastní zkušenosti z Liberce. Překvapilo mě, jak moc vedoucích si stěžovalo, že jsou studenti zatěžování ostatními technickými předměty. Možná jde o preventivní výmluvu studentů, aby se od nich tolik neočekávalo a nemuseli v ateliérech příliš pracovat. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že z nově příchozích studentů čiší nejvíce energie. Jde o to ji podchytit, podpořit a správně nasměrovat, což nemůže nastat, když se mají práci věnovat pouhé čtyři hodiny v týdnu. Na prvních krocích záleží. Může se hodně podařit, ale i zkazit. Nově naučenému se těžko odvyká, proto je v Liberci ateliéru věnována velké priorita. V rozvrhu jsou ateliérové práci vymezena čtyři dopoledne v týdnu, z čehož intenzivní konzultace probíhají dvě odpoledne a finálních prezentací se účastní vedoucí všech ateliérů. Neúspěch v ateliéru automaticky znamená konec v celém studiu.

    Z vlastní zkušenosti vím, do jak obtížné role jsou stavění vedoucí úvodní architektonických ateliérů. Neznám zaručený recept a také nechci odsuzovat způsob práce ostatních pedagogů, proto bych rád vyzvedl ty ateliéry, které mě během čtvrtečních obchůzky nejvíce oslovily. Ti mohou ostatním posoužit za vzor.

    Jednoznačně nejlepší pocity jsem si odnášel z ateliéru Kvízová / Fenclová. Nejen z výsledné prezentace, ale i způsobu práce v celém semestru bylo vidět nadšení a radost, kterou paní architektky předávaly dál. Energie předaná studentům se jim bohatě vrátila zpět. Doporučuji vedení, aby paní architektky podpořilo, aby neustupovaly tlaku studentů a nadále trvaly na ručním zpracování ateliéru (tužka, akvarely, apod.).
    Interní ateliérová soutěž, která byla čistě v režii studentů, i jednodenní workshop pro práci v měřítku 1:1 přidává přidává již tak skvělému ateliéru na dalších hodnotách.

    Skvělý pocit jsem si také odnášel z ateliéru Zavřel / Boumová / Ščudla. Na první pohled bylo vidět, že práce bavila jak studenty, tak pedagogy. Zároveň se ukázalo, jak důležitá je správná volba zadání. Za pevně stanovených pravidel ponechat náplň na studentech, aby se mohla naplno projevit jejich kreativita a dospěli k tomu, že pracují na tom, co je samotné nejvíc zajímá. Uprostřed semestru proběhl cyklus přednášek o modelech a způsobech prezentace, což lze doporučit i ostatním ateliérům, příp. Zavést pro všechny jako nepovinný předmět. Přeji ateliéru dostatek energie i do dalších semestrů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom, že by studenti používali hodiny a hodiny strávené na rysy z deskriptivy, počítáním matematiky nebo v nekonečných řadách na konzultace jako výmluvu k nic nedělání do ateliéru mi přijde víc než tristní. Logicky, pokud jsme si vybrali tento obor, očekávali jsme maximálně kreativní práci a věřte že ten schizofrenický pocit každého studenta architektury, konkrétně tedy na čvut, kdy je jasné, že pokud se chce VŮBEC NĚKDY k oné kreativní práci dostat, musíte si kupříkladu odložit ateliéry o rok později a věnovat se jen technickým předmětům, je víc než frustrující.

      Vymazat