dochvilnosti, spolehlivosti a obezřetnosti současných studentů.
"Co můžeš odložit na zítra, odlož na pozítří a získáš tak dva dny volna."
Oscar Wilde
Celý život dělám všechno na poslední chvíli a většinou pod vnějším tlakem. Na základní škole jsem nikdy neudělal prvně domácí úkol a pak si šel hrát. Výraz "domácí úkol" mi doopravdy zní jako kontradikce, když jsem je všechny dělal druhý den ve škole. A co je důležitější, rozhodně jsem v tomto přístupu nebyl nijak výjimečný, spíše naopak. U současných studentů mám ale pocit, že se situace změnila a chovají se jinak, daleko zodpovědněji. Začátkem srpna jsem dostal sms, že jsem dosud nevypsal elektronické zadávání klasifikovaného zápočtu (každý kdo zná STAG tuší, že se mi do toho vážně nikdy nechce) a ať to urychleně udělám, že to musí být do sedmého vyřešeno. Až pak jsem zachytil to druhé slovo. Do sedmého září. Musím říct, že mě to lehce pobavilo. Zpráva měla naléhavý tón a bavíme se o něčem, co má termín za více než měsíc (aspoň, že se nepředstírá nějaký bližší fiktivní termín, jak tomu v Česku bývá často zvykem). V pořádku. Na druhé zamyšlení jsem došel k názoru, že to dělají správně. Věci se mají řešit v předstihu, když je to možné. Snižuje to riziko, že to dopadne špatně. Já se to sice už nikdy nenaučím, ale je fajn, že nastupující generace touto (za komunismu vybudovanou?) deviací netrpí.
Ale je rozdíl připomínat někomu JINÉMU jeho povinnosti, než včas plnit ty SVOJE. Připomenu = vyvinul jsem aktivitu = jsemz obliga = svědomí je tiše.
OdpovědětVymazatJsem současný student. Věci plním včas, ale nemyslím si, že by to byla známka celé mé generace (lépe řečeno, všech spolužáků. se kterými jsem přišla do styku).
OdpovědětVymazatJá jsem prostě příliš velký nervák na to, abych něco dodělávala pozdě. Začnu co nejdřív, kdy všichni ostatní ještě ani nezačali na dalný úkol myslet. Pracuju, pracuju, třikrát předělám, protože se mi to nezdá.
Tři dny před odevzdáním se
a/vysmívám ostatním, že mají oteklé oči a usínají během hovoru, protože se snaží stihnout nestihnutelné
b/ mám oteklé oči a usínám během hovoru, protože jsem ve fázi tohle-ještě-trochu-upravím-a-tohle-chce-vylepšit-detail
Nevím, kdo je na tom lépe, jestli já nebo spolužáci. Oni nad projektem stráví tři těžké dny a pak detaily upravují po termínu na základě profesorovy výtky.
Já na tom pracuju dlouho, poslední týden mám taky těžký, protože dodělávám právě ty detaily, abych to odevzdala hotové.
Pravda je, že bývám chválena za to, že v mojí práci je vidět vývoj, postupné zdokonalování. Kdybych měla hotovo za týden, vývoj by asi moc patrný nebyl.
Uff, docela jsem se rozepsala. Dneska ses mi tématem strefil do noty :)
Tak jen krátce zareaguji na předchozí odkazem na starší text: http://ag-ent.blogspot.com/2010/05/o-uceni.html
OdpovědětVymazatDěkuji za tip, budu mít o čem přemýšlet. A uvidí se, jak se poperu s Libercem.
OdpovědětVymazatv prokrastinaci komunismus pracky nemá. až dnešní skutečný socialismus udělal z prokrastinace omluvitelnou chorobu.
OdpovědětVymazat