"V USA nejsou školy, věznice a nemocnice navrhovány architekty. Tyto instituce jsou chápány jako společensky příliš důležité na to, aby jejich návrh mohl být architektům svěřen."
Jeff Kipnis
Napadlo mě to nedávno. V Česku architekti nenavrhují obrovské stavby realizované za velké peníze, ani ty nejmenší, u kterých si stavebník často myslí, že na architekta nemá, že je příliš drahý a že to, co se chystá realizovat je jen taková drobnost, a to zvládne sám. Architekti tedy navrhují pouze to mezi. Hledají řešení na investice průměrné velikosti. U velkých investic se vyvinulo několik způsobů realizace, z nichž ani jedna evidentně nepovažuje práci architekta za důležitou. Buď se dělá tendr, výběrové řízení na dodavatele (stavební firmu), který si následně naprosto netransparentním způsobem přivede svého "architekta", či stavebního inženýra (viz realizace stanic pražského metra), nebo se zakázka účelově krájí (tak aby se vešla do předem požadovaných finančních limitů), nebo se soutěží o návrh (ale rozhodující kriteria představuje výše obratu dané firmy za uplynulý rok, profesní pojištění, reference, levnost a rychlost provedení). Zkrátka, čím větší investice, tím menší pravděpodobnost kvalitního výsledku po stránce architektury. Není to však dáno neschopností architektů, ale již samotným způsobem organizace pořízení návrhu. Rovina je jak známo dána třemi body, a tuto trojici v oblasti stavění představuje klient - architekt - dodavatel. Bohužel ta prostřední noha je dnes doopravdy dramaticky kratší a následky vidíme všude kolem. Je jedno, jestli to bude nový kampus Univerzity Karlovy, rekonstrukce Klementina, rekonstrukce Národního muzea, nebo výstavba nového depozitáře Národní knihovny. Smůla je, že ty největší věci a rovněž ty nejmenší (detaily) nejvíce ovlivňují náš každodenní život. Architekti se na tvorbě prostředí, ve kterém žijeme, podílejí čím dál tím méně.
PS
Co se velkých zakázek týče, je tu ještě jedna neradostná skutečnost. Velké firmy (a je jedno, zda mluvíme o dodavatelsko-stavebních, nebo inženýrsko-projekčních) mají vždy vytvořené specializované oddělení na shánění zakázek. Tito lidé nedělají nic jiného, než že se pravidelně setkávají s potenciálními vypisovateli. Netřeba hned mluvit o korupci, stačí osobní známost. Nejlepší způsob jak v Česku cokoliv ovlivnit. To je něco, co standardní architektonické kanceláře, které se snaží orientovat na kvalitu návrhu nemohou nabídnout. A proto se k těmto zakázkám v současném systému (až na naprosté výjimky) nedostanou.
S prispevkem samotnym souhlasim, ale trochu me zarazi Kipnisova charakteristika problemu verejnych budov v USA. Architekti je prave delaji, bohuzel proces vyberu dane firmy je uz nekolik dekad postaveny na tom ze se vybira pouze z firem ktere se kvalifikovaly do uzsiho vyberu, na zaklade predchozich zkusenosti s danou problematikou. To vede k velice uzke specializaci, kde firma ktera nema za sebou aspon nekolik postavenych skol/nemocnic, atd. nema sanci dostat zakazku. Verejne budovy proto jsou staveny prevazne firmami ktere nic jineho nestaveji a vicemene jen obmenuji prechozi navrhy bez ohledu na teren (ten se stejne zaveze 'red dirt'), nebo podnebi (vnitrek budovy je stejne celorocne klimatizovan a z duvodu 'bezpecnosti' hermeticky uzavren). Kvalita je navic jeste vic snizena cenou, protoze samozrejme vyhrava ta nejnizsi.
OdpovědětVymazatVyber skola-vezeni-nemocnice mi spis prijde vtipny tim, ze se v USA ve velke vetsine tezko da rozeznat co je co - vsechny tri zminene typy instituci vypadaji dost stejne, cmu budova bez oken, uprostred obrovskeho parkoviste obehnana ostnatym dratem. (samozrejme obcas se objevi osvicene skolni vedeni a budova vypada jinak, ale to je bohuzel velka vzacnost, obzvlast mimo obou pobrezi.) I kdyz je v CR velky problem s kvalitnimi verejnymi (a velkymi) budovami, je paradoxni ze to z pohledu USA vypada jako sotva dosazitelny raj na zemi.
(pardon za delsi odbocku trochu jinam, ale na probirani problematiku verejnych budov v USA mam trochu uchylku :)