Finanční krize a několikanásobně silné obavy z ní vedou v oblasti stavění k zajímavému, nepříliš povzbudivému důsledku. Staví se nejpomaleji v moderní historii. Respektive dokončování staveb se neuvěřitelně vleče. Mluvil jsem asi s dvaceti architekty o jejich produkci za poslední tři roky. Všichni mají několik realizací rozestavěných, žádná není dokončena. Pokud bude vše pokračovat stejným tempem, nebude se třeba brzy stavět vůbec. Úplně nás všechny (investory, architekty, politiky, úředníky, stavební firmy) vytíží starání se o již postavené, rozpadající se, rekonstrukci potřebující, nevyužité. Dojde k přeskládání výdajů podle priorit (např. neustále se zdražující potraviny) a stavění nového mezi novými prioritami 21. století rozhodně nebude, alespoň v Česku. Obecná obliba rekonstrukcí a obecná nenávist novostaveb to jednoznačně potvrzují. Stavění je asociováno s narůstajícím prostorovým komfortem. S požadavky na větší množství interiérového prostoru na jednoho člověka. V Šanghaji za posledních dvacet let narostl ze 4m2 na 13. K americkým 65m2 to má ještě stále daleko. Tento trend je dnes jednoznačně viditelný v tzv. rozvíjejícím se světě. Do této skupiny Česko nepatří.
K cenám potravin. Historicky vznikala města na nejlepších místech, v blízkosti úrodné půdy. Dnes žije více než 50% obyvatel ve městech. Jinými slovy, tato původní historická jádra prudce narostla a několikanásobně expandovala do svého okolí. Právě na úkor kvalitní zemědělské půdy. V dohledné době bude žít ve městech 60, 70% obyvatel. Celkové množství lidí přibývá, množství kvalitní zemědělské půdy prudce klesá. Produkce potravin je tak zajišťována pomocí "půdního dopingu". Pochopitelně to povede k prudkému nárůstu cen. Jsem docela vážně přesvědčen, že zemědělství bude opět perspektivním (možná tím úplně nejdůležitějším) oborem v blízké budoucnosti.
[Ondřej Hojda]
OdpovědětVymazatDíky - je povzbudivé, když se architekti občas zamýšlejí nad podmínkami, které vůbec umožňují fungování jejich profese. V Čechách to není moc časté, zvlášť když se to nějak týká ekologických témat.
Pokud se cena zemědělské půdy začne zvyšovat, omezí se její zastavování, což bychom - pokud bychom se chovali racionálně - udělali už teď. Jako ohrožení architektury bych to ale nevnímal: "Stavění nového" budou víc konverze, přestavby, stavění na brownfields. Krize znamená podle mě i možnost začít stavět prozíravěji a uržitelněji. To neznamnená, že ji využíváme.
Vynikající a důležitý text vyšel před časem z pera Václava Cílka: http://respekt.ihned.cz/?p=R00000_d&article[id]=53145800. protože je přístupný jen pro předplatitele, dovolím si kousek citovat:
"Ceny půdy celosvětově stoupají, ale u nás, přestože jsme členy Evropské unie a cizinci tu mohou půdu nakupovat, klesají! Děje se to právě kvůli erozi svrchní, nejúrodnější části půdy. Například v jižní Anglii stál akr (zhruba 4000 m2) zemědělské půdy před šesti lety tři tisíce liber, dnes vyjde na 8500 liber (asi 240 tisíc Kč) a ceny dál šplhají vzhůru. Naproti tomu na jižní Moravě za poslední dva roky klesla cena půdy z 120 na 100 tisíc korun za hektar (10 000 m2), což je šestkrát méně než ve zmíněné Anglii. V Německu mohou být úrodné půdy dokonce až desetkrát dražší než u nás. Česká a moravská půda tak patří mezi nejlacinější v Evropě a její cena nekopíruje vývoj v ostatních zemích.
I proto se negativní trendy nedaří otočit. Rychlost zastavování zemědělské půdy se od roku 2000 zvýšila. Všechny politické strany předem ustupují developerům, kteří dosahují největších zisků právě na levných zemědělských půdách, kde koupí metr čtvereční za deset korun a prodají za tisíc. Většina českých zemědělců ztratila k půdě vztah, takže okolí je stále nazývá „jezeďáky“. Půda se ničí hutněním, chemizací i špatnou orbou."
Někteří architekti jsou egoističtí kreténi, kteří tahají investory do nesmyslných rozhodnutí. I architekti jsou zodpovědní za stav společnosti. Kdyby přemýšleli v souvislostech...
VymazatBodejť by lidé neztráceli vztah k půdě, když si neváží práce zemědělců.
Všichni by chtěli být manažeři, ředitelé, obchodníci...
Nepřeji nikomu nic zlého, ale trochu bídy a hladu by neškodilo, pro to, aby se lidi trochu probrali, a uvědomili si a přeházeli hodnoty.
abych tu zas prudil s Duanym - "urban agriculture is the new golf".
OdpovědětVymazat(mysleno tak, ze lide uz nechteji bydlet vedle hriste, chteji bydlet vedle komunalni zahrady)
co se tyce m2 na osobu - je rozdil mezi postavenym a uzitym - americka ekonomika je dlouhodobe tazena dolu svym neudrzitelnym modelem urbanizace a cinska bude brzy nasledovat - miliony bytu se sice stavi, ale to neznamena ze v nich nekdo bydli, nebo bydlet bude.
jinak po sesti mesici v shanghaji bych konec staveni rad uvital i tady, treba bych zase nekdy poznal co je to vikend.
Ten prostor je přeci zajímavý. Mně těch 65m2 na jednoho člověka přijde až nepříjemně veliký. Podle mě jsou tata čísla ve Státech nadhodnocena. V té Šanghaji by mě zajímalo, kam až to číslo dojde.
OdpovědětVymazatJakože existují normy pro minimální prostory, musí také někde být sepsáno maximální prostor, v kterém se člověku neudělá špatně z toho volného prostranství.
Extremni priklad: Ovsem, ze se to neda srovnavat se situaci u nas, je Svycarsko - kazdy kanton ma limit (procentuelni napr. jen 5 procent) pudy ci nemovitosti, kterou smeji kupovat cizi statni prislusnici (ci firmy). Dlouhodoba podpora lokalnich zdroju, "tradicniho" zpusobu zivota, a krajiny apod. je vsak nejhlavnim nastrojem! Napriklad v horskych oblastech - mas kravy, mas pro ne nove postaveny pribytek, dostanes podporu skoro automaticky, ne na svuj dum, ale na ten "chlev". Zaroven vsak muzes podnikat i v jinych oblastech. Tu zkusenost by bylo dobre privezt sem.
OdpovědětVymazatMožná se to dá shrnout takhle: V česku stále vítězí kvantita nad kvalitou.
OdpovědětVymazatDokud nám nebude vadit, že kupujeme a jíme nekvalitní jídlo, nebude mít v česku zemědělství velkou šanci. Zemědělská půda bude levná, nejlepší způsob jak na ní vydělat bude stále prodat ji jako stavební pozemky.
Nízká kvalita v Česku prodávaných potravin nás zatím nenutí k vlastní kvalitní zemědělské výrobě ani ke změnám daňových nebo dotačních programů pro zemědělce, které jsou nyní zaměřeny hlavně na údržbu krajiny, jinými slovy na to aby zemědělci hlavně nic neprodukovali. Zěmědělská půda proto nemá cenu.
Tomu odpovídá trend zvětšování zastavěné plochy měst. Hlava nebere, kde se vezmou stavebníci pro obrovské množství stavebních pozemků navržených v nových územních plánech měst.
Příklad, který mě k téhle úvaze dovedl:
S jedním svým klientem, jsme bilancovali možnost postavit byt na okraji centra malého města, v zastavěném území v blízkosti nádraží, bytovek, průmyslových skladů, kde klient vlastní pozemek s nevyužitou dožívající průmyslovou stavbou. Investici a provoz jsme srovnávali s možností koupit za městem půdu, která byla v zadání územního plánu navržena jako zastavitelná, a postavit na ní nový domek. Porovnáním stavebních nákladů, provozních nákladů a odhadu tržních cen obou stejně velkých hotových staveb (samozřejmě včetně řešení vody kanalizace atd.) vyšel líp domek za městem.
Zdravím,
Vojtěch Šrut