SuMo 43 / O oblékání

"Jen velmi povrchní lidé nesoudí druhé podle vzhledu."
Oscar Wilde

"Trying to look good limits my life."
Stefan Sagmeister

"Prostor je po šatech hned ta druhá vrstva, kterou kolem sebe máte."
David Kopecký

"Tato doba počínala kamenným dávnověkem a končila kolem roku 1900, kdy velký mistr Jan Kotěra vstoupil do Prahy. Ujal se vlády nad mladými architekty po odstoupivším prof. Ohmanovi. Jan zavrhl renaissanci, barok i salát. Vyslovil své hluboké opovržení nad haveloky a širáky. Zavedl cylindr. Během času každý jeho žák honosil se „postupně“ touto drahocennou pokrývkou hlavy. Opatřovali si jej opravdu postupně, neboť první, kdo se odhodlal k tomuto významnému a nákladnému činu, byl tehdy známý grand seigneur O. Novotný. Za rok poté jej s mírnou slevou odstoupil spolužákovi a koupil si nový. Tímto způsobem se časem ocylindrovala celá Kotěrova speciálka. Tak se šířil lesk a sláva českých architektů a jméno Kotěrovo letělo po celé Evropě ...

... Po dobu mých studií byl udavatelem elegance známý krasavec Jóža Gočár. Jóža své místo se ctí zastával. Tento mladý muž (pozn. koho by dnes napadlo, že Gočár byl kdysi mladý) nosil cylindry jen od Hessa, jako Kotěra. Lakýrky od Papeže, jako Kotěra a šil mu též krejčí prof. Kotěry."
Josef Mayer

Je to už pár let, co jsem ve zprávách na ČT zaregistroval kritiku soutěže na Národní knihovnu v podání tehdejšího předsedy České komory architektů (ČKA) Dalibora Boráka. Druhý den jeho kritiku ostře odmítl Jan Kaplický (který si kritiku soutěže bral velice osobně). Zajímavé bylo ale jeho zdůvodnění, znělo přibližně takto: "Někdo s mastnými vlasy, culíkem a navlečený do saka o pár čísel většího, mi nebude dávat kázání o estetice ..."

Myslím, že měl pravdu. Sám se ve svém oblečení soustředil na elegantní kombinaci černé (oblek) a bílé (košile), to byla jako profesní uniforma. Jako ilustraci k článku jsem vybral dvojici skvělých belgických architektů (Xaveer de Geyter a Stéphane Beel). Pokud chcete někomu navrhnout tu druhou vrstvu (slovy Davida Kopeckého), měli byste být schopni zvládnout aspoň tu první, a to na sobě samém. Určitě to neplatí vždy, ale řekl bych, že hodně často.

PS
A na to nejspíš nestačí mít na sobě všechno černé barvy.

Dvě hodiny s Michaelem Kimmelmanem

Včera přijel do Prahy na návštěvu dlouholetý vedoucí umělecké kritiky v The New York Times Michael Kimmelman (více o něm zde). Během dvou hodin jsme spolu prošli centrum Prahy. Velmi podobná, ale zkrácená cesta, jako nedávno s Kamielem Klaassem (více zde). Jeho reakce byli velmi podobné jako Kamielovi, až na dvě výjimky, o kterých napíšu. Novou scénu viděl včera, a vyptával se na řadu detailů, dům ho (podobně jako Kamiela) velmi zaujal. Dnes projevoval největší nadšení nad pasážemi (ČNB, Broadway, Koruna, Palác Adria): "Ty pasáže jsou nádherné, a i v docela dobrém stavu. Jak to, že to nejsou významné součásti města? Jak to, že ty obchody uvnitř nejsou vůbec pronajaty, anebo pokud jsou, sortiment vůbec neodpovídá prostorovým a materiálovým kvalitám těchto pasáží?"

Ale ony dva zmíněné rozdíly:

Palác Euro (DaM)
Dlouze si se zalíbením prohlíží Baťu a Lindt a pak obrátí pozornost k Paláci Euro. "A co je támhle to? To vypadá hrozně. Zvlášť vedle takových sousedů." Ne, to je vlastně zástupce kvalitní současné české architektury. "Blbost, to kecáš, to nemůže být pravda, tak špatně na tom být nemůžete." Ne, vážně, aspoň spousta lidí si to myslí. Stejně jako támhle ten dům dole na Můstku.

Dům na Můstku (Alena Šrámková)
"Ufff, nevěřím. Vždyť je to hrozný. To je špatně navrženej dům. Už z dálky je vidět mizerný provedení. Ty hodiny. Pane bože. To, že to tvarově připomíná Blue Whale z Pacific Design Centre mi nevadí, ale vždyť je to příšerný. Teď jsi mi ukázal celou řadu nádherných budov (pozn. všechny z první poloviny 20. století), tak to teď nekaž. Tohle přece nemůžete považovat za kvalitu." No, vzniklo to v komunismu, a na tu dobu je to považováno za malý zázrak. "Mně je jedno, kdy to vzniklo, bavíme se o tom, co tu vidíme, a už teď jsme na tom strávili více času, než si to zaslouží. Často mluvím s Peterem Zumthorem a nejvíce se bavíme o detailech. Dneska, kdy existuje možnost udělat nejzajímavější a nejúžasnější detaily v historii, tak mám pocit, že se to děje nejméně často. Jako by to nikoho nezajímalo."

Občas asi vážně není od věci, podívat se na naši situaci z vnějšku. Ze současné tvorby v centru Prahy tak MK bere na milost pouze hotel Metropol, který velmi oceňuje.

Michaelovy dojmy z Prahy k přečtení na NY Times, link zde.

Den s Kamielem Klaassem

Ve čtvrtek 9. června přednášel v Praze na pozvání občanského sdružení Kruh Kamiel Klaasse (NL architects). Druhý den jsem ho vyzvedl v 9.30 a absolvovali jsme několikahodinovou prohlídku Prahy. Není nad to zažít autentické reakce skvělého architekta, který něco vidí poprvé., čeho si všímá, co ho zaujme. Zkusím si vzpomenout na jeho přesné reakce:

Kotva
Paráda. Jasný důkaz, že se mají starší věci nově adaptovat. Je to krásný, vznešený, příjemný. Perfektní konstrukce. Bílá barva je správná volba a dobře vyřešený strop s technickými rozvody.

Náměstí Republiky
Správné řešení, ta snaha dostat chodníky i silnici do jedné úrovně a je to i dobře materiálově hierarchizováno.

Pasáže
Nadšení z pasáží České národní banky i z pasáže Broadway. Ty luxféry, co to je? Vypadá to fakt dobře, trvanlivě, a zdá se, že je tu i skvělé klima bez klimatizace.

Dům u Černé matky boží (snídaně v kavárně)
Oceňuje, ale nadšení nejeví. Pak u vstupu zahlédne foto Chocholova bytového domu v Neklanově pod Vyšehradem a díva se na něj snad minutu. Radost z dóz Pavla Janáka („O tuhle geometrii se teď snaží Julien de Smedt, ne?“), dlouho prohlíží Gočárovu monografii.

Zadní fasáda Myslbeku
Uffff.

Karolinum
Krásný vstup.

Dětský dům (Ludvík Kysela)
Evidentní nadšení. Fascinován velkorysostí parteru a především prvorepublikovými výkladci z ohýbaného skla a mosazných, nebo ocelových rámů. Fotí spousty detailů na dalších místech.

Pasáž v Koruně
Ten materiálový luxus, co jste tu měli na začátku 20. století, tak to z Holandska neznáme.

Baťa
Musím napsat do Nike. Firma podobného významu, jako kdysi Baťa, ale v úrovni stavění se mají co učit.

Lindt
Co to je? Opaxit? Neznám. Ale vypadá to fantasticky.

Palác Euro
Dobrý, velmi slušný.

Kubistická lampa
Pěkně.

Národní třída
Zaujala markýza ve vnitrobloku Platýzu, ale i hotel Metropol, především řešení výsuvné fasády a parter.

Krátká zastávka ve Fragnerově galerii, kde budou mít NL architects na podzim výstavu.

Botas 66 Gallery
Líbí.

Kostel sv. Bartoloměje
Při pohledu zvenku nevěří, že by to mohlo stát za to. I když se směje termínu barokní minimalismus, který aplikuju na vnější fasádu. Uvnitř mění názor. Materiálová kombinace a prostorová bohatost na něj dělá velký dojem.

Palác Dunaj na Národní
Několik fotografií.

Vrchol dne / Nová scéna
Absolutní fascinace. Kamiel pobíhá kolem jako malý kluk a fotí desítky fotografií. Ohromně se mu líbí ukončení náměstí směrem k Národnímu divadlu (poklesnutí o pár schodů dolů, tak, aby kamenné zábradlí výškově nepřesahovalo horizontální úroveň plochy náměstí). Prohlídka interiéru. Nadšený z materiálů, barev, uměleckých děl. „Je deprimující vědět, že něco takhle skvělého v životě nenavrhnu. Říkáš, že tady jsou architekti, kteří to neoceňují. Hmm, tak to se změní. To musí být svázaností s komunistickým režimem, ale kvalita toho domu je naprosto univerzální. Přijde mi to hodně citlivé k Národnímu divadlu.“ Nejvíc otázek směřuje ke skleněným blokům na fasádě. Vzpomněl jsem si, jak před rokem kvůli Nové scéně Minsuk Cho (Mass Studies) málem taxikáři zatáhnul za ruční brzdu.

Přes Vltavu na druhý břeh přes most Legií
Šlapadla a pramice. Kamiel obdivuje pomalou pohodovost centra města.

Vojanovy sady
Velmi příjemné.

Valdštejnská zahrada a druhý vrchol dne. Grotta.
Co to je? Jak se to dá udělat?

Palácové zahrady
Nadšení.

Plečnik na Hradě.
Vše detailně prohlíží. Býčí schodiště a předprostor Španělského sálu zanechávají evidentně hluboký dojem. Obelisk. Ne, to nemůže být jeden kámen, to kecáš … A co je tohle? To není Plečnik, co? Ne, to je Bořek Šípek (vstup do prezidentské kanceláře). Aha (smích).

Jelení příkop
Tunel. Oceňuje, ale bez nadšení. Ale starší Pleskotova lávka na vrstevnici nad Chotkovou silnicí vyvolává další vlnu ocenění.

Rozloučení opět u Fragnerky.

SuMo 42 / Jak? dříve než proč?

Minulý týden jsem dostal tento email (tak se jeho pisateli omlouvám, že ho zveřejňuji, aniž bych se ho ptal):

Dobrý den Adame, jako studenta pravidelně sledujícího Tvé názory v médiích mě zajímá, jaký je Tvůj postoj ohledně plánované demolice domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ul.?

Po mojí odpovědi následoval ještě zajímavější email:

Díky za odpověď!
Jen mimochodem: jako student FA si myslím že je velká škoda, že se o tomto (a podobných "kauzách") na školách architektury nediskutuje (a nejen na školách!). Spousta lidí by si třeba ujasnila názor, nebo by se posunuli názorově dál... a většina kompetentní architektonické veřejnosti při těchto věcech mlčí. Vždyť kdo jiný než architekt by se měl veřejně k takovým věcem vyjadřovat!

Myslím si, že má naprostou pravdu. Za asi nejpodstatnější část považuji tu zmínku, že se o podobných věcech nediskutuje ani na školách architektury. Sám jsem na to x krát narazil. Na školách architektury se spousta vyučujících tváří, že 6 let je příliš málo na to, abyste zvládli základy zásad "Jak navrhovat", takže k problematice "Proč navrhovat? Co navrhovat? Jestli vůbec něco navrhovat? Co si myslíte o tomto? A co o támhle té kauze? Jak byste se zachovali v této situaci?" ... se nedostanete. Obrovská chyba. Na školách architektury by měly být předměty, které se zabývají reflexí současných událostí z oblasti architektury, stavění, zkrátka etikou profese architekta. Možná ještě lépe, podobným diskusím by měly být věnovány části architektonických ateliérů. Možná že už jsou, ale budou to spíše výjimky.

SuMo 41 / O černobílosti

Proč je v Česku tak typické extrémní vyhrocování situací do pouhých dvou možných poloh? Buď takto, anebo takto, a nijak jinak. Zbourat, nebo prohlásit za památku. Povolit změny, nebo skanzen. Město pro auta, nebo město pro lidi. Více zeleně a méně betonu. Proč je toto extrémní zjednodušování chápáno jako jediný nástroj, jak úspěšně komunikovat, jak prosazovat zájmy. Proč se nehledají řešení mezi těmito dvěma extrémy? Ví to někdo? Díky.